David Kobylík: S minulou sezónou můžeme být spokojeni. Věřím, že Ancelotti to zvládne a úspěšní budeme i v roce 2025
- Exkluzivně
- 31. prosince 2024
- 1 Komentář
- Laša
Závěr roku je vždy ideální příležitostí pro bilancování. Za nás zhodnotil rok 2025 televizní expert, bývalý fotbalista a velký fanoušek Realu Madrid David Kobylík, který od nového roku bude svými postřehy (ne)pravidelně přispívat na náš web. Jak hodnotí rok 2024, respektive druhou polovinu minulého ročníku? Jak je spokojen s dosavadním průběhem aktuální sezóny? A co říká na nejrůznější problémy a výzvy, kterým Los Blancos čelí?
Otázka na úvod: Jak dlouho fandíš Realu Madrid?
„Asi od mala.Real byl vždy klub, který patřil mezi absolutní top. Nejvíc mě dostalo, když hrál u nás v Olomouci v roce 1991. Tehdy na starém Andrově stadionu. Už tehdy to byl klub, který mě učaroval. Co si budeme povídat, byla v tom i rivalita s Barcelonou, která se mi líbila. El Clásico bylo vždy velmi sledované. Ta rivalita, o které se vždy hovořilo, způsobila, že se člověk chtěl s jednou ze stran ztotožnit. Já Barcelonu nemám rád, naopak Real miluju. Takže El Clásico, rivalita, jasně daný soupeř.“
„Co si budeme povídat, Real vždy patřil k nejlepším klubů, takže tomu se lehce fandí. Propadl jsem tomu jako malý. Nejšťastnější jsem z toho, že se láska k Realu dědí a moji kluci také fandí. Je super, že člověk průsečíky s tím nejcennější, co má, tedy s dětmi. Je tedy super, že nadstavbou vztahů, které mám se svými dvěma syny, je fandění Realu Madrid. “
Kdy během své kariéry jsi byl nejblíže Realu Madrid?
„Jediné, co mám s Realem aspoň trochu společné, je to, že když jsme se Sigmou hráli Pohár UEFA proti Zaragoze, tehdy za ni po odchodu z Madridu nastupoval Sávio. To byla obrovská hvězda, hrával na levé straně, neskutečný driblink měl. V Zaragoze nás hodně motal. Fantastický hráč. Utknul mi v paměti. Ne proto, že by v Realu byl nejlepší, to byli jiní, ale on tehdy měl krátce po angažmá v Realu. Na stará kolena přestoupil do Zaragozy, já ho měl spojeného stále s Madridem, a najednou nastoupil proti mně. Tak se asi nejvíc protnuly moje cesty s Realem.“
„Ale nikdy mě neoslovil, zas tak dobrý jsem nebyl. (smích) Ani se kolem mě nemotal. Je to špičkový světový klub, já to tak daleko nedotáhl. Zůstalo to jen u fandění. Zápas proti Sáviovi, to je největší vzpomínka. Plus samozřejmě utkání proti Olomouci. To byl zážitek. Pavel Hapal – 1:0, Fernando Hierro – 1:1. Na Bernabéu Sigma prohrála 0:1, gól dal Hugo Sánchez, jeden z nejlepších fotbalistů Severní a Střední Ameriky. Dodneška si to pamatuju. Samozřejmě vím, že v Česku hrál Real třeba i se Spartou. Mě ale nejvíc zůstaly v paměti zápasy proti Olomouci, protože to jsou dva kluby, které tam mám, no.“
Už jsi byl na Santiago Bernabéu?
„Zatím ještě bohužel ne, ale určitě se chystám. Ještě, než mě to ve stáří dožene, tak se tam musím jet podívat. Už i řeším, že bych se zajel podívat na zápas, až bude hrát Real Madrid někde poblíž. Ale přiznám se, že na Bernabéu jsem ho ještě neviděl.“
Kdo patří aktuálně mezi tvé nejoblíbenější hráče?
