Madridský deník, den 1: První Mahou a strhující basketbal

Už je to tady! Madrid nás s Jonym v pátek přivítal jako vždy s otevřenou náručí a příjemným sluníčkem. Vrcholem prvního dne byl zápas basketbalistů Realu Madrid. A že to byl nervák. Více se dočtete v prvním díle Madridského deníku.

Natěšenost nemohla být větší, když jsem se přeplněným autobusem blížil na Terminál 2 pražského letiště. Asi bych se obešel bez neustálých ran batohem od velšského turisty, ale čert to vem – letíme do Madridu!

Po srazu s Jonym a nutných procedurách jsme byli rozhodnuti dodržet mou již letitou tradici a před odletem si zajít na orosenou Plzeň. První tip – nedávejte si pivo ani jídlo v první velké restauraci (Plzeň tam stojí 145 Kč). Pokud sejdete dolů, pivo je o 50 Kč levnější a za stovku se i dobře a vydatně nasnídáte.

Plzně nakonec padly dvě, ale to je právě na mé tradici nejlepší. Je mi to jedno, jedu přece na dovolenou! A tentokrát na dovolenou nejdovolenější, do Madridu. Za milovaným městem, za milovaným klubem.

První ochutnávka Madridu

Pryč z Prahy. Po bezproblémovém letu jsme přistáli v Madridu, vyzvedli kufr a koupili lístek (kartičku) na metro – sedm dnů za 35 eur. Určitě neváhejte, mnohonásobně se vyplatí. V Madridu se totiž metrem dostanete skoro všude a jezdí non-stop. Naprosto ideální.

K našemu příjemnému překvapení jsme dorazili ke správnému apartmánu na první pokus. Horší už bylo, že chlapík, který nám měl předat klíče, na rozdíl od nás ne. Znalý španělské nátury jsem ale nehodlal plašit a opravdu – chlápek za chvíli s úsměvem klidným krokem přišel. Nenechte se překvapit – málokdo umí dobře anglicky.

Domluva ale nebývá problém, protože Španělé jsou většinou velmi ochotní a příjemní, což byl i náš případ. Musím říct, že ubytování jsme trefili výborně. Apartmán 10 minut chůze od úplného centra, hned naproti obchod, což ale není žádná výjimka, protože různých večerek je v Madridu ještě více než v Praze. Za apartmán s vlastní koupelnou i kuchyňkou jsme platili za jednoho na 9 nocí cca 7 tisíc korun.

Nedočkavě jsme každopádně vyrazili na první ochutnávku Madridu. Za chvíli jsme si tak už fotili hlavní třídu – Gran Viu, načež jsem zapnul svůj (nepříliš kvalitní) orientační smysl a dovedl nás do restaurace, kterou jsem si oblíbil v minulých návštěvách města.

Tím pádem už nic nebránilo tomu objednat si „dos cervezas“ a za chvíli (trochu delší chvíli, než jsme zvyklí z českých a slovenských hospod, ale Španělé prostě nikam nespěchají a taky proč by měli) jsme již popíjeli naše první madridské pivo – Mahou.

Před druhým nám na stole přistála Pizza, kterou už jsme nutně potřebovali. Ano víme, není to zrovna typické španělské jídlo, ale šlo o první pomoc. Pro příští dny se polepšíme!

Úžasná WiZink Center a basketbal

Poté už nás čekal vrchol pátečního večera, když jsme zamířili na stanici Gayo a před námi se okamžitě zjevila nádherná basketbalová hala Realu Madrid – WiZink Center. Na zápasy pojme 17 500 fanoušků, na koncerty ještě o 10 tisíc více.

Aréna je opravdu krásná a až nečekaně vysoká. I z horních míst je ale výborně vidět. Protože nám šlo především o atmosféru, brali jsme levnější lístky – jeden stál 26 eur. Většina diváků dorazila až méně než 20 minut před zápasem a najednou bylo prakticky plno. Volné sedačky byly ve značné menšině.

Jediné menší zklamání přišlo ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že další Mahou si na basketu nedáme, jelikož se jednalo o Euroligu. Tam jsme se aspoň uchlácholili hotdogem. Mimochodem výběr jídla připomínal spíše kino – popcorn, nachos atd.

Přestože nejsme velcí fanoušci basketbalu, zápas Realu Madrid proti Olympiakosu nás okamžitě strhnul. I díky výborné atmosféře. Real měl hned dva kotle a fanoušci povzbuzovali domácí neúnavně celý zápas. Často se zapojovali také ostatní tribuny. Řečtí příznivci byli v obří menšině, ale asi třicítka fans si utkání hodně užívala.

Podle ohlasů i výkonu nebylo problém poznat současného největšího oblíbence domácích. Teprve osmnáctiletý Slovinec Luka Doncić, který je v Realu už tři roky, ostatní opravdu převyšoval a sázel jeden bod za druhým. Nakonec jich nastřádal 26. Není divu, že podle mnohých expertů z něj bude příští jednička draftu NBA.

Real Madrid ale nakonec mimořádně vyrovnaný zápas nezvládl a prohrál o pouhý bod. Velký podíl na tom měla bohužel místní modla a legenda Felipe Reyes, který neproměnil dva trestné hody a vztekle ještě nakopl míč, za což dostali trestný hod hosté. Aspoň jsem to tak pochopil z tribuny 🙂 

Závěr byl ale opravdu neskutečně strhující a i nás s Jonym strašně bavil. Velká škoda, že Real, který měl posledních 14 vteřin míč, nedokázal přetavit výhru na svou stranu. I tak jsme odcházeli se skvělým zážitkem. Fotbalová prohra by bolela víc.

A právě fotbal nás čeká dnes. Hned jak dopíšu tento text, chystáme se na další madridské dobrodružství, které tentokrát zakončí zápas Realu se Sociedadem! S dalším dílem deníku se přihlásím zítra. Budu moc rád za vaše komentáře a postřehy.

Podvinho

Podvinho je zakladatelem webu BilyBalet.cz. Realu Madrid fandí už od roku 2002, několikrát ho viděl v akci na Bernabéu i jinde v Evropě. Sám celý život hraje fotbal, v mládeži působil i ve Slavii Praha. Má za sebou také angažmá v deníku Sport, kde působil čtyři roky jako novinář. Aktuálně je fotbalovým trenérem.

• Podvinho

  https://www.bilybalet.cz/author/podvinho/

  El Clásico jako nikdy předtím! Vychutnejte si zápas rivalů na obřím plátně v kině
• Podvinho

  https://www.bilybalet.cz/author/podvinho/

  GLOSA: Takhle to, mistři, nepůjde! Je třeba vrátit do hry srdce
• Podvinho

  https://www.bilybalet.cz/author/podvinho/

  Adidas, Nike nebo Puma. Která značka kopaček dominuje mezi hráči Realu Madrid?
• Podvinho

  https://www.bilybalet.cz/author/podvinho/

  Fotbal v TV: Specifický zápas v Německu i „nové“ týmy v italském poháru