KRONIKA BÍLÉHO BALETU (5): La Quinta – El Clásico, Frankfurt a výkon století
- Kronika Bilého baletu
- 18. května 2018
- 7 Komentářů
- redakce
Každá pouť Los Blancos za titulem pro evropského šampiona v sobě obsahuje zajímavé příběhy. Ale způsob, jakým Real Madrid došel k La Quintě, v sobě obsahuje téměř vše, co si jen Merengues mohou přát – exotického soupeře, velký obrat, vítězství v El Clásiku a drtivé vítězství nad soupeřem ve finále, kde padne celkem deset gólů. To vše přinesla sezóna 1959/60, kdy Real Madrid úspěšně dokončil svoji pětiletku!
Jak se v úvodních ročnících Poháru mistrů stalo pravidlem, Real Madrid nastoupil i do sezóny 1959/60 jakožto obhájce trofeje. A stejně tak se stalo pravidlem, že Španělsko vyslalo dva zástupce. druhým do party byla tentokrát FC Barcelona, vítěz La Ligy z předešlé sezóny.
Novým přírůstkem se konečně stal řecký zástupce, neboť milosrdný los Helénům tentokrát nepřidělil tureckého mistra. Olympiakos Pireus se střetl s milánským AC a po dvou zápasech se se soutěží rozloučil.
Pátého ročníku se tak účastnily téměř všechny evropské státy, byť participaci nadále odmítal Sovětský svaz, Norsko, Nizozemsko nebo Wales. Československým zástupcem byl tentokrát Červená Hviezda Bratislava, jak se tehdy pozdější Inter jmenoval.
Páté tažení Di Stéfana a spol.
První kolo nabídlo zápas Davida s Goliášem, protože soupeřem byl lucemburský tým Jeunesse Esch. Z dnešního pohledu jde o exotického protivníka, neboť týmy ze země fotbalového i geografického trpaslíka mají téměř nulovou šanci, že by prošly sítem až do základní skupiny, aby se s Realem mohly utkat.
Za starého systému to ale možné bylo, kromě tohoto případu se Los Blancos s Lucemburčany střetli ještě dvakrát. Již první zápas ukázal, jak na tom oba týmy reálně jsou. Před 60 000 diváky na Santiago Bernabéu, což byla „jen“ polovina kapacity stadionu, zvítězil Bílý balet, hrající na půl plynu, ve výši 7:0.
Hattrickem se blýskl Ferenc Puskás, mladý Španěl Herrera přidal dvě branky, Di Stéfano a Mateos po jedné. Pohodlný náskok umožnil trenéru Solichovi nechat odpočinout několik opor. V Lucembursku nehráli například Gengo, Marquitos nebo Santisteban. Přesto ale Real zvítězil 5:2.
[popisobr] La Quinta(© Realmadrid.com)[/popisobr]
V utkání nechali Los Blancos domácí dvakrát vést. Na jejich branku z 10. minuty dokázal zareagovat José María Vidal. V 15. minutě sice Esch opět vedlo, ale již o tři minuty později srovnal Mateos. Real zápas kontroloval, další branky Mateose, Puskáse a Di Stéfana znamenaly pohodlnou výhru. Všechny góly padly již v prvním poločase.
O poznání těžší soupeř čekal na hvězdy Realu ve čtvrtfinále, byl jím totiž francouzský mistr OGC Nice. První zápas se hrál ve Francii a stala se v něm tehdy málo vídaná věc. Utkání probíhalo dle plánu, brankami Riala a Herrery vedl u poločase Bílý balet 2:0.
Francouzskému mistrovi se ale povedl fantastický obrat, při kterém si svůj moment slávy vychutnal jeden z nejlepších lucemburských fotbalistů všech dob Victor Nurenberg, který v rozmezí 54. a 72. minuty nasázel za záda brankáře Domíngueze tři branky. Mnoho hráčů se nemůže chlubit tím, že by proti Bílému baletu dalo hattrick. Mezi těmi, kterým se to ale podařilo, je reprezentant ze země maličkého Lucemburska.
V odvetě ale Los Blancos neponechali nic náhodě a od počátku drtili Nice jedním útokem za druhým. Úvodní branku vstřelil v 21. minutě Pepillo, ve 40. minutě udeřil Gento, a ve druhé minutě nastavení i Di Stéfano. Pět minut po změně stran zasadil hostům konečnou ránu Puskás. Real mířil do semifinále.
El Clásico
Systém kdy PMEZ hráli skutečně pouze mistři evropských fotbalových lig, a případně obhájce loňského ročníku Poháru mistrů, ztěžoval možnost, že by Real Madrid v soutěži potkal Barcelonu. V sezóně 1959/60 se to ale stalo. Blaugranas totiž v předchozím roce opanovali La Ligu.
Trenér Blaugranas Helenio Herrera před prvním utkáním rozjel psychologickou hru, na kterou Santiago Bernabéu přistoupil. Nejprve Herrera obviňoval anglické sudí z možného střetu zájmů, protože Barca ve finále Veletržního poháru v předchozím roce porazila anglický Wolverhampton.
Poté si zase stěžoval, že mu klacky pod nohy hází barcelonská rada. Prezident Los Blancos kontroval prohlášením, že by Herrera mohl v následující sezóně vést právě Real Madrid, byť to zřejmě zase tak vážně nemyslel, a šlo mu primárně o znejistění soupeře.
Zápas na Bernabéu vyšel lépe domácím, za které se nejprve v 17. minutě trefil Di Stéfano, a o devět minut později udeřil Ferenc Puskás. V 37. minutě sice snížil Eulogio Martínez, dvoubrankový náskok ale přesto těsně před koncem zápasu zařídil Blonďatý šíp.
Před odvetou pokračoval trenér Barcy ve chvástavých prohlášeních, jak jsou jeho svěřenci lepší, a jak věří v obrat. Blaugranas vskutku v odvetě začali dobře, a během prvního poločasu se hráči Realu spíše bránili. Když ale ve 25. minutě vstřelil Puskás vedoucí branku, vypadalo to s nadějemi na obrat zle.
Druhý poločas pak nabídl zcela jiný obraz, a na hřišti dominoval Bílý balet. V narážce na tuto přezdívku sám Helenio Herrera prohlásil, že Los Blancos kolem jeho hráčů „druhý poločas tančili“. Z obrovské převahy vytěžil Real dvě branky, prosadil se opět Puskás a po něm Gento. Alespoň čestný úspěch krátce před koncem zajistil Kataláncům Sándor Kocsis. Po celkovém skóre 6:2 postoupil do finále Real.
Nejlepší zápas všech dob, aneb „Two men show“
Západoněmecký Eintracht Frankfurt se do finále dostal přes Young Boys Bern, Wiener SC a Glasgow Rangers, které vyřadil po výsledcích 6:1 a 6:3. Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že finále ve skotském Hampden Parku bude mít tak jednoznačný průběh.
Byl to zápas, který Realu Madrid definitivně udělil nálepku něčeho výjimečného. Zápas, který završil snovou pětiletku Bílého baletu. Zápas, ke kterému vlastně vůbec nemuselo dojít, protože za Real Madrid hrál Ferenc Puskás.
V roce 1954 se ve finále mistrovství světa potkaly Západní Německo a Maďarsko. Za favorita byli považováni spíše Maďaři, se „Cválajícím majorem“ Puskásem v sestavě. Z titulu mistrů světa se ale přesto radovali reprezentanti SRN, načež si Puskás pustil pusu na špacír a prohlásil, že Němci byli po celý turnaj nadopovaní.
V Západní Německu to nikoho nenechalo chladným a místní federace vydala zápas, že německá reprezentace ani klub nesmí nastoupit do zápasu, kde v sestavě soupeře nastoupí právě Puskás. Reálně tak hrozilo, že páté finále PMEZ se vůbec neodehraje a Real trofej získá bez boje.
To ale Bernabéu odmítl připustit, a tak s jeho pověřením sepsal Raymundo Saporta omluvný dopis, který Puskás prostě jen podepsal. Němci přijali a do Glasgow skutečně přijeli, aby se poměřili s nejlepším týmem na světě.
A možná toho nakonec litovali. Real Madrid svého soupeře naprosto rozebral, za stavu 4:1 už utkání mělo jednoznačně exhibiční náboj, a nešťastný brankář soupeře rezignovaně. Výsledek 7:3 je pak zajímavý proto, že na straně Bílého baletu byli jen dva střelci – 3x Di Stéfano a, co bylo pro Němce strašné, 4x Puskás. La Quinta byla na světě! Miguel Muňoz, který s Realem uspěl jako hráč, nyní dovedl své bývalé spoluhráče k trofeji jako trenér!
PMEZ, finále18. 5. 1960 (19:30) |
7 |
: |
3 |
||
Real Madrid |
Eintracht Frankfurt |
Stadion:
Hampden Park, Glasgow
Rozhodčí:
John Mowat (Skotsko)
Statistiky |
Di Stéfano | 27. | Góly | 18. | Kress |
Di Stéfano | 20. | 72. | Stein | |
Puskás | 46. | 75. | Stein | |
Puskás (pen.) | 56. | |||
Puskás | 60. | |||
Puskás | 71. | |||
Di Stéfano | 73. |
Sestavy |
Real Madrid
Nevyužití náhradníci:
Trenér: Miguel Muñoz
Eintracht Frankfurt
Nevyužití náhradníci:
Trenér: Paul Oswald
Další informace o španělském fotbale |
Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz. |
7 Komentářů
La Cuarta a La Quinta už boli pre nás omnoho jednoznačnejšie. Niet sa čomu čudovať, keďže v tedy bol ten náš tým vlastne asi "prvé Galactico" v dejinách. A útok Puskás, Di Stéfano jeden z najlepších v histórií. *drink*
Prečo Kopa po štvrtom titule v Reale skončil ?
Todle jsou nejlepší články který si fanoušek může přát. Skvělá práce!! Opravdu nádhera 🙂 Skvěle napsané + jsem se dozvěděl plno zajímavostí.
Super články o historii Bílého baletu – díky *thumb*
To byla doba *smile**thumb*
a opat *thumb*
mozno ako idea – jeden clanok hromadne odalsich rocnikoch ako hral Real v LM resp v poharoch ked nevyhral – kto nas vyradil a pod.
aj to bybolo zaujimave citanie *cool*
Puskás, Di Stéfano vražedná dvojka škoda že k ronimu nemáme také nějakého golového hráče.