Ti, o kterých se moc nemluvilo. Článek pro mileniály o bývalých hráčích Realu Madrid (2/2)

Ve druhé části článku o zapomenutých hráčích bílého baletu se budu věnovat záložníkům, útočníkům a talentům, kteří většinou nikdy nepřekročili stín B-týmu. Přeji příjemné čtení.

Záložníci

Rubén de la Red

Srdcař. V pravém slova smyslu. Talentovaný defenzivní záložník rozhodně nebyl v bílém dresu jen do počtu a výhledově se s ním počítalo. Zlatý medailista z Eura 2008 ovšem musel kariéru skončit předčasně ještě před 25. narozeninami kvůli přetrvávajícím problémům se srdcem… Nyní se pokouší prorazit ve fotbale jako trenér.

Mahamadou Diarra

Síla! Jako zjevení občas působil „Momo“ Diarra v tehdejší záloze madridského týmu. Mezi jeho přednosti patřily osobní souboje, kondice či odebírání míčů. Pro mě památný zápas byl určitě ten s Mallorcou na jaře 2007, když společně s José Reyesem otočili zápas a Real po dlouhé době zase bral domácí titul.

Fernando Gago

Jako ze staré školy… Gago přicházel s pověstí nového Redonda a měl být tím, kdo převezme dirigentskou taktovku zálohy bílého baletu na dlouhá léta. Očekávání moc nenaplnil, jeho projev působil těžkopádně a velmi pomale, třebaže si s míčem rozuměl.

Júlio Baptista

Zvíře! Baptista byl minimálně na hřišti prostě bestie. Každý jeho pohyb vyzařoval chuť soupeře zašlapat do země, rozkousat a poté vstřelit branku. A to se mu také celkem dařilo, jenže nikdy ne tolik jako v dresu Sevilly, takže se musel pakovat. Věděli jste, že ještě před rokem hrál za rumunskou Kluž? Stihl ale jen 3 zápasy a ukončil kariéru.

Nuri Şahin

Další, co zářil v super dortmundské mašině a nedokázal na to navázat. Reus, Kagawa, Götze… a pod nimi elegantní Nuri Şahin. Měl to být plnohodnotný nástupce Xabiho Alonsa, ale nikdy se tomu ani nepřiblížil. Za Real si i vinou zranění švihl jen 10 zápasů a přes Liverpool se vrátil zpět do Německa, kde momentálně hraje za Werder.

Hamit Altintop

Šťastný náhradník. Přišlo mi, že je to profesionální zahřívač lavičky ve velkoklubu – dlouho mu tato role seděla v Bayernu a ani v Realu se nikdy opravdu do sestavy neprosadil. Kariéru ukončil ve druhé Bundeslize někdy v té době, kdy jeho bratr Halil patřil pražské Slavii.

Michael Essien

Přišel pozdě. V Chelsea v záloze s Lampardem, Robben a spol. zářil a byl považovaný za jednoho z nejlepších hráčů na svém postu. Zdobila ho rychlost, síla a zdánlivá neprostupnost – s ním v sestavě neměla obrana nikdy tolik práce jako bez něj. Do Realu ale přišel na prahu třicítky a stihl odehrát jen jednu sezonu, ve které to prostě nebyl ten starý dobrý „bizon“ jak se mu přezdívalo v Lyonu a Londýně. V současnosti působí sedmatřicetiletý Essien v Baku, kde hraje za místní FK Sabail.

Asier Illarramendi

Ilarra. Zde jsem si vzpomněl na paralelu s pražskou Spartou… Illarra byl na ligu možná tak nadprůměrný hráč, který přišel za větší částku, než byla jeho skutečná hodnota z průměrného Realu Sociedad do hlavního města Španělska, kde je tlak výrazně vyšší. A jak to tak bývá, bylo to v dresu Los Blancos výrazně horší, než za baskický klub, kam se po dvou letech defenzivně laděný středopolař vrátil.

Kaká

Génius na špatném místě. Do Brazilce se vkládaly větší naděje než do Cristiana Ronalda. Oba přicházeli ve stejnou dobu za rekordní přestupové částky. Jak to dopadlo víme všichni… CR7 se nesmazatelně dostal do historie nejlepších hráčů Realu Madrid a přepsal tabulky střelců. Kaká se potýkal s jedním zraněním za druhým a po návratech to už nikdy nebyl ten frajer, který si vodil Manchester United ještě pod Fergusonem (ten, ze kterého šel strach) a podmanil si celou italskou Serii A. Konec oznámil v prosinci 2017, kdy hrál v Americe za Orlando.

Marc Vales

Kdo to je? Tento Andořan nikdy neodehrál za áčko ani minutu, ale skoro dvě sezony s ním trénoval a hrál za rezervu. Vyzkoušel si poté angažmá v nižších španělských soutěžích a Finsku. Momentálně hraje za norský Sandefjord Fotball. Fascinuje mě na jeho příběhu především spojení maličké Andorry, kde hrajou za reprezentaci taxikáři a pošťáci, a jednoho z největších klubů v historii fotbalu.

Útočníci

Javier Portillo

Věčný mladíček. V jeho době hrál na hrotu bílého baletu kapitán Raúl, superstar Ronaldo či vytáhlý Morientes. Přesto se Portillo občas do sestavy dostával a vstřelil celkem 17 gólů. Nejvíce toho v kariéře nakonec odehrál za španělský tým Hércules CF, kde také v roce 2016 pověsil kopačky na hřebík.

Robinho

Brazilská samba. Mladíček Robinho přicházel jako nový Pelé. A i když občas předváděl kličky jako z jiného světa, opravdu velkou stopu za sebou bohužel nezanechal. Jeho fotbalové dobrodružství ho zaneslo na další významné fotbalové destinace jako je Manchester či Milán, jeho srdce však patřilo brazilskému Santosu, kam se několikrát vrátil. Kariéru teď dohrává v istanbulském Basekhiru, kde prý nemá problém s obránci na hřišti, ale spíše s tamním zákonem…

Javier Saviola

Cože, ten byl spíš v Barceloně ne? Ano „králíček“, jak se přezdívalo Saviolovi je známý spíše z angažmá v dresu nenáviděného rivala. Na dvě sezony se však mihl i u nás, dal pouhých 5 branek a pakoval se dál. Pikantní tehdy bylo, že přestupoval napřímo, což není zrovna obvyklé. Tentokrát ovšem žádná koní hlava ve scénáři nefigurovala. Kariéru ukončil v dresu River Plate.

Klaas-Jan Huntelaar

Hunter. Upřímně jsem byl z jeho přestupu nadšený, protože měl Huntelaar fakt dobré hodnocení ve FIFĚ… Ale co si budeme nalhávat, nizozemská liga prostě není španělská. Střední útočník z Ajaxu byl v té době už několik let horké zboží a nikdo asi nemůže jeho přestup tehdejším představitelům klubu vyčítat. Po krátké anabázi v bílém dresu si střihl ještě angažmá v milánském AC a nejvíce mu to asi střílelo v Schalke 04. Nyní dohrává kariéru v rodném Ajaxu mezi o generaci mladšími plejery a stále má týmu co dát.

Emmanuel Adebayor

Blázen! Na hřišti i mimo něj. Ovšem (hlavně během působení v Arsenalu a Manechesteru City) také výborný útočník. V Realu se mihl na hostování v ročníku 10/11 a za 22 zápasů vstřelil 8 branek. Adabayor stále hraje fotbal, působí v paraguayské nejvyšší soutěži v celku Olimpia Asunción.

Javier Hernández

Chicharito – jak jinak. Populární „hrášek“ si udělal jméno jako supernáhradník v dresu Manchesteru United a v dresu bílého baletu hostoval v sezoně 14/15 s bilancí 33 zápasů a 9 gólů. Pomohl například sestřelit z Ligy mistrů madridského rivala Atlético památným gólem „last minute“. Nyní hraje americkou MLS za LA Galaxy.

Hvězdičky (nejen) B-týmu

Jesé Rodríguez – Kde ten jen mohl být! Také jste byli z Jesého před jeho prvním velkým zraněním tak nadšení? Pohyb, kreativita, přímočarost… Měl velmi dobré předpoklady, ale ty bohužel nejsou všechno. Po vleklém zranění se již nikdy nedokázal vrátit a oslňovat jako ten dvacetiletý mladík, který dal branku v El Clásicu Valdésovi. Jesé se pokoušel restartovat kariéru ve francouzském PSG a poté v anglickém Stoke City. Momentálně je na soupisce lisabonského Sportingu.

José Rodríguez

Potenciál nenaplněn. Skorojmenovec a spoluhráč z béčka Jesého se jmenuje José Rodríguez a na rozdíl od rychlého křídla, kterým je Jesé, byl José dirigentem tehdejšího skvělého rezervního týmu. Střední záložník se skvělým přehledem na hřišti se podíval do áčka jen na 4 zápasy a jeho kariéra se podivným způsobem sunula níž a níž. Přes Deportivo La Coruňa, Galatasaray, německý Mainz, Maccabi Tel Aviv až po nynější angažmá v nižší španělské soutěži za Fuenlabradu.

Juanfran

Dlouholetý kapitán a opora Atletů začínal svou kariéru v dresu bílého baletu! No, i to se může stát… Juanfran si za áčko kopnul pouze v 11 zápasech a pak se postupně přes Espanyol a Osasunu probojoval do kádru Atlética Madrid, kde prožil nejlepší roky své kariéry. V sezoně 13/14 dokonce pozvedl nad hlavu trofej pro mistra La Ligy. V reprezentaci ho na hřiště moc nepustil Dani Carvajal, přesto má v kolonce úspěchů také zlatou medaili z Eura 2012. Nyní dohrává v brazilském Sao Paulu.