„Vinícius Júnior samozřejmě. Ale také Jude Bellingham. Oba dva jsou hodně zajímaví hráči, na které se hezky dívá. Mám to tak nastejno. Pár let zpátky, když byl v topu, bych řekl, že Luka Modrić společně s Kroosem. Teď u Modriće zase oceňuji to, že i když už to není herně nejlepší, ale pořád ve velké kvalitě, tak je to persona, kterou na hřišti všichni respektují. A hodně se mi líbí Antonio Rüdiger. Pro jeho bojovnost.“
Pojďme na hodnocení tohoto roku. Když se ohlédneme na 2024, tak nám do toho spadne druhá polovina sezóny 2023/24 a první půlka aktuálního ročníku. Jak hodnotíš tu minulou?
„Minulá sezóna byla dobrá, co si budeme povídat. Dělám si srandu z těch, co fandí Barceloně. Oni do května hrají o titul, a možná se jim to někdy povede, pak mají dovolenou, zatímco my většinou na konci května nebo v červnu hrajeme finále Champions League. Jsem rád, že v průběhu posledních let to dost často platí. Myslím, že s minulou sezónou můžeme být spokojení.“
Tu aktuální je zatím brzy hodnotit, Real byl ale v jejím úvodu dost kritizován.
„Stále probíhá přerod toho týmu. Musím hned říct, že ačkoliv jsem Madridista, přiznám se, že jsem nebyl nadšen z toho, že k nám jde Mbappé. Mě se líbil styl z minulé sezóny, kdy Bellingham hrál výš, před ním byli Rodrygo a Vinícius. Fungovalo to a za mě to nepotřebovalo přidávat další element. Teď je vidět, že je to přerodová sezóna, musí si to nějak sednout. Mbappé se hledá, hledá si své místo. Byl zvyklý, že se hrálo hlavně na něj, ale my měli v týmu světové fotbalisty i před ním – Vini například naposledy vyhrál cenu FIFA The Best Player of the Year. Nejsem přesvědčen o tom, že nákup Mbappého byl ze strategického hlediska dobrý. Velmi rád se budu mýlit. Zatím to ale vypadá, že to nebyl nejlepší nápad. Ale ať nejsem kritický, poslední zápasy je tu taková vlaštovka, Kylian se začal zvedat. Celkově bych ale řekl, že mužstvo bez něj bylo soudržnější, hladovější. Nechci to ale házet vše jen na něj. Hlad u fotbalistů občas přejde. A my jsme teď těch úspěchů pod Ancelottim měli v poslední době strašně moc. Takže herní projev je horší i s tím, že je menší hladovost, nemusí to být jen o Mbappém. Chtěl jsem tím jen říct, že mi jeho příchod nepřišel jako nejlepší volba, měl jsem strach, že to naruší hierarchii, která se v úspěšném týmu utvořila. Bez něj to fungovalo velmi dobře.“
Vraťme se zpět k hodnocení minulé sezóny. Real dokázal získat 36. titul v La Lize. Byť Girona docela dlouho a překvapivě kousala, od nějakého února to vypadalo, že nás o titul nemůže nic připravit. Souhlasíš?
„Hodně udělalo to, že Barcelona odpadla, to si přiznejme. V tu chvíli to pro nás nebyl soupeř. Jsem rád, že se teď po Flickem vrátila aspoň na nějakou úroveň, kde je konkurenceschopná. O to víc má liga pořádný náboj. Minulý ročník jsme ligu opanovali poměrně jednoznačně. Kromě Realu a Barcelony o ten titul ve Španělsku s takovou pravidelností nikdo jinak nehraje. Atlético, to se vždy drží nahoře, je silné, dokáže o titulu rozhodnout tím, že je soupeřem nás a Barcelony. Ale samo o sobě na ten vrchol tak často nedosahuje, byť v letošní sezóně vypadá Atlético zajímavě. Je rozhodně silnější.“
Co nás ale baví, zejména kvůli velkým otočkám a vítězstvím, to je Liga mistrů. Na jaře to asi odstartovalo dvojutkání s Manchesterem City. Co říkáš na to, jak Real zvládl hlavně odvetu na Etihad? Manchester nás prakticky celý zápas včetně prodloužení tlačil, ale tým to ustál.
