Dani Carvajal: Mým cílem je návrat na mistrovství světa klubů
- Mužstvo
- včera 17:48
- 0 Komentářů
- Laša
Dani Carvajal se v prosinci stal mužem roku španělského časopisu Esquire. Nyní magazín zveřejnil rozhovor s vítězem ankety.
Jak vypadá tvůj běžný den během rehabilitace?
„Teď už je to mnohem lepší, protože můžu řídit auto [smích]. To je pro mě důležité. Vstávám brzy, kolem 7:30-7:45, abych se umyl, posnídal s manželkou a Martínem a pak ho odvezl do školy. Až ho tam zavezu, jedu do klubu a jsem tam kolem 9:45. Nejprve mě tam čeká práce s fyzioterapeuty. V plánu mám také posilovnu, procházky, stimulaci, bazén….. Kolem 14:30 nebo 15:00 jedu domů. Doma jsme trochu závislí na malém Maurovi. Pokud spí, zůstávám s ním doma a manželka jede vyzvednout Martína. Pokud Mauro nespí, jedeme všichni spolu. Odpoledne si vždycky něco naplánujeme a v 19.30 začínáme večerní rutinu s mytím, večeří a ukládáním dětí do postele. Pak máme s manželkou před spaním chvíli pro sebe a díváme se na televizi.“
Během své kariéry jsi měl poměrně dost zranění, ale toto je bezpochyby nejvážnější. Na co jsi myslel, když sis uvědomil, že jsi utrpěl takové zranění?
„Měl jsem pocit, že se mi koleno takříkajíc rozpadlo. Bylo to vážné zranění, ale to k této profesi patří a člověk k tomu musí přistupovat s vědomím, že situace je vážná, ale zároveň projevit optimismus, ochotu pracovat a jít dál. Je to jen další kámen na cestě.“
V tomto ohledu máš trochu smůlu, protože jsi často utrpěl zranění v důležitých chvílích. Kvůli nim jsi nehrál v důležitých zápasech a na turnajích a nyní jsi utrpěl takové zranění ve 32 letech v možná nejlepším okamžiku kariéry. Neříkal sis něco jako: Nemůžu uvěřit, že se to stalo právě teď?
„Ne, takhle jsem k tomu nepřistupoval. Bohužel, zranění mě v kariéře skutečně potkala. Je škoda, že jsem trochu dříve nezačal se speciální stravou, odpočinkem a jiným způsobem tréninku a přípravy vůbec… Protože jsem mohl jednomu z nich předejít. Toto zranění bylo traumatické, to je zřejmé. Vím také, že jsem měl dobré období, protože jsem byl druhým kapitánem a důležitým hráčem týmu, ale takové věci přijdou kdykoli. Děkuji Bohu, že jsem tolik let neměl vážné zranění. Tohle přišlo v době, kdy mám velmi stabilní život, mnohem silnější a lépe uspořádaný, v klubu i s rodinou. Na druhou stranu vidím, že budu mnoho měsíců mimo hru, a to mi také může pomoci, protože nebudu vystaven tomu stresu ze soutěžení tím, že budu hrát a cestovat každé tři dny. Kdo ví, třeba mi to prodlouží kariéru o několik let.“
Která z tisíců zpráv, které jsi v těch dnech dostal, tě obzvlášť překvapila nebo rozveselila?
„Je pravda, že jsem se cítil velmi milován. Mnoho lidí mi psalo, také mi volalo. Dávali mi najevo svou podporu a náklonnost. Využiji tohoto rozhovoru, abych jim poděkoval. Vlastně mě jedna zpráva příjemně překvapila. Ta od Chola Simeoneho. Je to člověk, který miluje fotbal, a já ho velmi obdivuji, když samozřejmě pominu rivalitu. Věřím, že sdílíme vizi sportu založenou na velkých emocích, a jeho vzkaz si pamatuji jako výjimečný okamžik. Odtud mu posílám silné objetí.“
Když už mluvíme o zraněních, stále častěji se diskutuje o zápasové zátěži fotbalistů hrajících na elitní úrovni. Objevily se dokonce úvahy o stávce. Před několika měsíci o tom mluvil tvůj spoluhráč Rodri. Co si o tom myslíš?
„Je to velmi složité téma. Počet hráčů, kteří jsou klubech, kde se hrají tři zápasy týdně, a kteří jsou také součástí národního týmu, je omezen na velmi malou skupinu. Mluvíme o 50-60 fotbalistech. Pracovní zátěž těchto 50 fotbalistů, při vší úctě, není stejná jako zátěž hráče Leganésu. Ale to se přece odráží i v platu, ne? Já se do této skupiny počítám, i když jsem teď zraněný. V žádném případě nám nikdo neřekl, abychom hráli méně a vydělávali méně. Je vidět, že při takovém zápasovém vytížení začnete přijímat zranění. Navíc, i když jsou týmy větší a říká se, že můžete rotovat, mám kamarády nebo známé, kteří říkají, že se chtějí dívat na ten či onen zápas a sledovat Viníciuse, Mbappého, Bellinghama… A to na jejich nejlepší úrovni. Nechtějí vidět únavu nebo špatnou formu. K tomu ale potřebujete lehčí program. Jinak to není možné.“
V této sezoně hraje Real prakticky neustále, protože hraje v sedmi různých soutěžích. Pokud vše půjde dobře, můžete odehrát přes 70 zápasů.
„A mezi tím máte pět reprezentačních přestávek, což znamená další cestování. Obtížné je to obzvlášť u Brazilců nebo Fedeho, kteří pokaždé letí do zámoří. Nakonec nejde jen o samotné zápasy: jde také o cestování, tréninkové kempy, málo času stráveného doma. Nemůžete si udržet vysokou úroveň, když hrajete každé tři dny. Nejsme to však my, kdo to má na starosti. Dobře vidíme, že jde o čistý byznys: více zápasů, více peněz, více lidí, kteří vydělávají peníze. V tom spočívá hlavní problém.“
Jak hodnotíš Real Madrid v dosavadním průběhu sezóny?
„Ve venkovních zápasech se více trápíme. Víte, když jsem zranění, dívám se na tým trochu jinak. I na to, jak mu mohu pomoct. Snažím se přidat svůj příspěvek. Bavím se se spoluhráči, ptám se jich, jak se cítí, řeknu jim svůj názor a hodnocení. Bohužel se potýkáme se spoustou zranění, vážných i lehčích, a když se nahromadí 2-3 zranění, už nemůžete rotovat, a to zvyšuje riziko dalších zranění. Myslím, že to zatím pokrýváme dobře. V této sezoně přišel důležitý hráč jako Mbappé, ale odešli také Toni, Nacho a Joselu. Musíte všechny skládačky poskládat. Uvidíme, jak na tom budeme v březnu nebo dubnu.“
Vrášít se na mistrovství světa klubů [hraje se od 15. června do 13. července], nebo máme tvoji sezonu považovat za ukončenou?
„To je můj cíl. Na začátku června to bude osm měsíců od operace. Uvidíme, jak se to všechno bude vyvíjet. Koleno potřebuje čas. Stanovuji si to jako cíl, ale až se k tomuto datu začneme blížit, uvidíme, jestli to bude možné.“
Jaký byl tvůj nejlepší moment v roce 2024? Můžeš vybrat z mnoha.
„Řekl bych, že gól ve finále Ligy mistrů je něco výjimečného. Zapíše se do kronik. Dát gól při zisku La Décimoquinty Realu Madrid ve finále Ligy mistrů, a to hlavou po rohu, aniž bych byl vysoký fotbalista, bylo pro mě něco výjimečného. Myslím, že to je na stejné úrovni jako EURO. Hrát za národní tým a hájit barvy země je pro mě maximální hrdost a vyhrát se Španělskem velký titul bylo úžasné.“
Co se týče národního týmu, v poslední době se příliš mnoho hráčů Realu Madrid do reprezentace nedostává, protože ani v prvním týmu Realu Madrid jich mnoho nehraje. Co si jako odchovanec Realu, Španěl a Madriďan z Leganés myslíš o tomto pomalém mizení hráčů Realu Madrid ze španělské reprezentace?
„Vaše slova jsou pravdivá. Málo nominací hráčů Realu souvisí s tím, že v prvním týmu Realu Madrid není příliš mnoho Španělů. Na druhou stranu je velmi těžké hrát v prvním týmu Realu Madrid, protože v něm hrají jen ti nejlepší na světě. Abych trochu rozšířil kontext, v Castille, která v roce 2012 postoupila do Segundy, hráli Morata, Nacho, Joselu, nebo já….. Byli jsme z vítězné Castilly, která ve dvou postupových zápasech nastřílela Cádizu 8 gólů. Bylo vidět, že jde o skvělou generaci hráčů. Na tomto případě je vidět, že se tam vychovávají fotbalisté kalibru Primera División, a to je cílem naší akademie. Je však velmi těžké hrát za Real Madrid. Nikdo nemůže popřít, že sportovní politika klubu je v poslední době velkolepá, protože dlouhodobě vyhrává ligu a Ligu mistrů.“
Nemyslíte si, že by to mohlo vést k odpojení madridistů od národního týmu?
„Myslím, že ne. Teď na EURO jsme viděli, že madridistas slavili stejně jako celé Španělsko. Podařilo se nám sjednotit zemi, která v posledních letech byla…. No, ne tak sjednocená kolem národního týmu, pokud si vzpomeneme na předchozí mistrovství světa a Evropy. Myslím, že se nám podařilo něco fantastického. Všichni byli s námi a myslím, že madridistas i nadále podporují národní tým.“
Nemohu se vás nezeptat na Zlatý míč, protože jsi patřil mezi hlavní postavy. Stal ses čtvrtým nejlepším fotbalistou světa. Co si myslíš o tom, co se kolem Zlatého míče stalo?
„Tuto otázku raději přeskočím. Chápu, že se na ni ptáte, ale raději se vyhnu odpovědi, protože si myslím, že by moje slova mohla být špatně interpretována. Mohu jen říci, že pokud se nemýlím, jsem pravý obránce, který se v historii Zlatého míče umístil nejvýše. Když pominu, zda si vítězství zasloužíte, nebo ne, já i moje rodina jsme na to velmi hrdí. Takový úspěch ve 32 letech člověka potěší.“
Když se ohlédneš za svými úspěchy, nenapadlo tě někdy: Co kdyby to dali mně?
„No… To se vám honí hlavou. Říkáte si: všechno jsem vyhrál, byl jsem důležitý. Ale to je složitá otázka… Chápete, že pro pravého obránce je mnohem těžší získat Zlatý míč.“
Mluvíš často s Joseluem? Vypráví ti o životě v Kataru?
„Je nadšený. Je to jiná zkušenost, že? Je tam liga, kde jsou všechny stadiony blízko sebe a kvalita života je velmi vysoká. Zaslouží si to, aby měl tak vysoký plat, který je odměnou za jeho kariéru. Jsem za něj šťastný, také za jeho ženu a jejich děti.“
Přemlouvá tě, abys za ním přišel?
„Ano. Říká, že na mě čeká a že mi v týmu rezervuje místo pravého obránce [směje se].“
Umíš si něco takového v budoucnu představit?
„Ano, bezpochyby. Nebylo by to nic odtrženého od reality. Už jsem řekl, že pokud někdy Real opustím, nebudu hrát v Evropě a nebudu s Realem soupeřit ani v Lize mistrů, ani ve Španělsku. Takže Katar by byl možný směr.“
Přemýšlíš hodně o vzdálené budoucnosti? Co budeš dělat, až skončíš s hraním?
„Ne, to ve mně vyvolává paniku. Paniku cítím, když pomyslím na to, že vstanu a nebudu muset jít na trénink. Vyvolává to ve mě strach. Proto se snažím maximálně si užívat každodenní život. Teď dokonce vidím své spoluhráče na tréninku a říkám si: Aj, kéž bych tam mohl být s nimi. Dávám větší hodnotu tomu, že se opět dostanu na hřiště. Vážím si i samotného každodenního příchodu do klubu, toho, že jsem se spoluhráči, svých tréninků v posilovně, práce s fyzioterapeuty, povídání s lidmi v klubu. Přikládám tomu velkou hodnotu, protože vím, že se to blíží ke konci a člověk si to musí užít.“
Jak to skončí?
„Je mi 32 let, už nejsem dítě. Kolik mi toho ještě může zbývat? Čtyři roky ve fotbale? Pět? To není moc, čas běží rychle.“
Teď jsou v módě dokumentární seriály. Nabídli ti tuto možnost?
„Ano, nabízela se, zejména díky tématu zranění. Mnoho platforem chtělo tuto dobu zdokumentovat, ale já jsem to odmítl. Mohlo by to být pěkné, ale já v tomto myslím na své blízké a rodinu. Rád pracuji ve stínu, v tom každodenním tichu, se zaměřením na konkrétní cíl. Nejsem z těch, kteří ukazují svůj život, ale ani své utrpení nebo snahu.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: esquire.com