Sergio Canales

Měl to v noze, ale… Velká škoda, že si Sergio Canales nikdy nevybojoval místo v kádru Los Blancos. Na jeho postu ofenzivního záložníka byl v té době obrovský přetlak, svoje místo na slunci chtěli Kaká, Mesut Özil, nebo Rafael van der Vaart. Pořád si ale nemůžu pomoct, Canales podle mě stejně jako někteří další z tohoto seznamu mohl dostat víc šancí. Nakonec z toho bylo jen 15 zápasů. V Sociedadu i Betisu dokazoval a dokazuje, že fotbal opravdu hrát umí. Možná to ale není materiál pro velkoklub.

Pablo Sarabia

Stejný příběh, stejné období, možná ale nakonec lepší rozuzlení. Šikovný levák Pablo Sarabia byl hrozně dlouho na „čekací listině“ – pořád místo něj dostávali šanci jiní, a tak nebylo divu, že utekl do Getafe. Následné angažmá v Seville se dá považovat za úspěšné, a i nyní v PSG chytil šanci za pačesy a ve spolupráci s hráči jako Neymar, Mbappé, nebo Icardi rozhodně netahá za kratší konec. Uvidíme ho ještě někdy v bílém?

Denis Čeryšev

To byl útok! Tehdy se v béčku sešla slušná palebná síla ve spojení trojice Jesé-Morata-Čeryšev, která si dělala dobrý den z mnoha druholigových obran. Do áčka se nakonec dostali všichni tři, ale ani jeden se nestal oporou, a tak se jejich osudy rozdělily. Levonohý Rus nakonec udělal slušnou kariéru, dařilo se mu hlavně v dresu Villarrealu. Nyní je členem týmu Valencie.

Fabinho

Také Fabinho byl na chvíli členem béčka Realu, čekali byste, že se vypracuje až do základní sestavy Kloppova dominantního Liverpoolu? Důrazný Brazilec odehrál sezonu za Castillu převážně na pravém obránci, až v Monacu ho postavili na jeho primární post „šestky“ a Fabinho ukazuje, že je velmi dobrým zametačem před obranou.

Diego a Marcos Llorente

Ano, ne, ano, ne… S bratry Diegem a Marcosem, kteří oba hráli za béčko a Marcos dostal několik příležitostí také v áčku se podle mě vždy počítalo, ale… Možná šlo o špatné načasování, smůlu, nebo prostě neměli to pravé madridské DNA. Což je paradoxní, protože střední záložník Marcos před nedávnem sestřelil takřka neporazitelný Liverpool v Lize mistrů v dresu druhého madridského celku Atlética, kterému od loňska patří. Také střední obránce Diego, který odehrál spoustu zápasů za B-tým už Realu nepatří a od sezony 17/18 kope za Sociedad. Oba na to mají, ale asi to nemělo být.

Abner

Pokračovatel v tradici ofenzivního levého beka z Brazílie? Bohužel to vypadá, že z Abnera nový Roberto Carlos ani Marcelo nebude. Strávil celkem tři sezony v Castille a nyní hraje zpět v rodné Brazílii za Club Athletico Paranaense. Na nové dělo ze země karnevalů si asi budeme muset počkat.

Sergio Díaz

Neříkali všichni, že je to nový Sergio Agüero? Asi ne. Po jedné sezoně v Castille zkusil štěstí v CD Lugo, pak v brazilském Corinthians a teď působí v Club Cerro Porteño v rodné Paraguayi. Zřejmě to bude další z talentů, kteří moc nezvládli přechod do dospělého fotbalu, přece jen nejvíce gólů za sezonu v kariéře dal zatím právě za naše béčko a bylo jich celkem 5 v sezoně 16/17.

Luca a Enzo Zidane

Pokračovatelé velkého jména? Hlavně u brankáře Luky pořád je šance, že se do velkého fotbalu dostane. V letošní sezoně, kdy mu bylo 21 let, zatím odchytal 29 zápasů ve druhé lize za Racing Santander a na konci ročníku mu vyprší hostování. Uvidíme ho někdy jako jedničku v bílém dresu? Pokud bude Thibaut Courtouis chytat jako doposud, tak asi ne, ale podle mnohých má na to být prvním brankářem v nejvyšší španělské soutěži. Tam už asi neuvidíme jeho bratra Enza. Kreativní záložník momentálně kope v druhé lize za Almérii a na nějaký velký posun už to moc nevypadá. I když podceňovat někoho, kdo má na dresu jméno Zidane… 😊

První část článku si můžete přečíst ZDE