Marcelo: Do Realu Madrid se nevrátím, protože nemám pocit, že odcházím
Po oficiálním rozloučení se Marcelo, objevil v tiskové místnosti ve Valdebebas. Setkání Brazilce s novináři trvalo přes 40 minut a bývalý kapitán hodnotil své 16leté působení v Realu Madrid.
Tiskovou konferenci zahájil konferenci Emilio Butragueño. „Ahoj všichni. Drahý Marcelo, v první řadě ti moc děkuji za vše, co jsi nám dal, všem madridistům po celém světě. Bylo mi ctí těšit se z tvého talentu, úsilí a obětavosti, které umocnily tento klubový dres tvého života.“
„Pro nás jsi jedna z největších legend Realu Madrid a hráč, který vyhrál nejvíce trofejí v naší historii. Jak řekl prezident, máte sympatie a obdiv k tomu, jak jsi reprezentovali klub a jak jsi to udělal našim milionům fanoušků. Přejeme ti i vaší rodině vše nejlepší. Víš, že toto je a vždy bude tvůj domov. Moc ti za všechno děkuji.“
Co je pro vás na tomto rozloučení nejtěžší? Uzavření tak skvělé etapy nebo snad nejistota z budoucnosti?
„Ne, o budoucnosti moc nepřemýšlím. Jak víte, vždy žiji okamžikem. Je těžké opustit klub svého života po 16 letech se spoustou radosti, utrpení, tréninků, bolestí… Dal jsem klubu maximum a nestěžuji si, protože bych udělal totéž znovu. Hrál bych si s bolestí, trénoval bych s bolestí…“
„Mít na sobě tenhle dres je něco krásného a silného. Tolik a budoucnost… (roztáhne ruce) Nebojím se, protože jsem udělal svou práci a napsal svůj příběh. Udělal jsem, co jsem musel. Jsem se sebou velmi spokojený. Moje rodina je na mě velmi hrdá. Opravdu necítím žádnou nejistotu. S budoucností problém není.“
Prezident hovořil v projevu o vašem dědovi Pedrovi. Mohl prožít část vaší historie v Realu Madrid. Jak byste mu dnes vysvětlil, jak moc pro vás tato etapa v Realu Madrid znamenala?
„Na všem, čeho jsem až do dneška dosáhl, měl určitě obrovský podíl můj dědeček. Když jsem byl malý, vždy mě vozil na trénink, vždy na mě sázel, vždy mi dal svobodu se rozhodovat. Byl ke mně vždy velmi otevřený, což mi umožnilo rychleji dospět a dospět.“
„Přišel jsem do Madridu, když mi bylo 18, mé ženě bylo 17 a myslel jsem si, že jsem zralý. Dnes ale vidím 18leté kluky a říkám si, že jsem o ničem neměl tušení (smích). Děda mi hodně pomohl. Jak bych mu to vysvětlil? Nemusím to dělat. Udělal jsem, co jsem musel. Představte si, že odcházím se 3 tituly. To by byl můj příběh, udělal jsem mnoho. Moje historie je však taková, jaká je a jak je napsána. Odcházím s tím, co se mělo stát. Jsem velmi klidný ohledně loučení s klubem mého života.“
Za ta léta jste měl spoustu trenérů. Kdo z nich pro vás byl největší otcovskou postavou? Kdo vám byl nejbližší? A kdo byl nejnáročnější?
„Po určité době v tak obrovském klubu… Řekl bych, že jsem hrál víc, než nehrál. Měl jsem štěstí, že jsem měl skvělou kariéru, že jsem neměl moc zranění, že jsem měl výjimečné a dobré trenéry, že jsem měl i takové spoluhráče… Každý trenér má svou filozofii a myšlení. Každý přináší něco svého.“
„Ptáte se na příklady, takže například … tuto sezónu jsem prakticky nehrál. Ne, pro mě jsem hrál hodně, protože jsi důležitý nejen ve hře. V této sezóně jsem viděl, že jsem byl velmi užitečný, i když jsem toho moc nehrál. V předchozích sezónách, kdy jsem tolik hrál a tolik vyhrával, jsem se necítil tak užitečný jako teď.“
„V této sezóně jsem cítil velkou zodpovědnost a poslouchejte, byl jsem na Ancelottiho hodně naštvaný. Diskutovali jsme a tak, ale druhý den jsme se navzájem líbali a objímali. Každý trenér dělá svou práci a ví mnohem víc než hráči. V této sezóně jsem si uvědomil, že abyste byli důležití a pomohli vašemu týmu vyhrát Ligu mistrů nebo La Ligu, nemusíte jen hrát, musíte budovat tým a rozumět trenérovi.“
„Jasně, chtěl jsem hrát mnohem víc, protože jsem Marcelo a nevím co ještě, ale nejkrásnější pro mě bylo sledovat své kamarády, se kterými jsem hrál celý život, jako Karim, Luka, Casemiro a mladí kluci společně vyhráli pohár, ve kterém jsem se cítil velmi důležitý, i když jsem nehrál finále.“
„Každý trenér má svou vlastní cestu. Hodně jsem se naučil s Ancelottim, Zizou, Mourinhem, Capellem, Pellegrinim… se všemi, kdo tu byli. Juande Ramosem, Lopeteguim… Zapomněl jsem na někoho? (smích) Schustere! A… Benítez! A Solari! Už? Nádhera, hlava stále funguje. Naučil jsem se všechny (smích).“
Kdybyste měl vybrat jeden okamžik, kdy jste byl v Realu Madrid nejšťastnější, který moment by to byl? Vím, že je to těžké, ale co kdybyste si musel vybrat?
„Dnes! Není to složité.“
Proč? Dnes odsud odcházíš.
„Proč? Protože jsem udělal vše, co jsem měl, a odcházím odsud velmi šťastný. Zanechávám po sobě dědictví. To je to, co jsem chtěl ve své kariéře dělat, mít odkaz pro mladé lidi. Sledujte Vini, Rodryga, Militãa, Fedeho a Camavingu ve hře. Thibaut… Odcházím odtud a vím, že mě nevidí jako Marcela, který vyhrál Ligu mistrů. Vidí mě jako osobu, kterou jsem. To je pro mě nejdůležitější. Dnes je můj nejšťastnější den v Realu Madrid.“
Říkáte, že ještě neznáte budoucnost, ale až skončíte jako hráč, vidíte se jako trenér? Sportovní ředitel? Přemýšlel jste o tom? Všichni dnes říkají, že toto je váš domov, takže chápu, že tyto dveře pro vás zůstanou otevřené?
„Ano… Uvidíme, protože až to zavřou, tak… (smích) Ne, Real Madrid… Jak to říct? Neexistují slova, která by popsala moji vděčnost Realu Madrid. Přátelství, která jsem navázal v tomto klubu… Především se zaměstnanci v pozadí, kteří se mnou byli každý den: týmoví pracovníci, ochranka, fyzioterapeuti, lidé z médií…“
„V průběhu let jsem se snažil ke všem přistupovat stejně. Vždy jsem říkal Carbiemu (ukazuje stranou na šéfa tiskového oddělení Carlose Carbajosu), že jsem se vždy snažil zacházet se všemi stejně, abych se po skončení kariéry mohl vrátit ne proto, že jsem hrál za Real, ale proto, že se chovám ke všem stejně.“
„Nevím, jestli mi rozumíš, ale jde mi hlavně o to. Nemyslím si, že bude problém vrátit se do práce nebo něco dělat. No, nevrátím se, protože nemám pocit, že odcházím. Není možné říci: Odcházím z Realu Madrid. Ne, to je nemožné.“
Ale opouštíte Real Madrid, je to váš poslední den v týmu. Uvažoval jste v tomto období o ukončení kariéry? A bude to pro vás těžké, až přijde čas hrát proti Realu Madrid? Hledáte tým, který by mohl mít šanci hrát proti Realu?
„O ukončení kariéry jsem nepřemýšlel. Myslím, že stále můžu hrát a hrát dobře. To si myslím já (smích). Ne, nemyslím si, že hrát proti Realu bude problém díky sympatiím, které ke klubu chovám. Proč ne? Udělal jsem s Realem všechno, co jsem měl, a udělal jsem to správně, takže pokud se s ním někdy budu muset střetnout, jsem velmi profesionální. Jsem velkým, velkým madridistou, ale jsem také velký profesionál. Real Madrid mě naučil být profesionálem, takže si nemyslím, že by nastal nějaký problém.“
Po 16 letech s touto rutinou a tímto herním režimem neděle-středa, co vám bude nejvíce chybět?
„Myslím, že jsem připraven na vše, co přijde. Jsem profesionál a mám radost ze života. Užívám si každý okamžik. Nevidím to tak, že dnes odcházím a už nebudu mluvit s Donem Emiliem nebo lidmi s Realu. To je nemožné. Odcházím, ale nemám pocit, že odcházím. Není to tak, že už nikdy nebudu ve Valdebebas. Tak to nebude… Nepřemýšlel jsem nad tím, co mi bude chybět. Nemůže ti chybět něco, co ještě máš. (obrátí se na Carbajosu) Pěkně řečeno, co? (smích)“
Když jste sem přišel v 18, pamatuji si, že jste byl trochu vyděšený a pravděpodobně jste si nebyl plně vědom toho, kam přicházíte (Marcelo s úsměvem přikývne hlavou). Dnes to ukončíte jako muž, se skvělou rodinou a báječnou kariérou. Celou cestu jsi nikdy neztratil úsměv. Jak se taková kariéra vytváří?
„Myslím, že můj život byl vždy radostí. Nemluvím o období po nástupu do Realu, ale o celém životě. Moji rodiče a prarodiče mi vždy v životě říkali, abych se usmíval. Pokud se v životě neusmíváte, máte problém, protože až přijde skutečný problém, nebudete mít šanci se usmát.“
„Teď se usmívejte, usmívejte se, když čelíte problému, a najděte něco, co vám pomůže jej vyřešit. A nemohl jsem být v Realu Madrid bez úsměvu. Počet mladých lidí, kteří chtějí dát ruku na dres Realu Madrid, je gigantický.“
„Představte si, že sem přijdete v 18ti, hrajete, jdete na Santiago Bernabéu a posloucháte hymnu Ligy mistrů… Neusmívat by byl problém. Vidím se jako příklad pro mnoho dětí a musím to udělat. Nedělám to na sílu, ale dělám to proto, že se cítím dobře, jsem šťastný a vím, že jsem vzorem. Děti potřebují vědět, že v životě se musíte usmívat. Problémů je mnoho, všichni máme problémy, ale musíte se snažit usmívat.“
Přišel jsi nahradit někoho, koho bylo těžké nahradit, Roberto Carlose. Po čase a při tolika titulech hovořili jste spolu o tom, kdo byl lepším levým obráncem v historii Realu Madrid? Chtěl byste tu zůstat o rok déle a hrát tady fotbal dál?
„Pokud jde o můj idol, Roberto Carlose, je to něco velmi obtížného, protože když přijdete do tak velkého klubu, na každé pozici jsou skvělí hráči. Přišel jsem sem a bylo to pro mě těžké, protože jsi říkal, že přijde Robertův nástupce. Nikdy jsem nechtěl být Robertovým nástupcem nebo zástupcem.“
„Vždycky jsem chtěl napsat svůj příběh. Když jsem byl mladší, v každém rozhovoru jsem řekl, že jsem Marcelo a chtěl jsem napsat svůj příběh jako Marcelo. Každý má svůj vlastní styl, způsob hry a příběh.“
„Pro mě ve fotbale nebyl žádný takový levý obránce jako Roberto. To je můj názor. Zároveň existují tisíce dalších názorů jiných lidí a hráčů, které je třeba respektovat. Pro mě byl ale nejlepší Roberto od doby, kdy jsem začal hrát fotbal. Jsem Marcelo a tvořím svůj příběh, který stále není u konce. A kdo byl lepší nebo horší… Pro mě byl nejlepší, ale každý má svůj názor.“
Říkáte, že budoucnost Realu Madrid vidíte jako velmi slibnou. Proč? Akademii Realu Madrid dobře znáte, ale co vidíte také na svých spoluhráčích? Odkud tento názor pochází?
„Za prvé, cítím se jako odchovanec. Přišel jsem sem a po takové době se považuji za odchovance Realu Madrid. Vím, jak se tady starají o děti. Vím, jak trénují. O fungování akademie vím prakticky vše.“
„Vím také, jak funguje první tým. Když sem přijdou osmnáctiletí nebo devatenáctiletí, mají obrovskou rezervu. Když jsem řekl, že budoucnost Madridu je slibná, nebylo to proto, že bude, ale protože je. Všichni vidíme, že budoucnost je dnes.“
„Myslím na tento okamžik. Říkám to, protože to tak ze mě vyšlo. V emocích jsem to řekl na stadionu a hotovo. Budoucnost Realu Madrid je dnes a je velmi dobrá. Kromě toho mám také syna v akademii, takže je musím trochu pochválit (smích). Ne, tahle akademie je brutálně dobrá a proto je Real Madrid nejlepší klub na světě.“
Co byste poradil hráči, který si musí vybrat mezi Realem Madrid a další milionovou nabídkou? Proč by si měl vybrat Real Madrid?
„Nejsem z těch, co dávají rady. Každý má dnes svou hlavu. Poradit se dá hodně, ale každý má svůj názor. Můžu mluvit za sebe. Když se objevil Real Madrid, neměl jsem žádné pochybnosti a podepsal jsem s ním smlouvu. Ne, taky jsem projevil zájem jako první a nakonec mě získali.“
„Doufám, že když se o těchto věcech bavíme, tak takoví hráči chápou schopnost Realu Madrid vyhrávat a prožívat výjimečné momenty, které jinde nemůžete mít. Hodně s kluky mluvím, aby si tento okamžik užili, protože jsou v nejlepším klubu na světě, hrají a užívají si. Podle mého názoru neexistuje lepší místo než Real Madrid.“
V Brazílii vedeme historickou debatu o kvalitě našich obránců. Můžeme vidět mnoho krajních obránců, kteří si prodloužili kariéru přesunem do středu pole. To byl případ Júniora, Leonarda a Zé Roberta. Každý si tak prodloužil kariéru, využil svou kvalitu na jiných pozicích. Přemýšleli jste o změně pozice? Jak vidíte vaší budoucnost?
„To záleží. Záleží na trenérovi a jeho očekávání. Když se mě jednoho dne trenér zeptá, jestli chci hrát jako pravý obránce nebo křídlo, nevím… Záleží hodně na trenérovi. My fotbalisté můžeme hrát i jiné role, ale vše záleží na trenérovi.“
Ve svém projevu jste zdůraznil, jakým vzorem pro vás byl Raúl. Dnes, když se podíváte na svou kariéru a na to, co za sebou zanecháváte, jak byste to všechno popsal pro své syny a další generaci?
„Myslím, že to nedokážu popsat. Vždy jsem žil přítomným okamžikem. Nepřemýšlel jsem o tom, co bude za 2 roky nebo co kdy udělám. Jak jsem již řekl, zde mi umožnili užít si všechny zápasy, vyhrát gigantické věci a zažít kouzelné večery na Bernabéu.“
„Mohu být jen vděčný za to, že jsem všechna ta léta prožil v dobrém, s radostí a úsměvem. Měl jsem v těch letech velké štěstí, řekl bych tak 90%, že jsem neměl až do závěru moc zranění, že jsem mohl zahrát pěknou akci a dát gól, že jsem měl štěstí hrát za Real Madrid .. . A tak dále. Můžete mít talent a makat, ale bez trochy štěstí to jde těžko.“
Co je hlavní věcí, kterou dnes Marcelo zanechá po odchodu v Realu Madrid?
„Myslím, že zde zanechávám pokoru a pochopení toho, kde jsi. Je to velmi důležité. Hodně jsem teď mluvil se svou rodinou. Říkám jim: Vyhrál jsem 5 Lig mistrů, matko boží, něco úžasného a hrál jsem první čtyři finále. V tom posledním jsem nehrál, ale v něm jsem se cítil nejdůležitější.“
„Ale jak?! Jak to popsat… Cítil jsem se nejdůležitější, protože jsem měl na lavičce 5minutový rozhovor s Rodrygem. Vyděšeně se rozhlédl a já mu říkám: ano, vypadá to takhle. Před zápasem jsem mluvil s Militãem a Valverdem. V předchozím finále jsem nic takového nedělal. Nevím, jestli chápete…“
„Je krásné hrát, asistovat, dávat góly, být v sestřihu, ale pro mě byly nejkrásnější rozhovory se spoluhráči. Nejkrásnější bylo, když zbývalo 3-5 minut a byli jsme všichni v objetí. Nedotkl jsem se míče, ale toto je dědictví, které zde chci zanechat. Žádné obrázky ze zápasů a prohlášení, že Marcelo byl nejlepší v tom, co nevím, nebo vyhrál, neví kolik. Ne, tohle jsou vnitřní záležitosti. Aby mladí pochopili, že všechno je možné. A když víte, kde jste, je to ještě lepší, než jste si představovali.“
Říkáš, že bys samozřejmě raději hrál víc. V posledních čtyřech sezónách váš minutový podíl klesal. Proč se to stalo? Dostal jste sportovní vysvětlení pro tuto situaci? Mluvil jste o tom v této sezóně s Ancelottim? Myslíte, že jsi měl za ty 4 roky hrát víc?
„Mluvil jsem se všemi trenéry o hraní a nehrání. Vždycky jsem chtěl hrát víc a být důležitější. Rozhodne však trenér. Můžu s ním mluvit o tom, co chci, a on mi může říct, co chce. Každý trenér má svou vizi a hráč má svůj vlastní pohled. Samozřejmě jsem si myslel, že bych měl hrát víc. Jistě, řekl jsem, poslouchej, chci hrát. Každý má však svůj pohled a chápání fotbalu. Každý trenér se rozhoduje sám.“
„V této poslední sezóně jsem ale pochopil něco, co jsem předtím nechápal, že hlavní role nejsou jen na hřišti. Všichni jsou hrdinové. Možná jsem byl sobecký, když jsem mluvil s Ancelotti nebo Zizouem, že chci hrát víc. Teď se na to dívám a vidím, že trenér má svou práci a myšlení. Vždycky jsem si myslel, že pokud nebudu mít problémy s tím, že nehraju, je čas ukončit kariéru. Ale pořád chci hrát a ukázat, že můžu být šťastný i na hřišti.“
Myslíte si, že jste si vzhledem ke svému legendárnímu postavení a kariéře zasloužil ještě jeden rok v Realu Madrid? Myslíte si, že jste v tomto skvělém roce mohli přispět více?
„No, já se jako legenda necítím a nikdy jsem o sobě takhle nemluvil. Ani teď to neudělám. Každý má svůj názor na jakoukoli osobu. Cítím se jako hráč, který chce dosáhnout svých cílů a vyhrát. Co se týče dalšího ročníku, není tady žádný problém, jaký lidé vidí odchody z týmu. Svět teď nekončí. Nepřestanu žít, protože opouštím Real Madrid.“
„V životě jsou i jiné krásné věci, i mimo fotbal. Rád dělám spoustu věcí a kromě toho budu dál hrát fotbal. Potkali jsme se a tak jsme se společně rozhodli. Proto opakuji, že je to den radosti. Neodcházím odsud s přístupem: sakra, já chci rok navíc. Ne ne! Není to tak. Vždy budu fandit Realu Madrid a budu jeho podporovatelem, ať půjdu kamkoli.“
„Ale také jsem si nemohl myslet, že bych mohl být v Realu bez šance k tomu něco přidat. Myslím, že jsme se rozhodli, že bude nejlepší teď odejít a udělat to tak, jak jsem to vždy chtěl, tedy hlavními dveřmi, dívat se všem do očí a s každým si potřást rukou. Takže jestli by to měl být rok nebo dva navíc, tak to nebude v mém případě ani mojí rodiny.“
Jaký je největší rozdíl mezi Marcelovým debutem v roce 2007 a dnešní Marcelovou tiskovou konferencí?
„Zkušenost a zralost. Když jste mladí, věříte v mnoho věcí. Myslíte si, že už jste dospělí a že jste toho hodně zažili, a nakonec nejste. Na konci, to po čase pochopíš. Všichni to tak mají. Někdo dospívá o něco dříve, ale dnes jsem v klidu, řeknu si co chci a nemám s tím problém. Jasně, respektuji každého, ale když chci něco říct, tak to řeknu a není problém. Když jste mladší, nemusí to tak být, ale je to kvůli nezkušenosti a platí to pro nás všechny.“
V Realu Madrid jste předběhl Genta v rekordním počtu trofejí. Kdybyste si měl vybrat někoho, kdo by vás předběhl, koho byste si vybral?
„Pro mě je šance, že mě někdo předběhne, zdrojem hrdosti a radosti. Byl bych šťastný. Když odsud odcházím spokojený s mnoha tituly, tak v pohodě odejde i ten, kdo mě předčí. Ať je to kdokoli: Benzema, Luka, Casemiro nebo Toni. Ať to bude kdokoli, budu velmi, velmi šťastný.“
Když se slavil 14. Evropský pohár, fanoušci skandovali vaše jméno a žádali, abyste zůstal. Co jsi tehdy cítil?
(smích)“Rozumím fanouškům. Nechtěli, abych zůstal hrát, ale chtěli, abych zůstal v Madridu a na chvíli se viděli. (smích) Ne, je to něco krásného. Navždy budu mít v srdci sympatie mých fanoušků. Udělali mi velkou radost.“
„Vzpomínám si na den, kdy jsme v den mých narozenin hráli na Bernabéu a fanoušci skandovali moje jméno a pak mě zpívali sto let. Je to něco, na co nikdy v životě nezapomenu a nikdy jsem nic podobného na stadionu neviděl. Myslím, že za sebou zanechávám dědictví, ale také sympatie k fanouškům.“
„Na ulici stále slyším: nechoď pryč, zůstaň proboha v Madridu. Co mám potom dělat? Jak tedy odejít? (smích) Je to něco krásného. Jsem moc rád, že mě lidé milují nejen jako hráče, ale i jako člověka. To je pro mě nejdůležitější. Nejen kvůli tomu, že jsem hrál fotbal a dvakrát dobře kopnul do míče, ale také kvůli tomu, jakým jsem člověk, což je nejdůležitější.“
Kdy vám prezident oznámil, že vám neprodlouží smlouvu a jaká byla vaše reakce?
„Jak jsem řekl, měli jsme schůzku, sedli jsme si spolu a rozhodli se společně, že bude lepší, když odejdu hned. To se mě dotklo, protože není snadné rozloučit se s klubem svého života. Jak čas šel, pocity byly lepší a lepší a já viděl, že tohle je realita.“
Říkáte, že se cítíte jako odchovanec Realu Madrid…
„Ano.“
Váš syn hraje v akademii Realu.
„Ano.“
Pochválil jste Raúla.
„Ano… Ne, to byla pravda, nebylo to chválení (smích).“
Dobře, ale mluvil jsi o něm velmi pěkně. Před finále jste mluvil s Militãem a Rodrygem. Mýlím se, když říkám, že po skončení vaší kariéry vás můžeme vidět na lavičce? A na lavičce Realu Madrid?
„Nemyslím si, že mám schopnosti trénovat. Nevidím se jako trenér. Jiné věci jsou pro mě lepší. Abych byl upřímný, taktika byla pro mě vždycky divná. Nikdy jsem nerozuměl tomu 3-5 něco nebo 4-4 něco. Jak jste sami viděli, byl jsem šťastný, když jsem hrál s míčem (smích).“
„Představte si mě jako trenéra: ať si každý dělá svou práci, to je ono. Ne, nevidím to. Nemyslím si, že se stanu trenérem. Musíte to mít v hlavě, abyste se stali trenérem. Možná budu absolvovat kurzy, abych něco takového zvládl, ale když nebudu mít takové touhy, jaké jsem měl, abych hrál, tak je škoda času to i zkusit.“
Jaké to je být otcem hráče Realu Madrid? Jste dotěrný? Dáváte mu svobodu?
„Snažím se vychovávat své syny tak, jako moji rodiče vychovávali mě. Učím je, že se musí především učit. Musí se chovat slušně k ostatním, zvláště ke starším. Musí respektovat každého. Myslím, že jsem normální otec. Každý se snaží ze svých dětí udělat jejich lepší verzi.“
„Když vidím svého syna na hřišti, měním se. Nemá to nic společného s vašimi finále a zápasy. Vidět svého syna ve hře je šílené. Nejde to nijak vysvětlit. Řekl jsem, že hrát za Real je šílené a nemám pro to slov. S tímto je to stejné. Když vidíte svého syna soutěžit na hřišti, je to pro mě jako otce největší emoce.“
Říkáš, že tohle je tvůj nejšťastnější den v Realu Madrid. Jaký byl ten první den a představoval sis, že to všechno stihneš?
„První den byl velmi zvláštní. Real jsem sledoval jen v televizi, hráče jsem odtamtud znal. Santiago Bernabéu na mě udělal obrovský dojem, když jsem sem přišel. Toho jsem se trochu bál. Myslím, že mi trvalo dva týdny, než jsem pochopil, že žiji v Madridu a hraji za Real. První den byl: kde to jsem, co tady dělat a tak. Něco takového, víceméně. Dnes je nejlepší den mého života, protože za sebou nechávám svůj odkaz a jsem opravdu velmi šťastný.“
Jaký je váš vztah se Zidanem dnes? Poradil vám, jak se rozloučit s Realem Madrid? Mluvili jste o možné opětovné spolupráci?
„Se Zizouem nemluvím, mám s ním spoustu problémů… (smích) Ne, dělám si srandu. (smích; ukazuje místnosti, že se všichni nechali zmást) Ne, Zizou byl… nebyl otcem, protože je velmi mladý, ale byl to starší bratr. V mé kariéře mi hodně pomohl a práce s ním mě opravdu bavila, a to hodně.“
„Jak jsem řekl, když se vrátil, chtěl jsem ještě trochu hrát. Vedli jsme o tom fotbalové diskuse, ale bylo to velmi normální. Stejně jako u Ancelottiho jsme se po chvíli objali. Stejné to bylo se Zizouem. Mám s ním velmi velký a skvělý vztah. Hrajeme s jeho dětmi malé zápasy… Jsme si velmi blízcí.“
„Jasně, život tě nutí odjet do jiných zemí a dělat různé věci, takže se s přáteli tak často nevidíš, ale považuji se za jeho přítele. To je vše, máme skvělý vztah a v mé kariéře mi hodně pomohl. Dal mi spoustu rad, ale ne že by si zavolal a sedli jsme si k rozhovoru. Ne, radil mi celý den, při tréninku i zápasech. Se Zizou mám velmi dobrý vztah.“
Po skončení tiskové konference přišel velký potlesk přítomných novinářů.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
2 Komentářů
Klobouk dolů před Zbyňkem za tento článek :ok_hand: Dal určitě hooodně práce, ale krásně ukazuje Marcela, jaký opravdu je. Loučí se s námi skutečná legenda a úžasný člověk. Nádherný rozhovor.
Ideálně ho po kariéře začlenit do akademie. Jednak ho to asi láká a jednak má hodně co předávat! Sbohem legendo a hodně štěstí!