Valverde: Hájím nejlepší znak na světě a musím to dělat se ctí. Cítím, že se nás soupeři bojí

Fede Valverde poskytl rozhovor časopisu Club del Deportista, který vycházel také v deníku MARCA. Přinášíme úplný překlad tohoto rozhovoru se záložníkem Realu Madrid.

Stýská se ti po domově a hraní na rozbahněných hřištích?

„Přesně tak, to je to nejkrásnější, co může fotbalista v životě mít. Můžete toho dosáhnout hodně, vyhrát mnoho trofejí s Peñarolem, národním týmem nebo Realem Madrid, ale tato dětská fáze hraní s přáteli ve stejném týmu a užívání si společné hry na ulici je něco výjimečného.“

Myslíte si, že právě tam jste se stal fotbalistou, kterého dnes sledujeme?

„To je možné. Větší část však leží na rodičích. Vštěpovali mi hodnoty pro následující život. Táta mi ukázal, jaké by měly být hodnoty také na hřišti. Se svými hodnotami mi pomohli i moji tři sourozenci. Všechno bylo klíčové, abych se dostal tam, kde jsem dnes.“

V Peñarol jste hrál s Diegem Forlánem, vaším idolem. Jakou nejlepší radu jsi od něj slyšel?

„Bylo jich hodně. Pro mě bylo úžasné, že jakmile jsem postoupil do prvního týmu, přišel do Peñarolu. Bylo to zvláštní. Sledování jeho tréninku, sledování jeho práce. Byl vždy jedním z prvních v resortu a jedním z posledních, kteří odcházeli. A pak, dosáhl toho tolik. Prokázal však plnou profesionalitu. Snažil jsem se od něj učit na každém tréninku. Měl na mě spoustu gest a to si budu vždy pamatovat.“

Do Madridu jste přišel v 18 letech. Předpokládám, že pro tak mladého chlapce, který musel opustit rodiče a udělat tak velkou změnu ve svém životě, to nebylo snadné.

„Bylo to těžké. Přišel jsem do Realu Madrid a bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát, ale také nejtěžší, protože jsem se díval i na rodinnou část. Přišel jsem do Španělska bez rodičů, kteří byli celou dobu se mnou. Bylo to zvláštní, protože jsem měl velké štěstí, že jsem se mohl připojit k tomuto klubu, ale zároveň mi bylo líto, že jsem opustil své rodiče a sourozence.“

Kde je dnes Fede Valverde jako hráč Realu Madrid?

„Musím se dále rozvíjet, musím dál zrát. Dnes je pro mě důležité všechno, na hřišti i mimo něj. Tělesný i psychologická příprava, výživa… Vím, že se musím stále učit, ale také neustále ukazovat, proč jsem tady, abych si upevnil pozici v základní jedenáctce. To je můj cíl.“

Kdy jste viděli, že už vám tahle liga neuteče?

„Na Sánchez Pizjuán (v zápase se Sevillou). Ten den jsme věděli, že když nezískáme tři body, Barcelona může hodně přiblížit. Byl to zásadní den. Navíc způsob, jakým jsme vyhráli. Taková věc podle mě nejvíce zasáhne soupeře, kteří bojují s Realem Madrid. Byl to den, kdy jsme vyhráli polovinu titulu. Dalo nám to také motivaci dokončit to co nejdříve.“

Ligu jste vyhráli pět zápasů před koncem. Cítili jste se mnohem lepší?

„Ne, rozhodně ne. Myslím, že La Liga je velmi těžká. Na Bernabéu máme možná mírnou převahu, ale naši soupeři jsou po cestě za titulem opravdu silní a všichni chtějí vyhrát. Je ale pravda, že jsme měli po celou dobu hry obrovskou výhodu a to vám samozřejmě dává velký klid.“

Jak se vám hraje po boku Modriće?

„Úžasně. Je radost se na něj dívat, jak hraje. Je radost být jeho přítelem. Je radost sledovat, co všechno dává znaku, který reprezentuje. Vždycky si s ním dělám legraci, že netuším, jak to dotáhnu do tohoto věku, protože dnes, po mnoha odehraných zápasech, mě bolí celé tělo. Myslím, že Luka je vzor kvůli všemu, co představuje.“

Defenzivní záložník, střední záložník, mediapunta, krajní obránce, pravé křídlo… Na těchto postech jste hrál za Real Madrid. Ve kterém se cítíte nejpohodlněji? A neodpovídejte, prosím, kam vás trenér zařadí.

„Rozhodně ne na kraji obrany! Vše co je uprostřed, na pozicích číslo 8 nebo číslo 6, se mi moc líbí. Myslím, že tam můžu ukázat své dovednosti, fyzickou sílu, umím útočit, umím bránit. Myslím, že to je to, s čím jsem se narodil a co je pro mě přirozené. Tam můžu týmu něco přidat.“

Můžete mi vysvětlit, jak se Real Madrid dostal do finále Ligy mistrů, když jste v mnoha momentech dvojzápasů s PSG, Chelsea a City byli prakticky dvěma nohama mimo hru?

