Mbappé: Přeji si svět, kde lidé z různých koutů mohou sedět u stejného stolu. Snažím se svojí trochou přispět
Přinášíme vám druhou část rozhovoru s Kylianem Mbappé, který s ním pro pořad El Objetivo vedla Ana Pastor pro španělskou televizi La Sexta. Kylian v této části hovoří o společenských tématech, zejména boji s rasismem. Stejně tak vysvětluje smysl a hodnoty své charitativní nadace, zaměřující se na pomoc dětem. A konečně také hovořil o tlaku, který na něj je, jak se s ním vyrovnává a jakými psychickými problémy mohou lidé procházet.
Příliš se nechlubíš svými charitativními aktivitami, respektive tvé nadace, která podporuje malé děti. Proč?
„Často říkám, že jsem na startu své kariéry měl talent, ale také velkou dávku štěstí. Potkal jsem správné lidi ve správné chvíli, učinil správná rozhodnutí a měl kolem sebe lidi, kteří mě podporovali. Teď je na mně, abych tuto podporu poskytl dětem. Proto jsem založil svou nadaci a věnuji se mnoha projektům. Věřím, že není třeba o těchto činnostech mluvit – důležité je jednat. Jsem hrdý na to, co moje nadace dělá, a považuji ji za nejvýznamnější věc, kterou jsem v životě vytvořil. Doufám, že bude dál růst a pomůže co nejvíce dětem.“
Ve Francii se trochu stupňuje nenávist vůči migrantům a jejich dětem. Jak se na tohle díváš? Sám máš kořeny mimo Francii.
„V naší nadaci učíme děti, jak žít společně, a toto poselství považujeme za klíčové. Jsme všichni odlišní, pocházíme z různých částí světa, ale právě díky tomu se můžeme od sebe učit. Společné soužití je možné, a to je to, co chceme dětem ukázat. První lekce, kterou jim předáváme, je, že ať už pocházíte z chudého předměstí, z bohatých kruhů, nebo z jiné země, na konci dne můžeme sedět u stejného stolu, sdílet jídlo a své zážitky. To je svět, který si přeji. Nemůžu změnit celý svět, ale mohu přispět svou troškou, což považuji za mimořádně důležité. Pokud každý udělá malý krok, společně vytvoříme mnohem lepší svět.“
Jak se díváš na rasismus nejen ve fotbale, ale v širším kontextu?
„Je to pro mě zásadní životní téma. Ve fotbalu je viditelnější, protože tento sport sleduje mnoho lidí, ale jde o problém, který přesahuje sportovní hranice. Je nezbytné, abychom podnikli konkrétní kroky, protože nestačí o problému pouze mluvit. Diskuse je důležitá, ale co uděláme pro skutečnou změnu? Ve fotbale existují lidé na vedoucích pozicích, kteří mají moc věci ovlivnit. Nejsem nejkompetentnější osoba k tomu, abych o tom hovořil, ale jako obyčejný člověk mám svůj názor. Tento problém zasahuje mnoho hráčů a myslím, že dnešní hráči projevují více solidarity než v minulosti. Přesto to, co se děje na hřišti, stále nestačí. Situace je o něco lepší – cítím to při zápasech i při cestování ve Francii či Španělsku –, ale stále je před námi dlouhá cesta.“
Jak může malé dítě čelit rasismu, když vidíme, že se s ním potýkají i profesionální fotbalisté. Třeba tvůj spoluhráč Vini.
„Pro nás fotbalisty je to těžké, ale máme kolem sebe mnoho lidí, kteří nám poskytují podporu a péči. Malé dítě, které chodí do školy, však často čelí těmto situacím samo. Naší povinností jako známých osobností a vzorů je ukázat těmto dětem, že nejsou osamocené. Musíme jim předat poselství, že v tom nejsou sami – že jsme v tom společně. Děláme vše, co je v našich silách, abychom jim pomohli.“
Jako celosvětově známý fotbalista mají tvé názory vliv na spoustu lidí. Některým lidem se ale také nelíbí.
„Jsem si vědom toho, že mé společenské a politické názory mohou vyvolávat kontroverzi nebo vyčnívat. Chápu, že když jsem poprvé veřejně vyjádřil svůj názor, mnozí se ptali: „Proč se vyjadřuje? Proč nemlčí?“ Respektuji tyto otázky, ale v první řadě jsem člověk, který má své hodnoty, životní zkušenosti a vnímá dění kolem sebe. Něco mě těší, něco lituji, něco mě rozzlobí – to všechno jsou impulzy, které formují moje názory. Tyto názory sdílím na základě svých hodnot, o kterých věřím, že jsou přínosné nejen pro mě, ale i pro svět. Dělám to pro lidi, kteří mě sledují, a nebál jsem se nikdy říci svůj názor. Pokud se někdy zmýlím, dokážu to přiznat a omluvit se – nemám s tím žádný problém. Respektuji také, že každý sportovec se k tomu staví jinak, podle svého vlastního přístupu a způsobu vyjadřování. A to je třeba respektovat.“
Nebojíš se, že by tvá slova mohla mít nějak negativní důsledky pro tebe?
