Isco: Bartomeu mi volal a chtěl mě do Barcelony. Z Realu bych neodešel pro všechno zlato světa
- Bývalí hráči Realu
- 20. července 2023
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Isco poskytl rozsáhlý rozhovor deníku MARCA. Přinášíme překlad druhé části rozhovoru, která se týká z velké části Španělova působení v Realu Madrid.
Vraťme se ještě o kousek dál. Top Isco se konal v letech 2012 až 2018. Skvělá sezona v Málaze, přestup do Realu Madrid, čtyři Ligy mistrů, hvězda národního týmu… Ale pak přišla operace slepého střeva, vyhodili Lopeteguiho, přišel Solari a od té chvíle jsme neviděli nejlepšího Isca. Byl to zlom v Iscově kariéře?
„Víš, co se stalo? Jste v Realu Madrid a jste na maximálním místě, na které může fotbalista aspirovat. Jste v největším klubu historie, kde jste také měli své špatné chvíle, ale nakonec se vždy vrátíte… Vždy skončíte se 40-50 odehranými zápasy.“
Vy jste ten, kdo skoncoval s triem BBC.
„Přesně tak, proto to říkám. Že jsem se nakonec vždycky s obtížemi vypořádal a hrál. Byl jsem v základní jedenáctce ve dvou finále Ligy mistrů, ve finále Copa del Rey, v Superpoháru… Do roku 2018 jsem dokázal být ve všech důležitých momentech, a jak říkám, Real Madrid je nejlepší tým v historii.“
„A zde, v uvozovkách, nastává problém. Protože opustit Real Madrid ve správnou chvíli, kdy byste to měli udělat, je ta nejtěžší věc na světě a stalo se to mnoha hráčům. A teď jsem zpátky v roce 2018. Měl jsem akutní apendektomii.“
„Doktoři mi řekli, že je to složitý případ a že jsem na více než měsíc mimo hru. Ale hrál jsem po 20 dnech. Pak mě doktoři varovali, že na mě budou tlačit, abych se vrátil dřív a že budu v pořádku, ale že to tak nebude a že budu trpět… Ale tým měl špatnou chvíli s porážkami proti Alavésu nebo CSKA a cítil jsem, že musím vyvinout úsilí, abych týmu pomohl.“
Vykopli Lopeteguiho a přišel Solari.
„Přesně tak. A od té chvíle už Isco pro nikoho neexistoval. Ani pro trenéra, ani pro asistenty, ani pro nikoho. Nikdo mi nevysvětlil, proč jsem najednou přestal mít minuty. Když jsem se zeptal přímo Solariho, řekl mi, že se nic neděje, ale rozhoduje trenér. Hrál jsem, pamatuji si, s Melillou a beze slova mě nechal v pár zápasech na tribuně, například proti Římu. Nebyl jsem ani na lavičce.“
„Bral mě na výjezdy, abych sledoval zápasy z tribuny. Necítil jsem podporu klubu ani nikoho. A teď, když se na to dívám z této perspektivy, vidím, že jsem měl odejít. Opustit Real Madrid je ale velmi těžké. Protože jak jsem vám sám řekl, vždycky jsem dokázal věci zvrátit.“
„V jiných sezonách mi klub volal, že mi řekli o nabídkách, které na mě měli, nebo řekli, že koupí hráče na můj post a bude se mi těžko hrát, ale vždycky jsem říkal, že dostat se na tohle místo mě stálo hodně a je mi to jedno. Řekl jsem, že budu soutěžit s kýmkoli. Ale tenkrát to bylo jiné… Měl jsem odejít.“
Ale co se stalo se Solarim?
„Upřímně už nevím. Po jednom z těch zápasů, kdy mě nechal na tribuně bez jakéhokoli vysvětlení, mi zavolal, že trénuji dobře a že mi začne věřit. Řekl to v den, kdy jsem byl zraněný a nebyl jsem povolán, myslel jsem si, že se věci možná opravdu mění. V dalším zápase mě zase nechal na tribuně, takže vlastně nevím, jestli se mi jen nesmál… Je jasné, že jsem udělal chybu a měl jsem odejít. Ale přišel Zidane a předtím se mi s ním hrálo dobře.“
Čekal jste od Zidana více?
„Ne. Myslím, že Zidane ode mě čekal víc, to je pravda.“
Vy jste to vzdal?
„Zizou přišel na konci sezony a já nepředvedl dobrý výkon, to je pravda. Byl to velmi těžký rok kvůli všemu, co jsem řekl. Byl jsem úplně demoralizovaný. Byl jsem i po mistrovství světa, hlava a tělo už dál nemohly.“
„Další sezonu jsem začal bez hraní, ale něco mi cvaklo v hlavě a bylo to jako v jiných letech, kdy jsem začal hrát důležité zápasy: proti PSG v Lize mistrů, proti Barceloně na Camp Nou, v Superpoháru v Saúdské Arábii, proti City v Lize mistrů, dal jsem gól… byl jsem zase zpátky, ale pak přišla pandemie.“
„A po pandemii jsem přestal hrát. Upřímně, byla to spíš moje chyba. Následující sezonu jsem nepodával dobré výkony a moje dobré chvíle v Realu Madrid skončily. S Carlettem jsem odehrál 2-3 zápasy, a to bylo vše, ale byl ke mně upřímný a já to přijal. Snažil jsem se dobře trénovat a využít minuty, které mi dal.“
Bývaly doby, kdy jsi patřil mezi nejlepší na světě a byl jsi považován za světovou hvězdu s potenciálem na Zlatý míč.