„Ono to vypadá hodně jednoduše. Kluci, co hrají za Real Madrid, jsou vítězné typy. Už nejsou takoví, že se budou někam honit. Jdou jen po vítězství. Nemůžeš chtít třeba po Modrićovi, nebo tehdy ještě po Kroosovi, aby lítali 60 zápasů v sezóně nahoru, dolů, skluzovali a tak podobně. Oni to hrají na zkušenost, na hlavu a na vítěznou morálku. Na Etihad to postavili trochu na tom. Možná si řekli, hele necháme je vyblbnout, byť určitě nechtěli, aby dominance City byla tak výrazná, ale postavili to na tom, že dokud je to náš výsledek a náš postup, tak budeme hrát takhle a stačí nám to. Je to hodně pragmatické, ale zároveň spojené s tím, že naši hráči mají vítěznou mentalitu. To, že to City chtělo urvat, jo, to je jasné. Oni museli předvést něco nadstandardního, i herně. My nemuseli, nám stačilo uhrát výsledek, který by znamenal postup. My jsme nehráli v minulé sezóně nejhezčí fotbal. Ale byli jsme nejsilnější. A to je často dost cennější. Každý trenér by chtěl hrát hezký fotbal a prezentovat se něčím pěkným a zajímavým. Ale počítá se jen vítězství. Jak je to v amerických sportech. Jde ti o to, aby ses dostal do posledního zápasu a ten vyhrál. Pokud nevyhraješ, je jedno, jestli jsi druhý, třetí, nebo dvacátý. Prostě jsi looser. A tohle má Real ve svém DNA. Ať už to byl Modrić, Kroos, teď třeba Valverde, Bellingham a další. Mají v sobě to, že buď jsou absolutní vítězové, nebo poražení. Oni chtějí být vítězové. A jestli k tomu vede trnitá cesta, nebo to jde samo, to už je jedno. To na City zafungovalo. Samozřejmě potřebujete i trochu štěstí, bez toho by to nešlo. Soupeři jsou vyrovnaní, kvalitní.“
I tentokrát si pro nás Real nechal jednu památnou remontadu. Bylo to v semifinále proti Bayernu. Věřil jsi ještě v nějaké 89. minutě, kdy Mnichov držel postupový výsledek, že se nám to povede otočit během dvou minut?
„Lhal bych, kdybych řekl, že jsem věřil v otočení zápasu během dvou minut. Ale věřil jsem tehdy, že vyrovnáme. Ale to je přesně ono. Máme v týmu hráče okamžiku. Vinícius není hráč, který by lítal nahoru a dolů. Rodrygo také ne. Ale jsou to hráči, kteří, když jim ti za nimi připraví dobrý servis, mohou během minuty vyčarovat něco co je nadstandardní. A proto jsou v Realu Madrid. Měl jsem pocit, že si tým na Bayern věřil. Real je mužstvo okamžiku. Každý hráč, ať už se mu daří nebo ne, je schopen vyčarovat něco navíc. A že se to povedlo takhle pěkně, jako proti Bayernu, to je svým způsobem náhoda, ale zase to vypovídá o tom, že je Real Madrid nejlepším klubem na světě a má nejlepší hráče na světě. Tak to prostě je.“
Ve finále jsme hráli proti Dortmundu. Byl to zápas dvou poločasů, kdy v tom prvním měl velkou převahu náš soupeř, ale gól nám dát nedokázal a po změně stran už to bylo v naší režii.
