Toni Kroos: Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě
Toni Kroos oznámil konec kariéry ve španělštině v pětiminutovém díle svého podcastu, který moderuje společně se svým bratrem. Poté vydal 20minutový rozhovor s bratrem v němčině, v němž podrobně popsal důvody svého rozhodnutí. Zde jsou záložníkova klíčová vyjádření, která zveřejnil RealTotal.
„Dlouho jsem o tom přemýšlel, ale v posledních dnech jsem se rozhodl. Rozhodnutí zní: tato skvělá desátá sezóna s Realem bude zároveň mou poslední. Toto rozhodnutí jsem učinil před několika dny. Každý, kdo mě v průběhu let pozorně poslouchal, mě jednou nebo dvakrát slyšel říct, že jedinou možností je pro mě ukončit kariéru v Realu Madrid. Poslední sezóna v Realu znamená také konec mé kariéry letos v létě. Konec v Realu a konec ve fotbale. Přemýšlet o tom je snazší, než to říkat nahlas. Často mám husí kůži, když něco prožívám: ať už na stadionu, nebo skrze něčí slova. Ale když vám naskočí husí kůže ze slov, musí to být něco výjimečného. Myslím, že to bylo nejtěžší rozhodnutí mého života, a to i včetně života mimo sport. Díky bohu, že jsem nemusel udělat těžší rozhodnutí v soukromém životě, ale také když začnete hrát v šesti letech a daří se vám docela dobře až do čtyřiatřiceti, musí být takové rozhodnutí velmi významné, protože fotbal byl pro vás vždycky středobodem zájmu. Proto není snadné o tom mluvit. Nyní chápu ten pocit, kdy jste na jednu stranu šťastný, ale na druhou stranu i smutný.“
„Už před rokem jsem byl blízko takovému rozhodnutí. Pak jsem se rozhodl dříve, ale i tehdy jsem o tom dlouho přemýšlel. Když se ohlédnu zpět, musím říct, že sezóna navíc byla dobrým rozhodnutím, protože věci šly tak, jak jsem doufal. Zůstal jsem zdravý, nebylo to pro mé tělo příliš zatěžující a měl jsem další celý rok bez zranění. Byla to také velká zábava. Většinu zápasů jsem si užíval, dokázal jsem si udržet svou úroveň a jako tým jsme byli úspěšní. Samozřejmě velkým cílem při odchodu je, že chcete odejít s úspěchem. Ještě před finále Ligy mistrů mohu říct, že to byla určitě úspěšná sezóna. Teď v tuto chvíli mi to prostě připadá jako perfektní rozhodnutí. Vždycky jsem chtěl odejít, když jsem byl na vrcholu. Máme mnoho příkladů, které ukazují, že to není tak jednoduché a že můžete rychle propásnout ideální okamžik. Nikdy jsem nechtěl zažít ten pocit, kdy mi klub, fanoušci a lidé kolem mě řeknou: Dost! Nebo že skončím na lavičce na dva až tři roky. Svým způsobem by mi to za tu kariéru nestálo. Proto jsem šťastný a trochu hrdý, že se mi to všechno podařilo obejít. Je to příjemný pocit.“
„Každý, s kým jsem o tomto rozhodnutí mluvil, mi okamžitě řekl: „Ale ty ještě nemůžeš skončit, klidně můžeš hrát další sezónu. Není důvod, abys přestal nebo aby se najednou něco pokazilo.“ Ale i tak jsem se rozhodl, že to udělám. Je pravda, že bych mohlo pokračovat a dál být na vrcholu, ale upřímně řečeno, ani já jsem to nechtěl na sílu zkoušet. Navíc jsem nějakou dobu bokem budoval několik projektů a dnes si svůj život bez profesionálního fotbalu dokážu snadno představit. To ale neznamená, že by mi nic nechybělo. Fotbal byl mým hlavním zaměřením od šesti let, takže mi samozřejmě bude chybět. Ale bude mi chybět hned teď, ne až za rok nebo za pět let skončím. Jasně, bude to v první chvíli velká změna. Ale vidím i pozitiva: více času doma a méně cestování nebo pobytů na hotelu. Je to také součást našich ročních cyklů. Baví vás to a vyhráváte, ale také při cestách cítíte, že je to o 10-12 cestách do zahraničí ročně, kdy si po návratu domů říkáte: páni, tolik dní jsem prošvihl. Někdy nejste doma tři dny, protože musíte odehrát jeden devadesátiminutový zápas! Jeden zápas je skvělá zábava, ale někdy si říkáte: 3 dny v hotelu, co bych za tu dobu doma mohl dělat? Takové myšlenky mě napadají už dlouho. Těším se na ten volný čas pro sebe a na ten čas, strávený doma s rodinou.“
„Načasování je dobré, je faktem, že jsem se rozhodl zcela sám. Mohl jsem to udělat kdykoli, nebyl kolem mě žádný tlak ani hluk. Je to důležitý pocit, že máte všechno ve svých rukou, protože ne vždy to tak je. Teď si chci během těchto týdnů, co mi zbývají, užívat fotbal a být co nejúspěšnější.“
„Byl jsem deset let v Realu Madrid, wow! Deset let je opravdu dlouhá doba. Taková doba by mě při podpisu smlouvy vůbec nenapadla. I proto, že vím, že pokud nepředvádíte tu požadovanou úroveň, není vaše životní doba v tak velkém klubu dlouhá. Bylo to brutální dobrodružství. Nešlo jen o přestup do největšího klubu na světě. Velkým krokem byl odchod do zahraničí s mojí rodinou. Byli jsme tehdy hodně mladí. To, jak nás tu přivítali s otevřenou náručí, bylo výjimečné. Neměl jsem pocit, že musím nejdřív něco ukázat na hřišti a pak mě budou milovat. Opravdu jsem cítil, že jsem byl okamžitě přijat do rodiny Realu, jakmile jsem do Madridu přijel. To mi dodalo sílu a v průběhu let jsme si vybudovali vztah, který dnes považuji za nezlomný. Nebyla to jen slova z obou stran, ale žili jsme to a dávali si to najevo. Byla to důvěra, uznání a láska projevovaná mně jako člověku i jako fotbalistovi. Na to nikdy nezapomenu. Vždy jsem se snažil být co nejvěrnější tomu znaku. Když si vzpomenu, kolik spekulací se o mně za těch deset let objevilo….. Nikdy v nich nebyl ani kousek pravdy. V těch letech šlo v mém případě pouze o Real Madrid. Ten je a zůstane něčím výjimečný. Mohu jen vyjádřit své velké, velké díky rodině Realu Madrid. Před přestupem do Madridu jsem viděl Real s nálepkou Galácticos: všechno se tu kupuje, slýchal jsem a i jsem si to myslel. Od prvního dne jsem viděl, že je to úplně jinak. Kdyby to tak nebylo, neměli bychom tolik úspěchů. Cítím vzájemnou vděčnost, protože ani Real se ke mně nechoval nijak zle. Není to snadné rozhodnutí opustit klub svého života a tento domov, který jsem zde našel. Jde pouze o rozloučení s hraním, protože tady budu žít i nadále.“
„I když jsem o konci s kariérou začal uvažovat zhruba ve stejnou dobu, jako o návratu do národního týmu, nespojoval bych tato dvě rozhodnutí. Několikrát jsem si říkal: jedno ano, druhé ne? Dvě ano? Dvě ne? Které by bylo nejlepší? Říkal jsem si: vyhrát Ligu mistrů a vyhrát EURO, to by bylo rozhodnutí [smích]. Ne, vlastně úvahy o budoucnosti začaly ještě předtím, než jsem se rozhodl vrátit do reprezentace. Když se podívám na ten proces, bylo to nezávislé. Pokud jde o klub, trvalo mi ještě dva měsíce, než jsem se rozhodl.“
„Začátky v Německu mě bezpochyby posílily natolik, že jsem mohl přestoupit do Realu Madrid. Nyní však mám pocit, že se s Realem loučím, i když to znamená konec celé mé kariéry. Stále však hraji a po tomto oznámení toto téma odkládám, protože mám za cíl vyhrát s Realem ve Wembley a poté dobře reprezentovat Německo na EURO. Moje kariéra stále pokračuje a teprve od léta bude čas pořádně se zamyslet nad tím, čeho jsem za tu dobu vlastně dosáhl. Dnes jsem stále fotbalistou s velkými cíli.“
„Reakce doma? Komunikace s [manželkou] Jessicou byla výjimečná a byla součástí toho všeho, ale ona také dobře ví, co si myslím já, a já vím, co si myslí ona. Proto jsme o tom nemuseli příliš mluvit. Prostě řekla: dělej, co chceš, my budeme s tebou. Děti měly různé názory. [Nejstaršímu synovi] Leonovi se to rozhodnutí vůbec nelíbí [smích]. [Dcera] Amy je nadšená, i když je také velkou fanynkou Realu. Chce, abychom teď v létě konečně jezdili na koni. Zatím jsem jí říkal, že to nemůžu dělat, protože je to nebezpečné a mám to zakázané. Teď si budu muset najít jinou výmluvu [směje se].“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: realmadryt.pl
4 Komentářů
Skvěle vysvětleno, Toni jsi pan fotbalista:tophat: A raději skončit teď, než „potupně“, jako Marcelo.
😀 😀 😀 Však jste ho tady s Nasirem posílali do důchodu ještě dva roky zpátky. Najednou je to Pan fotbalista. Vy jste hrozní fanoušci.
Ty máš pořád komplexy ze mě a Zbyňka a zase tu brečíš? :joy::joy: Nebudu rozebírat tvoji pitomost, to je zbytečné, jen dodám, že těch kritiků bylo daleko více a našli by se tu jiní jedinci, kteří se vyjadřovali ostřeji a na které by spíše platilo to, že posílali někoho do důchodu (a nemusel to být zrovna Toni). Ale ty si vybereš nás, páč jsme argumenty poukazovali na tvoje hlouposti. Chápu. Má ti Zbyněk poslat kapesník?
Marcelo byl také pan fotbalista a potupně neskončil,jen někteří z nás tady na něj házeli všechny goly co jsme dostali. Jen si zkuste stoupnout na krajního beka a nahánět o 15 let mladší kluky a k tomu ještě podporovat útok. Kdo nezažil neví,kdo zažil ví a nekritizuje.