KRONIKA BÍLÉHO BALETU (9): La Novena – Roberto Carlos centruje, Zinedine Zidane pálí
- Kronika Bilého baletu
- 22. května 2018
- 18 Komentářů
- redakce
Na přelomu druhého a třetího tisíciletí zažíval Real Madrid druhé zlaté období na evropské scéně. Po vítězstvích v Lize mistrů v letech 1998 a 2000, se v roce 2002 dočkal dalšího, v pořadí již devátého titulu pro evropského šampiona. Dlouho po tomto vítězství pak Bernabéu při zápasech zpívalo: „Como no te voy a querer? Si fuiste Campeón de Európa por Novena vez!“ Ročník si snad každý pamatuje hlavně díky jedné brance – té od Zinedina Zidana.
Na jaře 2000 se prezidentem Realu Madrid stal Florentino Pérez. Tvrdý podnikatel nahradil Lorenza Sanze, a byl tak v čele klubu, když Los Blancos poosmé triumfovali v Lize mistrů. Nebyl to ale úspěch, pod který by se „Flo“ mohl přímo podepsat.
Před Pérezem byl jiný, větší problém, a sice obrovský dluh Realu, který vyřešil tak, že prodal tréninkové centrum Ciudad Deportiva. Jako správný obchodník rozuměl marketingu, a protože klubu zbyly z prodeje značné finanční obnosy, začal Florentino budovat svůj tým.
Jeho první rybou byl Luis Figo, kterého před volbou slíbil madridským socios. V sezóně 2000/01 Real dokázal zvítězit v La Lize, v Champions league zůstal ale těsně pod vrcholem, když v semifinále podlehl Bayernu Mnichov.
Pérez tedy přivedl nové Galáctico, kterým nebyl nikdo jiný, než Zinedine Zidane z Juventusu. Francouzský držitel Zlatého míče se měl připojit k Figovi, Raúlovi, Hierrovi a dalším, a společnými silami měli dotáhnout Los Blancos k 9. titulu.
Základní skupina
V základní skupině šlo vše podle Pérezových plánů. Ve společnosti Anderlechtu Brusel, moskevského Lokomotivu a italského AS Řím, řádil Real jako uragán, a postup do osmifinálové skupiny mohli slavit již po 4 odehraných zápasech.
Po vítězství 2:1 v těžkém utkání na půdě Římanů, díky brankám Gutiho a Figa, následovaly dvě vysoké výhry nad outsidery z Ruska a Belgie. Lokomotiv příliš mnoho odporu nekladl, a padl 4:0, Anderecht dokázal hrát na Bernabéu fantastickou partii, ale jen první poločas, který vyhrál 1:0. Během druhé poloviny, hlavně díky dvěma gólům Raúla, Bílý balet otočil na 4:1.
A protože i ve čtvrtém utkání skupiny, tentokrát v Bruselu, zvítězili Los Blancos, a sice v poměru 2:0, mohli již oslavit postup. V dalších utkáních mohl Vicente del Bosque některé hráče šetřit, a Real je odehrál na půl plynu.
Houževnatí Římané na Bernabéu dlouho vedli, ale Raúl v 75. minuty brankou z penalty srovnal. Díky tomuto výsledku si Los Blancos zajistili první příčku, a do Moskvy tak mohl odcestovat tým, složený převážně z náhradníků.
Sestava proti Lokomotivu vypadala následovně: César Sánchez – Miňambres, Helguera, Pavón, Raúl Bravo – Solari, Makelele, Celades, McManaman – Munitis, Morientes. Jen na lavičce byl Iker Casillas, další hvězdy jako Raúl, Zidane, Figo, Guti, Hierro nebo Roberto Carlos nebyli vůbec přítomni, a v chladném říjnovém počasí Los Blancos padli 0:2.
Jako nůž máslem
Sezóna 2001/02 byla poslední, kdy hráči Realu Madrid vkročili na půdu České republiky. Sparta Praha dokázala postoupit z 2. místa své kvalifikační skupiny, společně s Bayernem Mnichov, když za sebou nechala Feyenoord Rotterdam i Spartak Moskva. Kromě českého mistra v osmifinálové skupině byli i Panathinaikos Athény a FC Porto.
Touto skupinou Los Blancos prošli vskutku jako nůž máslem, a, pohledem dneška se to zdá těžko uvěřitelné, nejvíce se na výhru nadřeli hned v prvním utkání na Letné. Sparta Praha odehrála fantastický zápas. Na branku Zinedina Zidana z 20. minuty dokázala od 10 minut později zareagovat Rastislav Michalík.
O šest minut později vrátil vedení na stranu Los Blancos Fernando Morientes. Ve vyrovnaném a otevřeném utkání dokázali Pražané ještě jednou srovnat, zásluhou Libora Sionka v 75. minutě a sahali po senzaci. Jenže o dvě minuty později zařídil vítězství 3:2 pro Real Madrid Fernando Morientes.
Menší odpor kladl v dalším kole Panathinaikos, který dostal na Bernabéu tříbrankovou nálož, a o body nepřipravilo Real ani FC Porto, které prohrálo 1:0 v Madridu a 2:1 na svém stadionu. Dvě ze tří branek Los Blancos v těchto utkáních vstřelil Santiago Solari.
Po 4 výhrách si Real zajistil postup do čtvrtfinále, a když v dalším utkání porazil, bez většiny hvězd, díky brankám Solariho, Sávia a Gutiho 3:0 Spartu, bylo jasné, že skupinu vyhraje a zajistí si lepší pozici před losem. V závěrečném utkání v Athénách del Bosque opět šetřil hráče, a byla z toho remíza 2:2.
Bayern a Barca
Před čtvrtfinále, ve kterém čekal německý mistr Bayern Mnichov, se Los Blancos dostali do své obvyklé pozice. V La Lize začali ztrácet dech a zaostávat za Benítezovou Valencií a La Coruňou, s druhým jmenovaným soupeřem navíc prohráli ve finále Copa del Rey. Liga mistrů začala být opět prioritou.
Na Olympijském stadionu v Mnichově Bílý balet dlouho vedl, když v 11. minutě Kamerunec Geremi překonal Olivera Kahna. V závěru se ale Bayernu povedlo zápas, v rozmezí 82. a 88. minuty, otočit díky brankám Effenberga a Pizarra.
Ve vypjaté odvetě svítil na tabuli více než hodinu nerozhodný stav. Až v 69. minutě vstřelil Iván Helguera vítězný gól. Při snaze německého týmu o tlak, se v 85. minutě trefil i Guti, a Real Madrid opět postoupil do semifinále, kde na něj čekal rival největší.
Bílý balet se s Barcelonou v evropských pohárech potkal poprvé od roku 1961. Úvodní utkání na Camp Nou připadlo zrovna na den, kdy celé Katalánsko slavilo svátek sv. Jordiho (23. dubna), patrona regionu.
Real Madrid čekala nepřátelská atmosféra, týmový autobus při cestě na stadion zasypávaly nejrůznější předměty, a horká půda byla i na samotném Camp Nou. Barcelona byla v utkání lepší, ale ze své převahy nic nevytěžila. Brankami McManamana a Zidana zvítězili Los Blancos 2:0.
Pro Zidana byla branka zadostiučiněním. Ozývaly se totiž hlasy, které jeho koupi považovaly za zbytečnou. Tímto utkáním se vykoupil, a na madridském letišti, kde na hráče po zápase čekalo 5000 fanoušků, se Francouz dočkal velkého Gracias. Odveta dopadla nerozhodně 1:1 a Los Blancos mířili do finále.
Finále
Po 42 letech se Real Madrid vrátil na místo, kde v roce 1960 oslavil zisk La Quinty. Finále ročníku 2001/02 se hrálo ve glasgowském Hampden Parku, a soupeřem byl Bayer Leverkusen, který cestou do Glasgow za sebou zanechal tři anglické týmy – Arsenal, Liverpool a Manchester United.
Zápas vešel do dějin hlavně díky legendární brance Zinedina Zidana. Ještě předtím ale vstřelil vedoucí branku Realu v 8. minutě Raúl, a o pět minut později srovnal Lúcio. Zizou se trefil v poslední minutě prvního poločasu a, jak se nakonec ukázalo, šlo o branku vítěznou.
Ten moment viděl snad každý fanoušek Realu. Roberto Carlos táhl útok po levé straně, a vyslal centr do pokutového území. Zidane napřáhne svoji levačku a z voleje vypálí míč nekompromisně do branky. Brankář Butt byl bezmocný. Real vedení 2:1 udržel, a získal La Novenu.
Pokud se Zizou vykoupil v utkání na Camp Nou, tak finálovým zápasem se přímo zapsal do dějin Bílého baletu. Krásný gól, znamenající zisk devátého poháru znamenal, že se Pérezovi jeho Galáctico z léta 2001 vyplatilo. A Zidane? Ten, po dvou prohraných finále v barvách Juventusu, mohl oslavit svůj první, a jediný, titul pro vítěze Champions league jako hráč Realu Madrid…
PMEZ, finále15. 5. 2002 (20:45) |
 |
2 |
: |
1 |
|
Real Madrid |
Bayer Leverkusen |
Stadion:
Hampden Park, Paříž
Rozhodčí:
Urs Meier (Švýcarsko)
Statistiky |
| Raúl | 8. | Góly | 13. | Lúcio |
| Zidane | 45. | |||
Sestavy |
Real Madrid
Nevyužití náhradníci: Karanka, Pavón, Guti, Munitis
Trenér: Vicente del Bosque
Bayer Leverkusen
Nevyužití náhradníci: Juric, Kleine, Vranješ, Džaka
Trenér: Klaus Topmöller
Další informace o španělském fotbale |
 |
Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz. |
18 Komentářů
Od tejto sezony som zacal fandit Realu. Ale to leti. Inak samozrejme super clanok *thumb*
mna by asi aj celkom bavilo precitat si strucne – kto kedy ako zacal fandit Realu, niektori sme sa uz vyjadrili – mat to na jednom mieste mozebytaj celkom funny *cool*
Já jsem se narodil v roce 2001. Jako malý jsem samozřejmě fandil Juve,Chelsea, Fiorentina… no prostě týmům,kde hráli naši hráči jako Nedvěd, Ujfakuši , Čech atd… miloval jsem Kakáho takže v roce 2009 jsem začal fandit Realu. Sledovat zápasy jsem začal po příchodu Mourinha v sezoně 2010/11 ale tehdy jsem tomu samozřejmě moc ještě nerozuměl a měl jsem rád i spousty dalších týmů… *lol**lol**sad*
Důležité je, že teť už tomu rozumíš *lol**thumb*
*lol* to jsem neřekl *lol* snad alespon trochu. Přece jenom v deseti letech člověk nemůže pěstovat něco jako pořádnej klubismus. To ani nemůžeme chtít po někom takhle malym
My měli jako kluci fotbalovej trénink,byl pátek a trenér říká "chlapy začíná mistrovství světa ve fotbale,jděte jse všichni podívat na zahajovací utkání " do té doby jsem fotbal jen hrál,vůbec mě nenapadlo ho sledovat.Byla to Francie 98 a zápas Brazílie proti Skotsku.Já hrával tehdy levého obránce *lol* a tak jsem začal právě je vyhledávat,no a ten prďola za Brazílii byl zkrátka neuvěřitelnej *rofl**bomb* hned jsem jsi zjistil kde hraje a na dalším tréninku jsem si napsal na bílé tričko Carlos a 6.Podle Brazílie,ani jsem netušil že za Real měl 3.Takže za pár týdnů,to bude krásných 20 let.I když mi dali někdy pořádně zabrat,tak jsem moc rád že jsem viděl prvni Brazílii.Kdo ví komu bych fandil*rofl**drink*
hezky *thumb**wink*
Krasne casy, clovek v puberte, ziadne starosti, prisli sme zo skoly a isli hrat futbal. V tom case som obdivoval Zidaneho a Figa a casto sme sa dotahovali kto z nich je lepsi. V tom case superili aj s Ronaldom o post najlepsieho hraca sveta.
No ten zapas a oslavy su nezabudnutelne. V tom roku sme vyhrali aj MS v hokeji, mal som druhu dovolenku v Grecku a moji rovesníci odtial tiez fandili Realu. Su to krasne zazitky.
A spominam ked sme v lete chceli Ronalda. Mal som velky sen aby sme mali troch najlepsich hracov u nas. Kazdy den som peclivo sledoval co nove s Ronaldom, kedy pride k nam.
A jeho prve goly v Reale a ta hra, nieco nezabudnutelne a o to si to clovek vazi ked mal svojich blízkych este pri sebe *thumb*
Vieš čo je sranda? Že presne aj ja som bol v tom roku na dovolenke v Grécku a veľmi som si prial Ronalda bol to môj najobľúbenejší hráč jeho dres som nosil všade a dúfal že príde… mimochodom môj vôbec prvý dres bol s číslom 5 Zidane…v sezóne keď prišiel…fandil som od 98 ale prvý dres som dostal až keď prišiel Zidane som si ho vymodlil…a potom aj dres Ronalda modrý Brazílsky… veľmi som dúfal že príde do Realu :)…to boli krásne časy keď sme si poskladali mužstva na hranie futbalu vonku podľa dresov kto koho má… krásne časy
Ja vtedy blizko Soluna*smile*
ten gol zidana byl fantastickej dlouhou dobu byl nejhezči v lm teď ho ale překonali roniho nůžky. madrid madrid hala madrid
Ronaldov gol nemal taku dôležitosť ako Zidanov… o to je krajsi
Najkrajsi gól histórie ligy majstrov *thumb*
Ten match na Sparte byl legendarni. Ale to finale …. to nejde popsat, to se muselo zazit….
Nikdy nezabudnem ako som sa dostal k fandeniu Realu ja. Bol rok 1997 a v telke dokola ukazovali neuveriteľne zakrútený priamy kop okolo múra. Áno bol to Roberto Carlos, ktorý sa okamžite stal mojím vzorom, keďže aj ja som hrával ľavého obrancu pritom dovtedy som futbal ani nesledoval. Zistil som, že hráva za Real, ktorému som začal fandiť, a tak sa z detskej lásky stala srdcová záležitosť do konca života. Že neuhádnete kto je teraz mojím najobľúbenejším hráčom v Reale? *lol*
Dani Carvajal*lol**cool*
Ja som dostal ako malý dres Davida Beckhama z Manchesteru. Bol to rok 2002 alebo 2003. V sezóne 2002/2003 potom dávali v TV pamätný dvojzápas medzi Realom Madrid a Manchesterom United. Fandil som Beckhamovi a oco mi povedal, že t bude ťažké, lebo hrajú s najlepším tímom na svete. A tak to aj bolo. Real doma najprvy vyhral 3:1 (myslím, že vtedy Nistelrooy znižoval). Pamätám si, že som sa pýtal, prečo sa vôbec ešte snažili hrať a dať ten gól, keď bolo rozhodnute 😀 ..ešte som nevedel, že su odvety a tak. No a potom ten zápas na Old Trafford..Beckham dal 2 góly a nezabudnuteľný priamy kop. Vtedy som ho videl hrať prvýkrát. Manchester síce vyhral 4:3, ale na postup to nestačilo. Hattrick dal vtedy Ronaldo, ktorého som videl hrať vo finále MS rok späť. Bol som smutný z Beckhama, ale o pár mesiacov prišiel jeho prestup do Madridu a fandenie bolo na svete 😀
Keď som bol malý, oco mi kúpil dres Beckhama z Manchesteru. Bol to asi rok 2002 alebo 2003. Začal som ho mať teda rád, aj keď som ho nepoznal a nevidel hrať. Potom dávali v TV slávny duel medzi Manchesterom United a Realom Madrid (2003). Oco mi vtedy hovoril, že to budú mať ťažké, lebo Real Madrid je najlepší tím na svete. Prvý zápas v Madride vyhral biely balet 3:1. Vtedy myslim Nistelrooy znižoval z 0:3 a ja som sa pýtal otca, že prečo sa ešte vôbec snažili dať gól, keď bolo rozhodnuté 😀 Ešte som nevedel o tom, že sa hra na odvety a každý gól je dôležitý. Potom bola odveta na Old Trafford. Prvýkrát som sledoval celý zápas. Manchester vtedy vyhral len 4:3 aj kvôli hattricku Ronalda. Beckham dal vtedy 2 góly a hlavne ten super priamy kop Ikerovi. zamiloval som si ho, ale bohužiaľ nepostúpil ďalej. Bol som smutný, ale o pár mesiacov neskôr oznámili prestup Beckhama do Realu aa…už bolo jasné 😀