„Dortmund má světový tým. Ale je na tom podobně jako Atlético Madrid ve španělské lize. Dortmund je schopen zahrát spoustu fantastických zápasů v sezóně. Možná zahraje i lepší zápasy, než Real. Ale není schopen to opakovat. A to dělí velká mužstva od ostatních. Dortmund byl ve finále Ligy mistrů naprosto zaslouženě. Dává do soutěže hodně, ale pak mu vypadávají zápasy v Bundeslize, když hraje třeba v Bochumi. Má velké výkyvy. Nedokáže si udržet formu. Dortmund nebyl lehký soupeř. Ve finále vždy hodně udělá psychika. I když má Borussia skvělý tým, bylo to finále a hráli proti Realu Madrid. To v těch hráčích prostě je. Obecně to finále nemohlo dopadnout jinak.“
Ve finále Ligy mistrů se s klubovou kariérou rozloučil Toni Kroos. Co říkáš na toto jeho rozhodnutí?
„Byl jsem překvapený, že skončil. Ale pokud s tím dokáže žít v osobním životě, tak to rozhodnutí respektuji. Ne každý hráč totiž dokáže udělat takové rozhodnutí a přiznat si, že to vše skončilo. Toni odešel na vrcholu. A jestli je v pohodě s tím, že teď bude žít nový život, tak mu to moc přeju. Spíš by mě mrzelo, kdyby se teď chtěl vracet, protože by ztratil to, že odešel na vrcholu jako bombarďák. Ono už i to jeho rozhodnutí jít do Realu z Bayernu bylo něco neskutečného. Svým způsobem si to vydupal. Němec odejde z německého velkoklubu do Španělska… To není moc obvyklé. Zvlášť když to byl tak mladý hráč. Toni Kroos dělal překvapivá rozhodnutí, ale dělal je asi správně. Byl to jeden z nejlepších záložníků, co kdy mezi šestkou a osmičkou běhali.“
Souhlasíš s názory, že konec Kroose byl pro Real největším oslabením a mužstvo se s tím v úvodu této sezóny těžce vyrovnávalo?
„On byl pro Real naprosto zásadní hráč. Stačí se podívat na to, kolik přes něj šlo míčů. Ale ne ve smyslu finálních přihrávek. Ale kolik distribučně prošlo přes něj. Nevychází to z toho, jestli přihrávku dáš dobře nebo špatně, ale z toho, že když Toni dostal míč, tak ho soupeř neatakoval, protože věděl, že otevře nějaký prostor atd. On dokázal dát týmu klid a usměrnit ho. Svojí geniální dlouhou přihrávkou nártem dokázal krásně přenést hru tam, kam potřeboval.“
Vstup do této sezóny nebyl úplně ideální. Čím si to ty vysvětluješ?
„Když se podíváš na to, jak vypadají evropské soutěže, tak jestliže někdy může ve fotbale dojít k nějakému velkému překvapení v jednotlivých soutěžích, tak je to vždy v lichém roce po mistrovství světa nebo Evropy. Devět z deseti překvapení se stane právě tehdy. A na druhou stranu, 99 % těžkých zranění se velkým hráčům stane právě tehdy, tedy po světovém mistrovství nebo Euru. Hráči nemají odpovídající odpočinek, nemohou absolvovat plnohodnotnou přípravu a musejí permanentně hrát. Viz třeba Rodri z Manchesteru City. Ale to je pravidlo, které je procentuálně dokázané. Liché roky po Euru nebo mistrovství světa jsou pro velké kluby slabší. I pro nás. Třeba Barcelona, byť její hráči byli také ve finále Eura, měla celkově více času na to, aby se zmobilizovala. V létě měla trochu více času a je proto konkurenceschopná. Hráči Realu tolik času obecně neměli.“
Zastavme se i u našeho největšího rivala. Čím to, že Barcelona v úvodu sezóny tak zářila?
„Může za to Flick. Nastavil trochu jiné mechanismy, než na které byli Španělé zvyklí. Vybral si dobré a hladové hráče. Měl celou letní přípravu na to, aby dal mužstvo do kupy. Teď v závěru ale bylo trochu vidět, že jim začal trochu docházet dech. Problémem Barcelony je, že nemá tak široký mančaft. Navíc ostatní celky ji dokázaly přečíst.“
Souhlasíš s názory těch, kteří tvrdí, že největším soupeřem Realu v boji o titul bude letos Atlético?
