JÁ, LEGENDA #6: Malý velký muž Roberto Carlos

Roberto Carlos je brazilský fotbalista, který je širokou veřejností považován za jednoho z nejlepších levých beků v historii fotbalu. Během své kariéry poskytl nepřeberné množství důkazů, které toto odvážné tvrzení podporují. Na jeho nadpozemskou rychlost a zabijáckou levačku, si jistě většina z vás pamatuje. Pohodlně se usaďte a nechte se vtáhnout do životního příběhu malého velkého Brazilce.

Roberto Carlos da Silva Rocha, jak zní jeho celé jméno, se narodil 10. dubna roku 1973 do rodiny Oscara da Silvy a Very Lucie da Silvy v brazilském Sao Paulo. Jeho rodina neměla peněz nazbyt, oba rodiče pracovali na kávové plantáži. Jako drtivá většina Brazilců, i Roberto si již v útlém věku zamiloval fotbal. Kdykoliv měl alespoň trochu času, společně se svými vrstevníky proháněl míč na ulici. Musel využít každou volnou chvíli, protože jich vskutku moc neměl. Už ve 12 totiž začal pracovat v továrně na textil Torsao Cardeiro, aby pomohl uživit rodinu.

Nakonec se Roberto rozhodl, že fotbal nebude hrát pouze na ulicích. Vstoupil do týmu Uniao Sao Joao, ve kterém se sdružovali mladí fotbalisté ze čtvrti Araras v Sao Paulu. Tento tým obecně neměl příliš velkou reputaci, přesto z něj byl, tehdy devatenáctiletý Roberto, povolán do Brazilského národního týmu. Zde pravděpodobně můžeme najít začátek Carlosovy úžasné cesty k fotbalovým výšinám.

Cestu do Evropy si Roberto vyšlapal v Palmeiras. Málokdo však ví, že ještě před přestupem do Palmeiras, zkoušel Carlos své štěstí v dresu Atletico Mineira, kde byl na hostování. Odehrál zde však pouze pár utkání a bez větších fanfár odešel.

V roce 1993 přestoupil do Palmeiras a právě zde se jeho kariéra rozjela naplno. Během dvou let pomohl klubu ze Sao Paula, vyhrát dva ligové tituly. Nebyl to však klasický bek, na které byl fotbalový svět tou dobou zvyklý. Roberto udivoval svou rychlostí, střelou a hlavně skvělou fyzickou vybaveností, která mu umožňovala po celý zápas neúnavně brousit lajnu. Těchto atributů si velice rychle všimli skauti špičkových evropských klubů a netrvalo dlouho, než tyto kluby začaly jednat.

PER ASPERA AD ASTRA

Drtivou část kariéry v Evropě strávil Roberto ve sněhobílém dresu Bílého baletu. Na napsání první kapitoly svého působení v Realu Madrid si však Roberto Carlos musel ještě rok počkat. V roce 1995 totiž přestoupil z Palmeiras do italského Interu Milán. Z hlediska klubu však sezona nebyla příliš úspěšná, Inter skončil až na 7. místě tabulky. Na druhou stranu, Roberto si nemohl stěžovat. Hned v prvním zápase mezi „velkými kluky“ se uvedl fantastickým gólem z přímého kopu. Právě přímé kopy se staly později jeho poznávací značkou. Angažmá však nepřineslo mnoho radosti ani jedné straně, po sezoně se tak Roberto znovu stěhoval.

V roce 1996 se Roberto přesunul do Realu Madrid. Zde strávil většinu své aktivní kariéry. Bylo mu přiděleno číslo 3 a stal se první volbou na post levého beka. Tu mu nikdo nesebral dalších 11 let, během kterých stihl Carlos odehrát za Bílý balet 584 zápasů a vstřelil v nich solidních 71 gólů. Žádný hráč, který se nenarodil ve Španělsku, toho za Real Madrid v La Lize neodehrál více než Roberto Carlos. V této soutěži si Brazilec bílý dres navlékl hned 370x. Jakožto velká hvězda týmu, která měla obrovský marketingový potenciál, byl Roberto považován za jednoho z Galácticos prezidenta Florentina Péreze.

V průběhu kariéry byl Carlos často srovnáván s levým bekem AC Milán Paolem Maldinim. Oba byli považováni za nejlepší beky své doby. Kdo byl lepší, se asi nikdy nedozvíme.

V Realu Madrid se Roberto dočkal mnoha úspěchů. Čtyřikrát vyhrál La Ligu, zahrál si 3x finále Ligy Mistrů. Všechny mimochodem vyhrál. V tom posledním, v roce 2002, si připsal přihrávku na gól současného trenéra Realu Zidaneho, který je dodnes považován za jeden z nejlepších gólů v historii této soutěže. V letech 2002 a 2003 byl vybrán do nejlepší jedenáctky roku. V Realu Madrid si vypracoval takovou pozici, že se stal třetím kapitánem (před ním byl pouze Raúl a Guti).

