Antonio Rüdiger: Bojím se jen Boha. Co se mi na Realu líbí? Má vítěznou DNA, stejně jako já
- Nezařazené
- 30. května 2024
- 0 Komentářů
- Laša
Antonio Rüdiger poskytl rozhovor deníku El Mundo. Německý obránce mluvil mimo jiné o nadcházejícím finále Ligy mistrů a aktuální sezóně.
Finále Ligy mistrů se blíží. Jaké jsou tvé pocity nyní?
„Neuvěřitelné. To jsou chvíle, o kterých jsem snil, být s Realem Madrid ve finále Ligy mistrů. Real už během své historie vyhrál soutěž tolikrát, navzdory tomu je ale pro klub pořád speciální… Je to moje první finále Ligy mistrů s Realem a cítím se dobře, jen se snažím užít si každý tento okamžik.“
Jak jsi za dva roky poznal Real Madrid? Pochopil jsi jeho DNA? Protože to, čeho klub dosáhl a dosahuje, to nemůže být jen štěstím.
„Ne, ne, ne… Když někdo vyhraje 14x, tak se o štěstí mluvit nedá. To je v lidech, včetně fanoušků. Když nás potkají na ulici, ať jdeme kamkoliv, lidé po nás křičí „pojďme si pro 15, pojďme si pro 15“. Slyšíte to od malého čtyřletého chlapce, nebo i od starší ženy… Je to DNA. DNA vítězů. Líbí se mi to, proto jsem sem přišel. Cítím velkou zodpovědnost, protože tento klub je především o vítězství a pro mě je celý život o vítězství, takže se to perfektně hodí.“
Jaká je nálada v šatně?
„V šatně je klid a soustředění, nemůžeme si dovolit se příliš vzrušovat… Naší výhodou je zkušenost, jsou tu hráči, kteří s tímto typem zápasů mají zkušenosti. Finále hráli mnohokrát, takže jsou klidní a svůj klid přenáší na ostatní hráče. Život je o rovnováze, musíte najít rovnováhu mezi vzrušením a klidem. A to má tato šatna.“
Proti City jsi vstřelil rozhodující penaltu a běžel 100 metrů směrem k fanouškům. Byl to nejlepší den tvého působení v Madridu?
„Nejlepší den v Madridu byl ten, kdy jsem podepsal smlouvu, absolutně. To bylo číslo jedna, protože je to něco, na co nikdy nezapomenu. Ale samozřejmě ta noc po utkání proti City byla kouzelná, v momentu penalty jsem byl vnitřně hluboce koncentrovaný. Věděl jsem, že jsem se v tu chvíli mohl dotknout nebe, nebo pekla, protože ve fotbale někdy jiné možnosti není. A podívej… Byl to okamžik velké hrdosti, emoce procházely celým mým tělem a myslí… Dal jsem do toho všechno. Překrásný den.“
V Borussii Dortmund jsi byl mezi 17 a 19 lety. Na co vzpomínáš a co jsi se tam naučil? Dělá to pro tebe toto finále ještě výjimečnějším?
„Bylo to poprvé, co jsem byl pryč od rodiny, pryč z Berlína. Hodně jsem se naučil, naučil jsem se dozrát, věřit si… ale už jsem tam nedebutoval v seniorské kategorii. A jestli je to výjimečné? No, je to finále Ligy mistrů.“
Toni Kroos oznámil konec kariéry, Luka Modrič k němu směřuje… Je ti 31 let, považuješ se za lídra nové generace?
„No… Všechno má svůj konec a bohužel pro Toniho to nastalo teď. Bude nám velmi chybět, protože je to jedinečný a nenahraditelný hráč. Modrić je ještě mladý (smích), je svěží a hraje velmi dobře. A máme veterány jako Lucas Vázquez, Nacho, Carvajal… Ale ano, vidím se jako lídr týmu. Možná nejsem vůdce ve velkých slovech, ale jsem vůdce v činech.“
Jaká je tvoje vzpomínka na Kroose?
„Znal jsem ho z reprezentace, ale nebyli jsme si tak blízcí. A budu upřímný, viděl jsem ho jinak, ale když jsem sem přišel, potkal jsem skutečného Toniho Kroose. Skvělý chlap, který miluje svou rodinu. Velmi si ho velmi vážím. Dívám se na něj a vidím v něm velký vzor, protože způsob, jakým miluje a zachází se svou rodinou, jsem u žádného jiného hráče neviděl. Jako o hráči o něm nemusím mluvit, protože v Německu je bezpochyby nejlepší, co jsme kdy měli, a je to legenda Realu Madrid. Ale chci zdůraznit, že jako člověk je prostě fantastický.“
Změnil tě nějak Real Madrid?
„Myslím, že jsem se moc nezměnil. Vždy jde o to, jestli se cítíte důležitě nebo ne. V mém prvním roce klub právě vyhrál La Ligu a Ligu mistrů a samozřejmě měli výhodu dva hráči přede mnou, tomu rozumím. Nehrál jsem moc důležitých zápasů a upřímně jsem se necítil důležitý, ale letos, i kvůli zraněním, která změnila situaci, pro mě bylo důležité ukázat lidem, že tady můžu být. A podívejte se! Pomáhám týmu k vítězstvím i v důležitých utkáních, když jde o trofeje. Proto je pro mě finále důležité. Chci tuto sezónu zpečetit.“
Tvoje matka ti říkala „válečník“, jsi jím stále?
„Je to moje DNA: být válečníkem. Vždy jsem byl a vždy budu.“
Wembley, Dortmund, Real Madrid, finále Ligy mistrů? Bojíš se něčeho?
„Bojím se jen Boha. Všichni jsme jen lidé, nemusíme se bát sami sebe. Jsem muslim a mám velmi silnou víru, takže se Boha bojím jen proto, že je stvořitelem všeho. Z nikoho jiného strach nemám.“
Ancelotti řekl novinářům o své předzápasové rutině: losos, brokolice, těstoviny a šlofík. Máš také něco?
„Možná to řekl proto, že hubne (smích). V tomto oboru se pohybuje už dlouho, hodně toho ví. Před zápasy vždycky jím boloňské špagety, povídám si s maminkou, což je nejdůležitější, a pětkrát denně se modlím.“
Tchouaméni hraje na klavír, Camavinga zpívá, Rodrygo hraje na kytaru… Jaký je tvůj tajný talent?
„Jsem dobrý klaun pro své děti. Vždy se jim doma snažím udělat radost, to je moje velká výhoda.“
Laša je redaktorem portálu Bilybalet.cz. Do redakce se po dvouleté odmlce vrátil na počátku roku 2024. K fotbalu má blízko, pracuje pro český prvoligový klub a nedá dopustit na Rýmařov, odkud pochází. Realu fandí už od roku 2002, kdy ho okouzlil gól Zinedina Zidana ve finále Ligy mistrů proti Leverkusenu.
Zdroj: El Mundo