„Ano, letos to tak také vidím. Atlético dokáže vyhrávat pravidelně zápasy, spoustu z nich dokáže strhnout v závěru. V minulých sezónách tomu tak nebylo. Barcelonu nesmíme samozřejmě podcenit, protože má kvalitu. Ale Atlético bude těžší soupeř. Hodně budou rozhodovat vzájemné zápasy této velké trojky.“
Nám zrovna zápas proti Barceloně nevyšel. Co bylo v El Clásiku špatně?
„Přiznám se, že jsem tehdy ten zápas naštěstí neviděl. Já jsem letos po dlouhé době El Clásico tolik neprožíval. Barcelona trochu ztratila v posledních letech punc a nepřišlo mi to tak vyhecované. Ale 0:4 je obrovský výprask a průšvih. Takto vysoká prohra mi samozřejmě vadila, ale obecně jsem si říkal, že nic není ztracené. Ještě před lety, když bychom takto prohráli v El Clásiku, tak bych si řekl, že už to snad ani nedoženeme, byť by ztráta byla menší. A teď? V jednu chvíli to bylo devět bodů ztráta a do nového roku jdeme s tím, že jsme o dva body před Barcelonou a zápasem k dobru. Vše je tak, jak má být. Můj pohled je, byť je Barcelona pořád velký klub, tak její reputace a prestiž těmi vysokými prohrami z posledních let v Lize mistrů, i tím, co se kolem ní děje z hlediska finančních problémů, hodně utrpěla. My jsme si naopak upevnili pozici dominantního klubu v Evropě i ve světě těmi výhrami v Champions League. Jsme nyní jasná jednička ve Španělsku i celkově.“
Pár dnů po El Clásiku bylo vyhlášení Zlatého míče. Překvapilo tě, že Vini nezvítězil?
„Já bych Vinimu Zlatý míč také nedal. Měl fantastickou sezónu, byl parádní a patří mezi mé oblíbence. Ale nedal bych mu ho, stejně jako bych ho nedal Rodrimu. Za mě vítězem měl být Dani Carvajal. Jsou hráči, kteří mají zásadní vliv na mužstvo a vyhráli vše, co šlo. Dani Carvajal byl jedním z nich. Byl klíčový v Lize mistrů, La Lize i na Euru. Viniho problémem bylo, že nedosáhl na úspěch na reprezentační úrovni. Nedokázal Brazílii táhnout. To ocenění by mělo být komplexní. Ačkoliv byl Vinícius společně s Bellinghamem nejlepším hráčem Realu Madrid za minulou sezónu, tak bych mu jen za toto Zlatý míč nedal. Dal bych to Carvajalovi.“
Vyhlášení Zlatého míče doprovázela kontroverze, kdy Real anketu bojkotoval a jeho zástupci na galavečer nedorazili. Jak se na tohle rozhodnutí díváš?
„Líbí se mi, že postavili za hráče, o kterém si mysleli, že je top. Druhá věc je, že ta anketa je neobjektivní. Když necháme volit pouze novináře, navíc i ze zemí, které fotbalově patří k druhému sledu, tak to zas takovou objektivitu nemá. Ale je to o úhlu pohledu. Ocenění od FIFA je v tomto mnohem objektivnější, protože hlasují trenéři, hráči, novináři a fanoušci, a to už je nějaký vzorek. Na Zlatý míč bych se tedy tak dramaticky nedíval.“
Co říkáš na tu velkou vlnu lehčích či těžších zranění, která nás na podzim zasáhla?
„Real Madrid měl výrazně delší sezónu. Hrál až do konce, hrál finále Champions League. Na Euro a Copa América pak měl hodně zástupců. Tito hráči neměli prakticky žádné volno, krátce po finále vyrazili ke svým národním týmům. To u ostatních klubů není. Evropské ligové soutěže končily týden až dva před finále Ligy mistrů, takže hráči z těchto týmů, kteří pak ještě reprezentovali své země, měli týden až dva volno. Odpočinuli si. Real hrál až do konce, hráči přešli na Euro, a pak po nějaké kratičké dovolené začali přípravu na další ročník. Jejich těla jsou přetížená, jak jsme o tom hovořili, a je logické, že se ve větší míře objevují zranění. Nejvíc asi u nás. Je skoro jistota, že se zraní, pokud se s nimi nebude šetrně zacházet. Jenže když je tolik hráčů zraněných, trenér nemůže rotovat tak, jak by chtěl a musí spoléhat stále na ty stejné hráče. Je to takový začarovaný kruh. To není o tom, že by Real Madrid dělal něco špatně. To je prostě o programu. Kdyby byla Barcelona ve finále Ligy mistrů a my skončili sezónu o dva týdny dříve, tak je to teď naopak. Tomu věřím.“
Jedním z těch hráčů, který se na podzim těžce zranil, je Dani Carvajal. Věříš, že se do toho ještě dostane? Přece jen už mu bude 33 let.
„Ano, věřím tomu, že on to zvládne. Přibude mu rok, ale on je bojovník. Překonat takové těžké zranění, to je hodně o hlavě a o zkušenostech. V tomto je Carvajal dobře nastavený. Má zkušenosti, takže návrat zvládne.“
Druhým takovým případem je Éder Militao. Minulou sezónu prakticky vynechal kvůli přetrženému vazu v jednom koleni, nyní se mu stejné zranění stane ve druhém. Jak se takový hráč musí cítit?
„Hrozně. Řeknu to obecně. V Česku tohle neznáme. Když se hráč zraní, tak si něco odpracuje, ale má toho podstatně méně, než hráči v zahraničí. Ve světě to funguje tak, že hráči začnou podstatně dřív ráno a skončí s rehabilitací až večer. Je to na jednu stranu ubíjející, na stranu druhou ale cítíš, že něco děláš. Každý to má individuálně. Je to o přístupu jednotlivců.“
Často bývá médii kritizován Carlo Ancelotti. Jak se díváš na jeho pozici?
„Ancelotti to zvládne, o to jsem přesvědčený. Já nepotřebuji sledovat každý týden zápas Realu Madrid, abych se kochal. Mě jako fanouška zajímá, že vyhrajeme trofej. Ancelotti je mistr v tom, že bude vyhrávat v květnu. On nebude vyhrávat trofeje v listopadu. A že je kritizován? On je zodpovědný za výsledky a vidí hráče každý den na tréninku. Je v tom hodně faktorů, které do toho promlouvá – zkušenosti, dravost, forma, fyzická kondice, únava, důležitost zápasu, mentální připravenost… On vždy vsázel hodně na zkušenost. Ancelotti si určitě uvědomoval na podzim, že nám scházela lehkost a krása. Ale on na to v danou chvíli „kašlal.“ On hrál pragmaticky, tak jako vždycky. A znovu se podívejme na to, s čím jdeme do nového roku – jsme ve hře ve všech soutěžích. Jen v lize jsme dokázali během měsíce a půl stáhnout ztrátu na Barcelonu a předskočit ji. Jsme tam, kde máme v této fázi sezóny být. A že nám teď chybí krása? Na jaře přijdou trofeje…“
Kdyby sis teď měl tipnout, jak Real v sezóně skončí?
„Ligu vyhrajeme. V Champions League si nejsem jistý, jestli to letos dotáhneme až do konce. V poháru… tam je to vždy loterie. Pro nás je to až ta „třetí“ soutěž, která finišuje v době, kdy jdou do tuhého boje v La Lize a Lize mistrů. Možná proto se nám v tom poháru tolik nedaří, protože my jdeme hlavě po lize a Champions League.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
1 Komentářů
nechcelo sa mi čítať tak dlhý článok s názormi niekoho, koho vôbec nepoznám – sorry David.
ale som si dal tú námahu a zistil, že sa s ním zhodujem v názoroch a pohľadoch snáď na 99%.
za mňa David a článok palec hore :thumbsup: