RELEVO: Šatna je stínem loňského roku – na vině není jen Ancelotti a realizační tým
Zklamání z londýnské porážky zanechalo na hráčích značné stopy, kteří stále těžce prožívají prohru proti Arsenalu, přičemž neprojevili žádnou zřetelnou reakci.
Hodiny po neúspěchu bývají v Realu Madrid obvykle plné intenzivní aktivity. Porážka 0:3 na stadionu Emirates představovala drsný střet s realitou – nejen kvůli samotnému výsledku, ale také způsobu, jakým k němu došlo. Hráči Realu Madrid nebyli schopni reagovat na krásné góly Arsenalu – působili dojmem, jako by byli na hřišti pouze proto, aby je obdivovali. Ani na okamžik nedokázali zvrátit průběh utkání.
První vlna kritiky se snesla na trenéra Carla Ancelottiho, který je již delší dobu pod drobnohledem. Vést tým složený z nejlepších hráčů světa přináší otázku: jak je možné, že takový tým předvádí tento styl hry? Prohra v Londýně by mohla být pro Itala osudná, jelikož zatím nedokázal najít řešení – tým hraje bez jasného stylu, bez identity, a vypadá, jako by jeho hra byla improvizovaná.
Kritika však nemíří jen na Ancelottiho. V klubu se hledají širší příčiny neúspěchu. Realizační tým obviňuje hráče z nedodržování taktických pokynů, na kterých se pracuje během týdne, a zveřejňuje údaje o jejich fyzické kondici. Bez fyzické připravenosti a týmového nasazení není možné konkurovat. Arsenal naběhal téměř o 13 kilometrů více než Real Madrid, přičemž rozdíl byl výrazně patrný mezi 12,7 kilometry Mikela Merina a 8,4 kilometry Kyliana Mbappého.
Podobné názory sdílí také vedení klubu. Panuje zklamání nad výkonem několika hráčů, zejména ofenzivních, kteří nejsou schopni vyvíjet tlak v důležitých zápasech, navíc nepomáhají v obraně. Kylian Mbappé a Vinícius Júnior nepřinesli řešení problémů týmu, což bylo zdůrazněno při pozápasové analýze ve Valdebebas.
V šatně však panuje kontrast. „Dohoníme to, určitě,“ taková slova padala bezprostředně po utkání v Londýně. Hráči věří, že se jim podaří zvrátit průběh soutěže v Lize mistrů, přestože situace vypadá velmi obtížně. Tato slova říkali v mix zóně, fanouškům čekajícím kolem stadionu Emirates, a opakovali je také za zavřenými dveřmi. Věří ve svou kvalitu a sní o dalším zázračném fotbalovém večeru.
Atmosféra v šatně byla plná protikladů. Po londýnském zápase zněly sebevědomé hlasy: „Určitě to zvládneme!“ Hráči pevně věří, že dokážou otočit průběh čtvrtfinále Ligy mistrů, i když stojí před extrémně složitým úkolem. Tato slova zazněla nejen před fanoušky u stadionu Emirates, ale také za zavřenými dveřmi šatny. Tým spoléhá na své schopnosti a doufá v další zázračnou středeční noc.
Od začátku sezóny je v týmu patrný zvláštní stav – jakási lhostejnost. Hráče nezasahují ani velké radosti, ani zásadní zklamání, jako by všechno prožívali bez hlubších emocí. Atmosféra v týmu je na jednu stranu přátelská a dobrá, ale zároveň působí dojmem, že každý hraje spíše sám za sebe, podotýká portál Relevo.
Lidé pravidelně pracující ve Valdebebas za hlavní příčinu tohoto stavu označují absenci tří klíčových osobností, jejichž roli nelze nahradit: Tonie Kroose, Nacha a Daniho Carvajala. Chybí také Joselu, po kterém se v klubu mnohým stýská. Tito hráči byli v minulém ročníku Realu Madrid zásadními vůdci, a jejich nepřítomnost je v této sezóně citelná.
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: Relevo
3 Komentářů
Ale ona naše hra je improvizovaná, ne že tak vypadá. Vždyť to potvrdilo i několik hráčů, že mají dopředu volnost od Carla. Obviňují hráče z nedodržování pokynů? No tak je ty vole vystřídej a další zápas posaď a ne, že vlastně na tiskovce řekneš, že jsou neposaditelný. Špatná fyzička? Za kým jiným by to mělo jít, než za trenérským týmem?
Podľa mojho názoru je „šatňa“ úplne demoralizovaná. Neexistuje voľa a ochota pracovať, s makať pre tím. Máme len reči a PR keci. To nestojí žiadnu námahu. Ľahostajnost, ktorú vidíme, podľa mňa zapríčinila veľmi zlá úvaha o galakticos II. Nezmyselné záchvaty presiho o výnimočnom Reale a k tomu patriaci len výnimoční hráči. Bez ohľadu na typológiu, mentálne vlastnosti, ochoty pracovať a podriadiť sa. Stávka na kupovanie mladých talentov bola dotiahnutá až do absurdna. Kupujeme deti vo velu 16 rokov so statusom budúcich hviezd, ktorým je ťažko vložiť do hláv iné ako tam už majú:slávu, peniaze, doležitost.
Potom je tu podľa mňa hlavný problém a to je hierarchia v mužstve, ktorá neexistuje. Každá organizácia musí mať šéfa. Aj futbal. Carlo to nedokázal zorganizovať ( alebo nevedel, alebo nemohol). Kto je u nás chefe v šatni a na ihrisku? Džud, Junior, Luka, Fede, Želva, Carva ? Asi sú chefe všetci, a makať nemá kto. A na ihrisku to vidieť. Žiadna chémia. Ale zato platy, individuálne zmluvy, obrazové práva .
Neviem ako by sa to malo zmeniť, ale držme si palce.
Hala Madrid
Pravdou je,že tým už není taková parta jako vždy byla. Dobrá parta vyhrává vždy nad individualitama. To ,že se parta rozpadá je vidět na první pohled.