„Je to těžké. Samozřejmě v první řadě musíte poděkovat lidem, protože když hra vypadá jako propadák a nenacházíte řešení, fanoušci jsou tu vždy a podporují nás. To nám dává plus a energii, kterou nelze vysvětlit. Musíte jen bojovat. Zápas nekončí, dokud to rozhodčí nenaznačí a vy musíte bojovat až do konce.“

Jaké je tajemství? DNA Realu Madrid?

„Duch Realu Madrid. Duch lidí, znaku, každého hráče, který vstupuje na hřiště bránit tento klub. Vyhráváme, prohráváme, remizujeme – vždy se snažíme vyhrát a tím se lišíme od ostatních.“

V určitém okamžiku jste si museli myslet: „To je konec, oni nás vyřadí.“

„Ano. Zde bych vyzdvihl zápas proti City. Těžko se bude opakovat, že jsme přišli do 89. minuty, prohráváme, vy jste mrkli a už vyhráváme. To jsou věci, které se za celý váš život stávají jen zřídka.“

Máte pocit, že se vaši soupeři bojí Realu Madrid?

„Ano, cítíte to. Nevím však, jestli je to strach, ale je to vlastně tlak, který stadion a fanoušci vytvářejí. I výsledek, protože soupeř ví, že stojí proti Realu Madrid, který je v každém okamžiku schopen všeho. Cítit to. Když se to rozšíří na trenéry, tým a fanoušky, vytvoří se Bermudský trojúhelník. To je to, co vám umožňuje vstřelit tento gól a dojít ještě k dalšímu míči.“

Bolí vás, že si lidé myslí, že Real Madrid vyhrává, protože má štěstí?

„Kdybych vám řekl, že v tom všem není štěstí, lhal bych. Toto štěstí však musíte hledat. Musíte hledat cíl, který chcete, a snažit se ho dosáhnout se štěstím nebo smůlou. V těchto třech zápasech při nás stálo i štěstí, protože se děly výjimečné věci.“

V době Luise Suáreze jste fandili Liverpoolu, protože jste jako země podporovali svého krajana. Bude teď Uruguay fandit Realu Madrid?

„Ano, jistě. V Uruguayi je to úplně normální. Můžeme se nenávidět jako fanoušci různých klubů v Uruguayi, ale když mluvíme o národním týmu nebo hráčích hrajících za zahraniční kluby, vždy se sejdeme a fandíme našim lidem. Moji krajané mě podpoří a jsem jim za to velmi vděčný.“

Hráč Liverpoolu Salah řekl, že ve finále dává přednost Realu před City. Motivují vás tato slova?

„Samozřejmě. Je jasné, že si každý může vybrat, koho chce. Já jsem soupeř a pro mě je to jako podceňovat znak Realu Madrid, hráčé Realu Madrid… My ze sebe prostě musíme dát všechno, co máme nejlepší. Musíme se snažit ukázat, proč jsme ve finále a snad budeme moci fanouškům a Realu Madrid představit další trofej.“

Bude to pro vás první finále Ligy mistrů. Jak to prožíváte?

„Za prvé si myslím, že jsem si to nikdy nepředstavoval, hrát v takovém finále. Nedávno jsem se sešel se svými přáteli a mluvili jsme o památném finále Liverpoolu s Milánem. Díval jsem se na to s rodiči a dnes si sám zahraju zápas. Byl to sen hrát za Real Madrid, ale nikdy jsem si nemyslel, že budu hrát finále Ligy mistrů. Cíl je jasný: vyhrát. Kdyby to bylo jinak, nestálo by za to sem dorazit.“

Co se týče toho Liverpoolského finále proti Milánu, při takovém vývoji letošního ročníku Ligy mistrů možná to teď vy otočíte skóre 0: 3 do přestávky.

„Dokud nevyhrajeme, vidím to všechno černě. Ale vždy jen když vyhrajeme. Bude to 1:0, 2:1… To je jedno.“

Vaše slova „budu běhat, dokud mi neupadnou nohy“ se stala virální. Věřím, že Real Madrid oceňuje takového fotbalového ducha.

„S tímto výrokem jsem se narodil. Je to můj způsob, jak zažít fotbal a ukázat, proč jsem v Realu Madrid. Kromě běhu mám své technické schopnosti, umím útočit i bránit. Všechno jde společně. Když si řeknu tato slova, někdy vám nohy explodují, ale vaše srdce a hlava stále bojují. Hájíte nejlepší znak na světě a musíte to dělat se ctí.“

Proč se zdá, že Fede Valverde přichází do konce zápasů s větší silou než ostatní?

