Když už si fotbaloví fanoušci mysleli, že nemůže přijít nic horšího než reprezentační pauza, objevil se koronavirus. Každá věc však má svá pozitiva a tak si nyní můžete přečíst příběh fenomenálního střelce, jehož úspěchům a statistikám se celá jedna generace útočníků snažila marně přiblížit. Nasaďte roušky, šály, šátky a vychutnejte si v pořadí třináctou legendu na našem portálu – Huga Sáncheze.

Mládí

Hugo Sánchez, celým jménem Hugo Sánchez Marquez, se narodil 11. července 1958 v Mexico City do ryze sportovní rodiny. Jeho otec Hector byl také profesionální fotbalista, v dobách své největší slávy hrával za mexický Asturias FC. Hugova matka se zase věnovala volejbalu a tak nebylo žádným překvapením, že i jejich děti tíhly ke sportu. Hugova sestra Herlinda byla gymnastka a k té měl blízko i samotný Hugo. Když si však musel vybrat, ve kterém sportu bude pokračovat, fotbal pro něj byl jasnou volbou. Gymnastické dovednosti však v kariéře fotbalisty mnohokrát využil.

Sánchezova rodina byla velice chudá, Hugo si tak nemohl dovolit vzdělání na univerzitě. Jeho talent ovšem neunikl zástupcům Mexické národní autonomní univerzity (která bude dále v textu označena španělskou zkratkou UNAM), kteří mu nabídli stipendium a také kontrakt. Hugo se tak mohl věnovat studiu – nutno říci, že úspěšně, studium zakončil titulem z oboru stomatologie – a zároveň přispět alespoň nějakými penězi k chodu domácnosti.

Ve víru studentského života

V Pumas UNAM, jak se univerzitní tým jmenoval, se mohla Hugova hvězda rozzářit naplno. Netrvalo dlouho a vysloužil si přezdívku Ňino de Oro (Zlatý chlapec). Hned v sezoně 1976/1977, kdy mu bylo pouhých 18 let, vyhráli Pumas ligový titul. Celkově Hugo vstřelil za univerzitní tým úžasných 99 branek, čímž si vysloužil pozornost evropských velkoklubů. O to překvapivější byl jeho následný krok, který vedl do USA, konkrétně do klubu San Diego Sockers. Ani v prosluněné Kalifornii však nezklamal a se statistikou 26 gólů ve 32 zápasech se vydal za dobrodružstvím na Starý kontinent.

Temná léta u chudých sousedů

V Evropě však neměl na růžích ustláno, v 80. letech se v Evropě mexickým hráčům moc nevěřilo, jejich angažování bylo považováno za zbytečný hazard. Majitel Atlética Madrid se však nebál zariskovat a to se mu vrátil měrou vrchovatou. V první sezoně se sice Sánchez zatím aklimatizoval a přestože většinou začínal na lavičce, vstřelil slušných 8 gólů. V dalších letech však svými góly přispěl k trofejím v Copa del Rey a Španělském Superpoháru. Ligový titul Atléticu unikl pouze o vlásek, druhé místo však také bylo pro menší z Madridských klubů velkým úspěchem. Individuálně nejúspěšnější sezonu v dresu Colchoneros prožil v sezoně 1984/1985, kterou završil ziskem prestižního ocenění Pichichi pro nejlepšího střelce ligy.

Zlaté časy mezi smetánkou

Patnáctý červenec roku 1985 byl pro Huga významným dnem. Právě v tento den byl totiž dotažen jeho komplikovaný přestup do Realu Madrid. Protože Atlético Madrid nechtělo rozhněvat své fanoušky přímým prodejem hráče nenáviděnému konkurentovi, byl Hugo nucen absolvovat transfer do svého prvního klubu Pumas UNAM. Teprve odsud přestoupil do Realu Madrid. Podpis smlouvy se uskutečnil v bance v Mexiku. Následoval let do Španělska a velkolepé představení na Santiago Bernabéu, na které zavítalo přes 50.000 fanoušků.

V bílém dresu si Sánchez naprosto podmanil všechny individuální statistiky. Mezi lety 1985 až 1990 vyhrál čtyřikrát za sebou cenu pro nejlepšího střelce. Je jediným hráčem v historii, který dokázal Pichichi vyhrát tolikrát aniž by se o ni musel v jakémkoliv roce dělit s jiným hráčem. Ve své debutové sezoně se významně podílel na zisku Poháru UEFA. Byl nedílnou součástí zlaté generace, které se španělsky říkalo La Quinta del Buitre a skládala se z těchto hráčů: Emilio Butragueňo, Manuel Sanchís, Martín Vázquez, Míchel a Miguel Pedraza. Tento tým dokázal pětkrát po sobě vyhrát španělskou La Ligu, třikrát Španělský Superpohár a jednou Copa del Rey.

Hugo Sánchez za Real Madrid ve 283 zápasech vstřelil 208 gólů a dodnes tak patří mezi nejlepší střelce královského klubu v historii. Vyhřívá se na 7. příčce a nevypadá to, že by ho na ní v dohledné době někdo mohl nahradit. Místa před ním jsou obsazena obvyklými podezřelými – Cristianem Ronaldem, Raúlem, Alfredem Di Stéfanem, Santillanou, Ferencem Puskásem a Karimem Benzemou. V sezoně 1989/1990 vstřelil v jediné ligové sezoně neskutečných 38 gólů, čímž vytvořil dlouhotrvající rekord, který dokázal překonat až o 21 let později jiný fenomenální hráč Realu Madrid – Cristiano Ronaldo. Hugovi to však nestřílelo pouze v lize, ale také v evropských pohárech, kde si drží úctyhodný průměr jednoho gólu na zápas. Ve 45 zápasech evropských soutěží vstřelil 47 gólů.

Real Madrid opustil v roce 1993, kdy přestoupil do týmu Club America. I zde, ve svých 35 letech, byl důležitým článkem týmu, který vyhrál Ligu mistrů CONCANAF. Ve 35 zápasech nasázel soupeřům slušných 18 gólů. Na sklonku své kariéry potom hrál za menší kluby, zejména pak Atlante (kde nastupoval i jeho otec), Linz nebo Dallas.

Úspěchy a statistiky, kterých Hugo Sánchez jsou vskutku působivé, ale pro generaci vyrůstající na nadlidských výkonech Cristiana Ronalda a Lionela Messiho, ne zcela ohromující. Chtete-li opravdu pochopit, čeho Sánchez dosáhl a jakým byl fotbalistou, podívejte se prosím na následující video. Hugo Sánchez byl YouTube fotbalistou ještě předtím než existoval YouTube. Jeho akce však nebyly pouze efektní, nýbrž i efektivní. Jeho nejslavnější gól padl v roce 1988 do sítě Logronesu. Tato branka je pravděpodobně highlightem jeho kariéry. Míč z levé strany centroval Martin Vázquez. Centr to však nebyl přesný a mířil za záda Huga Sáncheze. Ten však vystřihl ukázkové nůžky, kterými nedal brankáři Logronesu sebemenší šanci zasáhnout. Byl to skutečně nádherný gól a Hugo si toho byl samozřejmě vědom, v pozápasových rozhovorech se dokonce nechal slyšet, že si mohl vybrat, na kterou stranu zakončí: „Míč letěl tak, že jsem si mohl vybrat, jestli to pošlu na přední nebo vzdálenější tyč. Vybral jsem si tu vzdálenější, aby to vypadalo ještě líp.“ Tehdejší kouč Leo Beenhakker dokonce prohlásil: „Když hráč vstřelí takový gól, hra by měla být pozastavena a každému z 80.000 fanoušků by měla být nabídnuta sklenka šampaňského.“

Toto je tedy příběh Huga „Hugola“ Sáncheze. Hráče, který střílel góly jako na běžícím páse a byl součástí zlaté generace Realu Madrid. Hráče, jehož rekordy nedokázal dlouhá léta nikdo překonat a stalo se tak teprve poté, co na fotbalová kolbiště přišla bájná dvojice z Portugalska a Argentiny.

Hleďas

• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  JÁ, LEGENDA #10 – Paco Gento aneb Byl jednou jeden král
• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  Od kočovania po meste až po najmodernejšiu arénu na svete. Prierez históriou štadiónov Realu Madrid (1/2)
• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  POLEMIKA: Fanoušci Realu Madrid a jejich nesmyslné problémy
• Hleďas

  https://www.bilybalet.cz/author/hledas/

  RAMOS: Kdybych chtěl vyhrávat individuální trofeje, šel bych hrát tenis