Sezona 2002-2003 byla velmi napínavá. V posledním kole potřeboval Real porazit Athletic Bilbao, aby udržel svůj náskok před nepříjemně dotírajícím Realem Sociedad. První půle se již schylovala k remízovému konci, když Madrid dostal možnost zahrávat volný přímý kop. Jeho exekuce se ujal Roberto Carlos a zbytek si asi dokážete domyslet. Gól do šatny každopádně dostal Real na koně, ve druhé půli přidal další gól a po výhře 3:1 získal 29. ligový titul.

Další sezonu otevřel Roberto Carlos skóre v zápase proti Barceloně. Real tento zápas, který se hrál na Nou Campu, vyhrál a přerušil tak 20 let trvající sérii, kdy Real na tomto stadionu v La Lize nevyhrál.

Roberto Carlos strávil v Realu 11 let a je tak logické, že ne všechno bylo růžové a bezchybné. Výše jsem psal, že Roberto má prsty v možná nejkrásnějším gólu v historii Ligy Mistrů. Nepopiratelným faktem však zůstává, že jeho prsty jsou i v tom dosud nejrychlejším. Bohužel ho však nevstřelil Real Madrid, nýbrž Bayern Mnichov. V osmifinálovém zápase ze sezony 2006/2007 na to Roy Makaay potřeboval pouhých 10,12 vteřin. Tento čas je o to neuvěřitelnější proto, že Real Madrid rozehrával. Roberto však ztratil míč a zbytek je historie.

Přesto se však Roberto Carlos dočkal sladké tečky a s Realem Madrid se loučil jako novopečený mistr Španělska.

Titul získal i ve své první sezoně v tureckém Fenerbahce, do kterého z Realu Madrid přestoupil. Další dvě sezony bohužel tak úspěšné nebyly a v roce 2010 se tedy Carlos vrátil do Brazílie. Nastupoval v dresu Corinthians. Vstřelil několik důležitých gólů a předváděl velmi dobrý fotbal. V Brazílii však věci fungují trochu jinak než v Evropě. Fanoušci jemu i celému klubu vyhrožovali násilím a Roberto si řekl, že toto už dále nemá zapotřebí. Ještě jednou tak zkusil štěstí v Evropě, konkrétně v Rusku. Tým Anži Machačkala byl v té době na vzestupu a mohl si dovolit drahé akvizice typu Roberto Carlos nebo Samuel Eto’o. V rusku strávil jednu sezonu, po které se rozhodl ukončit kariéru.

REPREZENTACE:

Roberto Carlos odehrál za brazilskou reprezentaci 125 zápasů, ve kterých vstřelil 11 gólů. V roce 2002 se stal mistrem světa a navázal tak na dva triumfy v Copa América z let 1997 a 1999. V roce 1997 vyhrál Konfederační pohár a je také olympijským medailistou – v roce 1996 získal se svým týmem bronz.

Přes všechny tyto úspěchy je však nejvýraznějším Carlosovým zápasem za národní tým přátelský zápas s Francií. Psal se 3. červen roku 1997. Brazílie se zúčastnila přátelského turnaje ve Francii. První zápas hráli kanárci proti domácímu týmu. Brazilci měli výhodu přímého kopu a Roberto Carlos se pomalu rozbíhal k míči. Fabien Barthez na kop, který šel očividně až někam k rohovému praporky, nereagoval. Míč se však těsně za zdí stočil a zastavila ho až síť. O dvě dekády později, Roberto Carlos stále nemůže pochopit, jak se to stalo. „Abych byl upřímný, fakt nevím, jak jsem to udělal“ rozesmál se při rozhovoru pro ESPN.

Díky tomuto přímému kopu, který dle výpočtů dosáhl rychlosti 169 km/h, se Robertovi začalo přezdívat El Hombre Bala (Raketová střela).

OSOBNÍ ŽIVOT:

Roberto Carlos je otcem 8 dětí. Od roku 2009 žije se svojí ženou Mariannou Luccon. Jeho nejstarší dcera Giovanna, kterou má se svojí první ženou, mu v roce 2017 porodila vnuka a Roberto Carlos se stal pyšným dědečkem.

Malý vzrůstem, velký svou hrou. To přesně je Roberto Carlos. Muž, který naučil svět, co znamená ofenzivní bek, muž mnoha úspěchů a nezapomenutelných gólů. Mezi ostatními Gálacticos možná trochu neviditelný a zapomenutý, ale o to důležitější. Díky, že jste článek dočetli až sem a vidíme se příští týden.

Hleďas

• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  JÁ, LEGENDA #10 – Paco Gento aneb Byl jednou jeden král
• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  Od kočovania po meste až po najmodernejšiu arénu na svete. Prierez históriou štadiónov Realu Madrid (1/2)
• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  JÁ, LEGENDA #13 – Hugo Sánchez, lepší než Santiago Muňez
• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  POLEMIKA: Fanoušci Realu Madrid a jejich nesmyslné problémy