„Měl jsem dobré chvíle, to je pravda. Rok mistrovství světa v Rusku a sezona před tím byla skvělá. Od mistrovství světa se však vše zhroutilo.“
Přestalo vás bavit být na hřišti?
„Je hodně na mně vidět, kdy jsem šťastný a kdy ne. Když Julen odešel, přišel Solari a já neměl šanci hrát, začal jsem být apatický. ,Sakra, měl jsem pár skvělých let a teď jsem tady. Co ještě musím udělat, abych byl v klubu považován za důležitého?‘ pomyslel jsem si. Ano, prodloužili mi smlouvu v roce mistrovství světa, protože mi zbývala jedna sezona a vyhrál jsem ji. I proto, že jsem měl nabídky. Báli se, že půjdu k nějakému soupeři.“
Mluvíš o Barceloně?
„Ano, mluvím o Barceloně. Bartomeu volal a zároveň, kolik tenkrát Bartomeu platil… Ale v Realu jsem se spoluhráči cítil skvěle, s úžasnou atmosférou v šatně… Byl to tým mých snů, se kterým jsem vyhrál to, o čem jsem snil… Z Realu bych neodešel pro všechno zlato světa. Navíc toto město je úžasné. Věděl jsem, že jinde nebudu tak šťastný, tak jak jsem se vším těšil v Realu.“
A jakou chybu udělal Isco ve svém každodenním životě?
„V pandemii, protože jsme neměli žádné oznámení o návratu, to byl pro všechny nejistý okamžik a já se uvolnil. Nepracoval jsem doma, jak bych měl. A když fotbal šidíte, zvláště v dnešní době, kdy je tak fyzický, je to vidět. A zaplatil jsem za to. Ale od té doby vás mohu ujistit, že jsem zpět na dráze a tvrdě pracuji, ale fotbal závisí na trenérech, spoluhráčích v lepší kondici… A s tím se musíte smířit.“
Na co narazí tým, který podepíše Isca?
„Isco pracující, ochoten hrát fotbal, ochoten ukázat, že je v dobré fyzické kondici… To je ono. Zůstávám motivován velkou touhou hrát fotbal. Jsem mladý a chci trénovat, dávat góly, užívat si, posouvat tým, soutěžit… Jsem velmi nadšený.“
Nepamatuji si vaše vážná zranění.
„Ne, nic vážného jsem neměl. Nikdy jsem neměl žádné svalové zranění. Jednou jsem měl zlomený kotník, ale to je vše.“
Proto říkám, že se to sice nedá srovnávat se zraněním, ale myslíte si, že prožíváte horší situaci?
„Myslím, že je to horší než být zraněný. Protože když se zraníš, vidíš spoluhráče, můžeš jít do šatny, sdílíš s nimi tyhle chvíle, chodíš na zápasy… Teď jsem sám, zůstávám doma, trénuji sám… Teď nemám fotbal, abych se úsmíval. Nicméně doufám, že to brzy skončí. Jsem v okamžiku volby, dobré rozhodnutí, protože nechci udělat chybu. Nechci udělat další špatný krok ve své kariéře, protože by pro mě bylo těžké se s tím vyrovnat, i když si myslím, že bych to dokázal, protože jsem statečný chlap a prostě bych to udělal. Ale nechci se mýlit.“
Ale hrát určitě budete, ne? Isco neodchází do důchodu.
„Kariéru nekončím. Budu hrát, ať jsem kdekoli. Fotbal hraji od svých tří let a nikdy jsem nepřestal. Do teď. Nicméně brzy se vrátím. Měl jsem nabídky z Itálie, Turecka, Saúdské Arábie, Španělska… Ale nechtěl jsem nikam jet, kdybych nebyl psychicky připravený. Teď jsem.“
Upřednostňujete Španělsko?
„V tomto případě dávám přednost odchodu. Hrál jsem ve Valencii, Malaze, Seville a Madridu. Jsem nadšený, že zažiji hraní v jiné lize, učení se jiného jazyka, osobní rozvoj i mimo Španělsko… Žádné dveře nezavírám.“
Sledoval jste v poslední době fotbal?
„Ano. Na chvíli jsem byl odpojený, ale ke konci jsem to do sebe dostal a na konci jsem zpět u zápasů. A když se dívám na fotbal, mám ještě větší chuť hrát. Závidím svým přátelům, kteří hrají, protože jsem se narodil, abych hrál. Chybí mi zavazování kopaček, tráva, chodit trénovat… Strašně mi to chybí.“
Změnil jste se zásadně po osobní stránce?