„Ne, nikdy jsem s tím neměl problém. Přijímám kritiku od lidí, kteří se mnou nesouhlasí, a jsem připraven naslouchat. Když udělám chybu, jsem ochoten se učit a zlepšovat. Avšak pokud se někdo uchyluje k agresi nebo používá křik jako prostředek komunikace, odcházím – podobně jako v každodenním životě.“
Setkal ses někdy s depresí? Měl jsi období, kdy sis tím musel také projít?
„Znám lidi, kteří tímto problémem procházejí, a měl jsem přátele, kteří se s tím potýkali. Mně se také občas nedařilo, odehrál jsem několik špatných zápasů, ale nikdy jsem se nechtěl uchylovat k výmluvám typu: „Je to mentální problém.“ Ne, prostě jsem nehrál dobře. Jsem první, kdo přizná, kdy hraju dobře, a také první, kdo uzná, že jsem hrál špatně. Ale depresivní stavy jsou závažné. Lidé kvůli tomu trpí, a je na nás, abychom jim pomáhali. Ve fotbalovém světě se s tím potýká mnoho lidí, i když o tom vždy nemluví, ale je to znát. Lidé nás často považují za superhrdiny jen proto, že jsme slavní a hrajeme fotbal. To však není pravda. Jsme obyčejní lidé. Někteří si dokáží těmito problémy projít sami, jiní potřebují podporu. Především musíme chápat, že nejsme jen sportovci či fotbalisté – jsme především lidé se všemi radostmi, starostmi, smutkem i štěstím.“
„Dnes mám pocit, že se situace zlepšuje. Lidé už nemají takový strach o těchto věcech mluvit. Dříve se obávali přiznat své problémy, ale postupně se to mění – vyvíjí se naše společnost, sport i život. Tento pokrok umožňuje lidem otevřeně mluvit o svých pocitech, o tom, že se necítí dobře nebo že mají problémy. A dnešní svět tomu rozumí mnohem lépe než dříve.“
V jednom rozhovoru jsi řekl, že po utkání v Bilbau ses dotkl dna. Provázely tě také nějaké psychické problémy?
„Po zápase s Bilbaem jsem uvedl, že jsem dosáhl dna – ale myslel jsem to výhradně ve sportovním kontextu, ne v mentálním. Šlo o sport, čistě o fotbal. Na tiskové konferenci jsem to zdůraznil, aby bylo jasné, že tento výrok se týkal jen mých výkonů na hřišti.“
Změnilo se od té doby něco?
„Ano, změnilo. Ale život jde dál a je potřeba se posunout. Vždy jsem chtěl zdůraznit, že se nejednalo o mentální problém, protože to nebyla pravda. Mám velký respekt k lidem, kteří se s takovými problémy potýkají, a toto téma bych nikdy nezlehčoval.“
Jak se stavíš k tzv. fake news?
„Nejsem ideálním příkladem, protože je jednoduše ignoruji. Nevěnuji jim pozornost a nijak mě nezajímají.“
A co tvoje rodina?
„To je mnohem složitější otázka. Žijeme ve specifickém prostředí, ve své bublině, která nás někdy odděluje od reality života druhých. Ale moji blízcí jsou vystaveni tomu, co se kolem mě děje, a často je to zasahuje. Snažím se je chránit ze všech sil, ale ne vždy to jde. Negativní řeči o mně na ně mají dopad. Vždy se jim snažím vysvětlit, že je to součást mého povolání – jeden den jsem oslavován, druhý den zatracován. Takový je fotbalový svět, ve kterém se pohybuji.“
„My, hráči, jsme na tlak zvyklí. Víme, co se může stát na hřišti – jednou se něco podaří, podruhé ne. Rozumím tomu procesu a dokážu s ním žít. Ale moje rodina, lidé kolem mě, to vidí jinak. Nejsou zvyklí na stejnou úroveň stresu, tlak a kritiku jako já, protože tohle je moje práce, moje povolání, moje role. Já jsem ten, kdo je v centru pozornosti – ne oni.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: La Sexta
1 Komentářů
OKi. Už je titulok správny. :thumbsup: