KRONIKA BÍLÉHO BALETU (4): La Cuarta – Rendezvous ve Stuttgartu s francouzskou Remeší
- Kronika Bilého baletu
- 17. května 2018
- 1 Komentář
- redakce
Čtvrtý ročník Poháru mistrů – čtvrté finále – čtvrté vítězství. Dominance Realu Madrid nad fotbalovou Evropou pokračovala i v sezóně 1958/59. Také čtvrtá pouť Los Blancos byla velmi zajímavá. Vedla přes Istanbul, Vídeň nebo Madrid. Hlavním tahounem bílých byl opět Blonďatý šíp – Alfredo di Stéfano.
Dominance Los Blancos v prvních letech znamenala, že si Real připsal celou řadu primátů v Poháru mistrů. V sezóně 1958/59 byl Madrid prvním městem, které mělo v jednom ročníku dva zástupce. Kromě RMCF, vítěze předchozího ročníku PMEZ i La Ligy, to bylo Atlético Madrid, které v lize skončilo za Realem.
Do čtvrtého ročníku se premiérově dostal zástupce Finska. Asociace tentokrát včas stihla Besiktas zaregistrovat, a tak si i Turci odbyli svoji premiéru. Nově se účastnili též Řekové, zastoupení Olympiakosem Pireus.
Do předkola ale výrazně promluvila politika. Los totiž proti sobě postavil právě řeckého a tureckého mistra, což hlavně pro Pireus byl nepřekročitelný problém. A tak hráči Olympiakosu do utkání v Istanbulu vůbec nenastoupili. Logicky byli ze soutěže vyřazeni.
UEFA též do soutěže pozvala Manchester United, ačkoliv se účastnil i anglický mistr Wolverhampton Wanderers. Ze strany evropské federace šlo o vstřícný krok kvůli mnichovské tragédii. Rudí ďáblové měli nastoupit proti Young Boys Bern, ale Manchester nakonec odmítl hrát, neboť nechtěl svoji kampaň stavět na pocitu „lítosti“.
A por La Cuarta
Ani po třech vítězstvích nebyl Santiago Bernabéu spokojen. Neustále přemýšlel, kým už tak fantastický kádr ještě vylepšit. A zrak mu tentokrát utkvěl na Ferenci Puskásovi, který měl posílit útok vedle Di Stéfana, který již překročil třicítku.
Pravda, Maďar nebyl o nic mladší. Právě naopak, v době přestupu mu bylo 31 let, tedy stejně jako Di Stéfanovi. Šlo však o geniální tah, protože Puskás při hře nespoléhal na fyzické přednosti, nýbrž na špičkovou techniku. A tak střílení branek mělo připadnout spíše jemu, zatímco Blonďatý šíp měl být více zatažený, a akce spíše vytvářet. To se sice v této sezóně ještě nenaplnilo, ale nepředbíhejme…
[popisobr] La Cuarta (© Realmadrid.com)[/popisobr]
První zápas Los Blancos nabídl na Bernabéu velkou neznámou. Soupeřem byl totiž v Evropě neokoukaný Besiktas. Utkání bylo velice nervózní, což dokumentuje například šarvátka z konce zápasu, za kterou Di Stéfano a Turek Altay dostali červenou kartu.
Téměř po hodině hry poslal Bílý balet do vedení Santisteban, v nastaveném čase přidal druhý gól Kopa. Satnisteban se trefil i v odvetě, kde vstřelil vedoucí a uklidňující branku Realu. Svěřenci trenéra Carniglii zápas kontrolovali a po remíze 1:1 postoupili do čtvrtfinále.
Bitva ve Vídni
Následující zápas dokumentoval, jakou pověst Real Madrid v Evropě tehdy měl. Týmy prakticky nevěděly, jak si s hvězdným útokem, ve kterém nyní nastupovali Rial, Kopa, Di Stéfano, Puskás a Gento, poradit. A tak prakticky jedinou možností byla tvrdá hra.
Real chtěl v této době každý porazit, každý se chtěl na mistra této soutěže vytáhnout. Po dvou letech se Los Blancos opět podívali do Vídně, kde je na Praterstadion čekal místní Wiener SC. V utkání obdržel Ferenc Puskás v 37. minutě červenou kartu, protože oplácel soupeři tvrdý zákrok, který nebyl rozhodčím potrestán.
Miguel Muňoz šel proti vyloučení protestovat, a to tak horlivě, že jej musela k zemi srazit rakouská policie. I v deseti ale Real uhrál remízu 0:0, a připravoval pomstu na Bernabéu. Zápas se proměnil v exhibici Bílého baletu, který svého soupeře vůbec nešetřil. Vídeň poznala, kdo v Evropě vládne, a odvezla si domů výprask 7:1, přičemž 4 branky dal Di Stéfano.
El Derbi madrileño
Ročník 1958/59 nebyl premiérový jen v tom, že v něm nastoupily dva týmy z jednoho města. Semifinále totiž rozdělilo Madrid na dva tábory. Derby mezi Atlétikem a Realem bylo velice sledované.
Koncem 50. let se Atlético, po několika sezónách stagnace, opět nadechlo a bylo pro Los Blancos velice náročným soupeřem. Na Bernabéu dokonce od 13. minuty brankou Chuza vedlo, ale již o 120 sekund později srovnal Rial. Ve 33. minutě proměnil penaltu Puskás, a protože na druhé straně výhodu pokutového kopu zahodil Vavá, zvítězil Real 2:1.
Na madridském stadionu Metropolitano, sídle Los Colchoneros, ale Bílý balet padl 1:0. Protože stále neplatilo pravidlo o vstřeleném gólu, bylo zapotřebí dohodnout třetí zápas. Atlético tentokrát nepřistoupilo, jako před dvěma lety Rapid Vídeň, na to, aby se hrálo na Bernabéu. Proto se oba týmy domluvily na rozhodujícím utkání v Zaragoze, kde Los Blancos díky brankám Puskáse a Di Stéfana zvítězil 2:1, a postoupil do čtvrtého finále v řadě!
Finále ve Stuttgartu
Kdy se poprvé v závěrečném zápase ročníku potkaly týmy, které již dříve finále hrály? Ano, bylo to v sezóně 1958/59. Přes Ards, Helsinky, Standard Liége a YB Bern si cestu do finále proklestil francouzský mistr Stade de Reims, soupeř Los Blancos z prvního finále PMEZ.
Hrát se mělo na Neckarstadion v německém Stuttgartu. V základní sestavě Remeše bylo pět hráčů, kteří si proti Realu zahráli v roce 1956. Hned šestice pamětníků byla na straně Realu – Di Stéfano, Rial, Gento, Marquitos a kapitán Zárraga. Za Los Blancos hrál i Raymond Kopa, který před třemi léty byl na opačné straně barikády.
[popisobr] Oslavy po vítězství (© Realmadrid.com)[/popisobr]Taktika Remeše byla stejná, jakou proti Realu praktikovaly ostatní týmy. Když se je nedařilo zastavit čistě, sáhlo se k okopávání. Odnesl to právě Raymond Kopa, který musel do poločasu z utkání po střetu s obráncem Vicentem odstoupit. Byl to jeho poslední zápas za Real Madrid.
Plán Francouzů ale brzy selhal. Už ve 2. minutě otevřel skóre Mateos, a stejný hráč o čtvrt hodinu později promarnil příležitost, když zahodil penaltu. Do šaten se šlo za stavu 1:0, ale dvě minuty od startu druhé půle zvýšil Di Stéfano. Remeš neměla síly na obrat, a po vítězství 2:0 mohl zvednout José María Zárraga další pohár pro vítěze Poháru mistrů!
PMEZ, finále3. 6. 1959 (18:00) |
 |
2 |
: |
0 |
 |
Real Madrid |
Stade de Reims |
Stadion:
Neckerstadion, Stuttgart
Rozhodčí:
Albert Dusch (Západní Německo)
Statistiky |
| Mateos | 2. | Góly | ||
| Di Stéfano | 49. | |||
Sestavy |
Real Madrid
Nevyužití náhradníci:
Trenér: Luis Carniglia
Stade de Reims
Nevyužití náhradníci:
Trenér: Albert Batteux
Další informace o španělském fotbale |
 |
Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz. |
1 Komentářů
to je stejné jako dnes také některé celky hrajou proti realu tvrdej a zákeřnej fotbal protože na něj herně nemaj.