Nejkratší zápas v historii mezi Realem Madrid a Realem Sociedad trval pouhých 6 minut
Ti mladší si to budou těžko představovat, ti ostatní si to ale moc pamatovat nebudou. Dne 12. prosince 2004 musel být zápas Real Madrid – Real Sociedad odvolán kvůli hrozbě bombového útoku.
Mohla to být katastrofa a skončilo to jako anekdota. V dějinách bude zapsána spíše jako odstrašující příklad. Byl to telefonát na Gara, který spustil poplach: „Na Santiago Bernabéu je výbušné zařízení, máte 20 minut. Boom.“ Ten zvuk po telefonátu, který zostřuje ticho. Redakce zalarmovala policii, která, přestože je zvyklá na falešné poplachy… zjistila, že tento by mohl být vážný. „Byl věrohodný a skutečný,“ připomnělo ministerstvo vnitra. A byl vydán rozkaz: okamžité evakuace. Byl to patnáctý hrací den ligy. Bylo tam 70 000 lidí. Mohla to být katastrofa, ale nakonec se to povedlo.
Julio Cendal, tehdejší šéf ochranky klubu, byl tím, kdo dostal zprávu a aktivoval mašinérii. Nebylo času nazbyt. Měli dvacet minut, ani o vteřinu víc. Rychle informoval prezidenta Florentina Péreze a ten poradil delegátovi, aby informoval rozhodčího. Konkrétně šel nejprve za čtvrtým, Jallasem Amigem, který rychle zavolal Lizondu Cortésovi, hlavnímu rozhodčímu. A klíčového hráče. Běžela 88. minuta a stav zápasu byl 1:1. Na hřišti byli mimo jiné Zidane, Beckham, Ronaldo, Raúl, Guti, Morientes, Arteta, Kovačevič a Nihat. Neváhal ani chvíli: hráči do šaten. Okamžitě. A žádné vysvětlování. Jděte ven a promluvíme si o tom venku.
Klid před bouři
Byla to příkladná evakuace: mezi fanoušky nikde nevznikl chaos. A to bylo rozhodující. Někteří si ostatně dodnes pamatují, kolik lidí přiložilo ruku k dílu, aby pomohli postiženým rychle se dostat ven. Panoval klid, možná díky nedostatku informací – jak by to bylo v době sociálních médií, není známo -, ale byl tam pořádek. Veřejný rozhlas na stadionu mnohokrát vyzval fanoušky k odchodu, aniž by důvod zveřejnil. Někteří fanoušci se však o tom dozvěděli z rádia a informace se šířily ústně. To už byl vox populi.
Bylo to 8 minut
A i přesto se klid neztratil. Všechno šlo mimořádně dobře. Bernabéu bylo vyklizeno za pouhých 8 minut, jak dodnes hrdě připomínají policejní složky. Zajímavostí je, že Víctor García Hidalgo, generální ředitel národní policie, byl na tribuně stadionu a sledoval zápas, takže mohl rychle převzít řízení operace. Druhý, třetí a čtvrtý amfiteátr opustily stadion přes koridory, zatímco hřiště bylo vyklizeno pro ty z prvního amfiteátru, čímž vznikl ikonický obrázek. Trvalo to právě 8 minut.
Prohledaní se psy
Hráči opustili stadion bez převlečení… a bez kabátů (nezapomeňte, že byl prosinec). Na tribunách zůstaly stovky batohů. To byl další krok. Vstoupit… a hledat. Policie vstoupila se psy a kontrolovala každý metr. Každý centimetr. Hromadně. A spořádaně. Ačkoli je samozřejmé, že se zdálo, že uvnitř stadiónu nic není: obejít s něčím takovým bezpečnostní kontrolu byl pro policii vysoce nepravděpodobný scénář. Mohlo to tak být, ale nevypadalo to tak.