„Myslím, že to je jedna z mých výhod. Mám velmi dobré fyzické předpoklady a pracuji na tom, aby to takhle vypadalo. Dobře jím, dobře odpočívám, pracuji s hlavou, cítím se dobře ve svém těle. Je pravda, že čím víc minut uplyne, tím se cítím lépe, cítím více energie a snažím se ji využít na maximum.“

Co Fedemu chybí, aby se jako fotbalista zlepšil? Góly?

„Ano, střílení gólů je forma pomoci týmu. Moje působení na hřišti je černá práce, která se tak často nevnímá. Chtěl bych dávat více gólů, získávat více asistencí a být častěji v pokutovém území. Hraji s větším odhodláním, ale jsem ještě mladý a každý den se učím něco nového.“

Máte doma místnost, která je určena pouze pro hraní na PlayStationu. Je to únik z tlaku, pod kterým jste ve fotbale?

„Ano. Hraju večer, když syn už spí. Přes den si užívám rodinu. Občas využiji i čas, kdy moje žena spí nebo když se s ní nechci na něco dívat (smích). Nelžu. To je čas pro mě. Někdy máte tolik zápasů a cest, že se domů vracíte hodně unavení. Je to také můj způsob, jak zůstat ve spojení se svými přáteli a společně se bavit. Pak zapomenu na fotbal, vzdaluji se od stresu a nervů. Ano, je to způsob, jak se odpojit.“

Hrajete fotbal se svým synem Beniciem. Odpustíte si to někdy a prostě ho necháte vyhrát?

„Ne, kdo je lepší, vyhrává. Pokud vyhraje, skvělé, ale pokusím se ho porazit. Myslím, že takto formujete vítěze. Vždy musíte jít k vítězství. Rád vyhrávám všechno. Se synem se samozřejmě zabíjet nebudeme, ale pokud on bude hrát, aby vyhrál, tak já budu dělat to samé.“

Jaký je Fede po porážkách? Těžko trávíte neúspěch? Jste dlouho naštvaný?

„Hodně jsem se v tomto naučil. Před tím jsem hodně trpěl. Pro mě bylo selhání to nejhorší v mém životě. Někdy jsem po prohře zapomněl na každodenní život: nemluvil jsem se ženou, nehrál jsem si se svým synem. Jednoduše kvůli neúspěchu… Ale někdy musíte vidět, že prohra je také lekce. Všechno má svůj důvod. Bylo těžké to otočit a trpím dodnes, ale také k tomu přistupuji jinak. Hodně jsem se zlepšil, ale hodně je ještě přede mnou.“

Proč je pro Uruguayce tak důležitý široce pojatý gril?

„Toto je chvíle pro rodinu a přátele. Když vidím, jak mi syn krade maso, dělá mi to velkou radost. Jídlo nepřipravuji, ale rád ho jím. Být se svými blízkými je vždy výjimečné.“

Mistrovství světa v Kataru je za dveřmi. Kam se až Uruguay dostane?

„Hrál jsem mnohokrát za svou zemi, ale mistrovství světa je speciální a samozřejmě budeme bojovat o trofej. Kdybych řekl opak, lhal bych. Osobně chci ukázat své nejlepší věci a ujmout se týmu, protože se cítím být schopen to udělat. Za vším se musí jít.“

RYCHLÉ ODPOVĚDI

Je možný den bez Yerba Máte (nápoj)?

Ne.

Oblíbená PlayStation hra?

Call of Duty.

Další sport.

Tenis.

Kdybych byl sportovní ředitel, koho bych koupil do Realu Madrid?

Bentancura.

Paříž nebo New York?

Paříž.

Dovolená v…

Uruguay, Argentina, Formentera a Ibiza.

Nezapomenutelný gól.

Za Uruguay při svém debutu.

Ligu, kterou chci hrát.

Premier League.

Strach z…

Nenalezení cíle.

Obdivuji…

Rodiče, moje žena a můj syn.

Nechci mít WhatsApp nebo Instagram?

Instagram.

Vidět nebo slyšet?

Vidět.

Létat nebo se potápět?

Létat.

Cesta do minulosti nebo budoucnosti?

Budoucnost.

Brankář nebo střelec?

Střelec.

Zbynek H.

Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.

• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  „Megaestructuras: Bernabéu 21. století“, premiéra 4. prosince na Disney+ a National Geographic
• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  Chelsea je ochotna učinit nabídku na odchovance Realu, který by mohl být nástupce Courtoise
• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  Tři evropští giganti usilují o podpis šikovného útočníka Realu Madrid
• Zbynek H.

  https://www.bilybalet.cz/author/zbynek-h/

  Jesús Vallejo je i přes nedůvěru trenérského štábu příkladným profesionálem