„Fuu… Pravda je, že když jsem byl nahoře, nevznášel jsem se, ani když jsem byl dole, neřekl jsem si, že jsem katastrofa. Myslím, že jsem byl vždycky docela vyrovnaný. Teď, když se mi nedaří, chci tomu dát hodnotu. Užil jsem si mnoho chvil s rodinou, které dříve nebyly možné. Ty chvíle probuzení a pobytu s dětmi mi hodně pomohly.“
Máte nějaký sen, který si musíte splnit?
„Je pro mě těžké něco vidět, to je pravda. Ale byl bych rád, kdybychom něco vyhráli s reprezentací. Je to trn v krku, protože jsem mohl hrát jen na mistrovství světa. Nikdy jsem například nebyl na EURO.“
Je to krásná výzva.
„Proč ne? Viděl jsem, jak se Navas, Cazorla a Albiol vrátili ve svých chvílích, protože si to zasloužili a hráli dobře. Neztrácím naději ani nadšení. Mám chuť vynaložit to úsilí a vytrhnout si ten trn z těch posledních let, kdy jsem si to tolik neužíval, kdy jsem byl apatický kvůli osobním problémům… Chci se toho zbavit a za 6, 7 nebo 8 let v důchodu, abych mohl říct, že jsem se dokázal dostat z těch špatných chvil. Chci odejít z fotbalu krásným způsobem.“
Zmizel jste ze sociálních sítích a až teď se pomalu zase ukazujete, nebo aspoň dáváte něco z tréninku.
„To je pravda… No, taky ten hluk slyším, že jsem líný. A i když jsem se trochu styděl tréninky zveřejňovat, viděl jsem, jak svou práci předvádějí ostatní kolegové a není s tím problém. S pomocí terapeuta a trenérů jsem pomalu sbírala odvahu. Pravdou je, že už dlouho trénuji 2-3x denně a také jsem chtěl, aby týmy věděly, že jsem se skvěle bavil a že jsem se s fotbalem nerozloučil. Mám větší touhu než kdy předtím.“
Internet je těžký a ublížil vám?
„Ano, je to těžké.“
Když si přečtete, že za tohle všechno může vaše partnerka Sára, co si myslíte?
„Že je to ta nejhloupější věc, kterou může muž říct, mírně řečeno, protože to říkají jen muži. Omezení muži, to je jasné. Nevím, jak to říct, aby to neznělo špatně. Moje žena je tím ovlivněna a občas si to přečtu taky… Vidím, jak lidé urážejí Sáru, za to, že jsem nehrál dobře. Podíváte se na jejich profil… A je to.“
„Nevím, jestli vyčítají matkám, manželkám nebo dcerám, že se jim v práci nedaří. Když jsem začal chodit se Sárou, prožil jsem ty nejlepší chvíle v Realu. Potvrzují to i čísla. Pravdou je, že moje žena mě vždy podporuje a tlačí na mě, abych se nevzdával a šel za svými výzvami a sny. Vždy chce, abych byl lepší a nejvíc slaví mé úspěchy.“
Proto odešla ze sociálních sítí?
„Sám na ně chodím rád pokaždé méně a méně, protože vidím, co se tam děje. Lidé bez tváří, s falešnými jmény, beztrestní… Jediné, co dělají, je vytvářet nenávist, které máme příliš mnoho. Hodně nenávisti vyvolávají i média ve svých sportovních debatách. Ne všichni a nebudu nikoho jmenovat, ale říkají se barbarské věci, které pak lidé berou jako své myšlenky.“
„Existují průzkumy, které se ptají, zda je fotbalista tlustý, zda fotbalista provokuje… To se přetavuje v nenávist a polarizuje různé skupiny fanoušků. A je jasné, že z tribuny slyšíte urážky a výhrůžky tak radikální, že by ve sportu nikdy neměly mít místo.“
Chtěli byste, aby se jeden z vašich synů stal fotbalistou?
„Podívejte, nakonec je to velmi krásné povolání. Pokud rádi hrajete fotbal, je to skvělé. Cestujete, poznáváte tisíce měst, tisíce zemí, mnoho lidí… Je to úžasný sport. Byl bych nadšený, i když si myslím, že to pro všechny tři bude těžké. Budeme je podporovat v jejich rozhodování.“
Co o své situaci říkáte svým synům, zvláště tomu nejstaršímu?
„Nejstarší má nejraději fotbal, alespoň zatím. Vždycky se dívá na moje videa, na videa s jinými hráči, na góly… A ano, říkám mu o své situaci. Vždycky rád chodil na stadion. Miluje zápasy a cestování, aby mě sledoval. Má velmi dobrou paměť. Pamatuje si finále v Kyjevě a mnoho důležitých momentů mé kariéry. Říkám mu: ,Synu, buď si jistý, že se vrátím a že si mě užiješ. Budete hodně cestovat po světě, abyste viděli svého otce.‘ A má z toho velkou radost.“
Toho se držím. Vrátí se „kouzla“.
„Doufám. To je to co chci.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