Strach v ulicích
Skutečný strach byl z výbuchu v blízkosti. Sedmdesát tisíc lidí se pomalu, spořádaně, ale nevyhnutelně pomalu vzdalovalo. Auto, něco na ulici. Byly to minuty velké nervozity. Ale překvapivého společenského klidu, na to, co se dělo. Reakce obyvatel Madridu, tragicky zvyklých na terorismus, byla bezvadná a zásadní pro to, aby vše dobře dopadlo. Nedošlo k žádným lavinám. Nedošlo k žádným nepokojům. Nedošlo ani k žádnému vyděšení: například petarda by rozpoutala chaos a pro policii by jistě znamenala oběti v podobě úprku. Ale k žádnému výbuchu nedošlo.
A „falešný“ poplach
Protože po uplynutí 20 minut bylo ticho. Nic. Klid. „V tu chvíli jsme byli uvnitř stadionu jen já a Florentino,“ vzpomíná Julio Cendal, šéf ochranky. Žádná bomba tam nebyla. I když právě to je pochybnost, která bude tuto kapitolu pronásledovat po celou historii: Nebyla tam žádná bomba, nebo tam byla… ale něco se pokazilo? To už se nikdy nedozvíme. Jedinou jistotou je, že uvnitř Santiago Bernabéu žádné výbušné zařízení nebylo. Bylo prohledáno na milimetr přesně a nenašlo se vůbec nic. Pokud venku něco bylo a nevybuchlo to, jak mělo, zůstane to věčnou záhadou. Stín onoho 14. prosince 2004, který mohl být katastrofou… a skončil jako anekdota.
Co se stalo potom?
Pokud jde o bombu, nic. Kapitola byla napsána. Žádné další zprávy. Ale co se týče zápasu… ten se samozřejmě musel dohrát. A také se dohrál. V 88′ se přestalo hrát a rozhodčí sdělil, že má v úmyslu přidat čtyři minuty, takže byl dohodnut restart: bude se hrát 6 minut, na Santiago Bernabéu.
Chybělo jen říct kdy a jak. Nebylo to nijak zvlášť složité: bylo stanoveno, že se bude hrát 5. ledna 2005, v předvečer svátku Tří králů, a jako „dárek“, že se bude hrát za otevřenými dveřmi. Na šest minut, ať přijde, kdo chce, až do naplnění kapacity. A tak se také stalo.
Zidanův gól
Přesto se objevila zajímavá nuance: zápas začal García Remón na lavičce a skončil Vanderlei Luxemburg. Mezitím došlo k propuštění trenéra. Ale jeho Madrid nastoupil se všemi zbraněmi: bylo to 1:1 a šance přicházely a odcházely. A tak se to stalo. Ronaldo obdržel míč, postavil se tváří v tvář Labakovi… a způsobil penaltu. Zidane vzal odpovědnost na sebe a skóroval na 2:1. Šílenství na Bernabéu. Víc se nehrálo, protože mezi šokem Txuri-urdin a tím, že Luxemburg udělal několik změn, aby šetřil čas, nemusel Casillas udělat jediný zákrok.
To byl konec příběhu. Real Madrid vyhrál zápas, který začal 12. prosince 2004 a skončil 5. ledna 2005. Přerušený kvůli bombové hrozbě, která začala telefonátem z ETA na Gara, přešla k policii, k rozhodčímu… a dostala se až na ministerstvo vnitra. Způsobila historickou evakuaci v Chamartínu, fotografii na věčné časy a mohla způsobit nebývalou tragédii. Vše však dopadlo dobře. Po sportovní stránce pro Madrid: o 24 dní později zvítězil. Vyhráli nejdelší a zároveň nejkratší zápas na světě. Trval šest minut. Zidane vstřelil gól. A skóroval za nás všechny.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: as.com
2 Komentářů
Realu fandím od roku 1998, ale tohle si nepamatuju. jo teda byli ještě sociální sítě i fanouškovské weby u nás úplně v plenkách.
*tehdá *byly :see_no_evil: