Neymar: Real mi dal bianko šek a řekli: „Napište částku, kterou chcete, a my vám ji zaplatíme.“
- Klub
- dnes 10:03
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Neymar byl hostem známých brazilských podcasterů, jejichž kanál se jmenuje Podpah a sleduje ho několik milionů lidí. Rozhovor trval téměř dvě hodiny, ale nejzajímavějším momentem z něj bylo, když Brazilec mluvil o svém případném přestupu do Realu Madrid.
Neymare, chci s tebou mluvit o jedné věci. Přijdeš doSantos a lidé tě hned chtějí koupit. Myslím, že od první chvíle, kdy vidí, jak dobrý jsi ve fotbale, začíná tlak. Ale tvé okolí vždycky říkalo: „Ne, ne, ještě není čas“. Jak důležitý byl pro tebe tento přístup? Protože to trochu souvisí i s tvým současným návratem. Zdá se mi, že kdybys nevytvořil tu historii v Santosu, kdybys odešel o něco dříve, bez zisku titulu Libertadores, tvá cesta by nebyla tak skvělá. Možná bys tu neměl tak silné kořeny. Jak důležité pro tebe bylo říct ne a počkat na správný okamžik? Protože jakmile jsi odešel, byl jsi připraven. Skončil jsi v Barceloně jako hráč základu a už jsi byl oporou národního týmu. Myslím, že to ti pomohlo vyhnout se tlaku.
„Ve skutečnosti jsem všechna svá rozhodnutí o změně klubu vždycky dělal srdcem. Když jsem cítil, že je ten správný čas, prostě jsem do toho šel. Nabídek bylo hodně, každý rok jsem měl nabídky z různých evropských klubů, ale necítil jsem, že je ten správný čas. V Santosu jsem byl v té době velmi šťastný, prožíval jsem jeden z nejlepších okamžiků svého života. V té době to byl nejlepší okamžik mého života. Tak jsem si říkal, když jsem šťastný tady, proč bych měl někam odcházet? Zůstanu v Brazílii.“
Vzpomínám si na ten zápas, kdy vám tleskali. Bylo to proti Cruzeiru, že?
„Ano, a pak, pokud si dobře vzpomínám, po zápase s Ponte Preta v roce 2013 už jsem tak šťastný nebyl. Cítil jsem se trochu frustrovaný, chtěl jsem odejít. Po tom zápase jsem šel za otcem a řekl mu: ‚Tati, chci odejít. Myslím, že je čas na změnu‘. V Santosu jsme vyhráli skoro všechno, byl jsem tam skoro deset let. Byli jsme klubu velmi vděční, ale cítil jsem, že je čas jít dál. A pak padlo rozhodnutí odejít. Nabídek bylo hodně, ale nejvíc mě zaujaly dvě – Real Madrid a Barcelona.“
Rád bych věděl, aniž bych zabíhal do podrobností, jak takový rozhovor vypadá? Vy, váš otec, vaše rodina, celý personál, dostanete dvě nabídky – Real Madrid a Barcelona. Jak se dohodnete? Hádám, že velkou roli tu hraje srdce.
„Ano, tak to je. Říkával jsem otci: ‚Bayern, Bayern! Mám rád Bayern!‘ Moji přátelé také říkali: ‚Bayern, Bayern!‘. Bylo to opravdu těžké rozhodování.“
Málem jsi skončil v Bayernu?
„Ano, a to prostřednictvím mého otce! Nebo vlastně přes Guardiolu. Ne přes mého otce, ale přes Guardiolu.“
To bylo před Barcelonou?
„Ano, než jsem odešel ze Santosu. Vzpomínám si, že jsem jel do Švýcarska převzít Puskásovu cenu. Byl jsem v hotelovém pokoji, byly dvě hodiny ráno, a můj otec mi volá a říká: ‚Otevři dveře, jdu za tebou‘. Já, sotva živý únavou, jen ve spodním prádle a tričku, otevřu a tam… Guardiola. Okamžitě jsem se probudil, skočil do trenýrek. Řekl jsem: ‚Tati, mohl jsi mě varovat!‘. V pokoji byl i překladatel, protože jsem neuměl moc dobře španělsky. Guardiola si sedl, podíval se na mě a řekl: ‚Chci, abys šel se mnou. Pojď se mnou hrát, udělám z tebe nejlepšího fotbalistu‘.“
„A začaly ty řeči o svádění. Ukázal mi moje zápasy, vzal si papír, otevřel notebook a začal vysvětlovat: ‚Budeš hrát tady, budeš dělat tohle, tohle a tohle. Jestli nedáš za sezonu 60 gólů, tak si změním jméno!‘. No, a mě to začalo lákat… Říkal jsem si: ‚Sakra, Guardiola sedí ve tři ráno v mém pokoji a tohle všechno mi říká!‘. V té době už byl z Barcelony pryč, ale nikdo ještě nevěděl, kam půjde. Tak jsem se zeptal: ‚Dobře, ale do jakého týmu mě chceš?‘. A on: ‚To ti nemůžu říct‘. Tak jsem se zeptal: ‚Tak mi to řekni, protože jestli mám jít, tak musím vědět kam!‘. Nakonec řekl: ‚Podepsal jsem smlouvu s Bayernem Mnichov‘.“
A co pak?
„Začal jsem se divit, protože řekl: ‚Je to chladnější město, nedá se srovnávat s Barcelonou nebo Madridem, ale slibuji, že se o tebe postarám a udělám z tebe lepšího fotbalistu.‘ Nakonec jsem se však rozhodl pro Barcelonu.“
Takže jsi opravdu uvažoval o Bayernu?
„Ano, a to vážně! Guardiola měl dokonce moje nahrávky z dětství. Ať už by šel kamkoli, chtěl mě mít u sebe. Říkal mi to: ‚Pojď se mnou, cestou ti všechno vysvětlím‘.“
Ale to už jsi měl nabídky z Barcelony a Realu Madrid, že?
„Ano, přišel i Bayern, ale tu nabídku jsem odmítl. Řekl jsem si: ‚Ne, chci hrát v Barceloně. Mým snem je hrát s Messim‘.“
Byla mezi kluby nějaká rivalita?
„Nenazval bych to rivalitou, ale obě nabídky byly velmi specifické. Barcelona mi dala svou nabídku a Real Madrid mi dal… vlastně bianco šek. Řekli: „Napište částku, kterou chcete, a my vám ji zaplatíme.“
A co sis myslel tehdy?
„Byl jsem pyšný. Kdybych šel do Realu, vydělal bych třikrát tolik než v Barceloně. Florentino Pérez si mě vždycky vážil a chtěl, abych hrál v Madridu. Ale já se řídil svým srdcem. Řekl jsem si: ‚Mým snem je hrát v Barceloně. Hrál tam Ronaldinho, je tam Messi. Chci hrát s Messim!‘. No a já si vybral Barcelonu.“
A když ti bylo čtrnáct a šel jsi do Madridu, proč jsi tehdy řekl ne?
„Protože jsem byl moc mladý. Strávil jsem tam pět nebo šest dní. Trénoval jsem každý den, ale špatně jsem jedl. Už mi bylo špatně z toho, že jsem jedl jen jamón. Nic jsem neřekl, ale uvnitř jsem si říkal: ‚Dlouho to nevydržím‘. A tak jsem se rozhodl, že se vrátím.“
Byl tam Carvajal, že?
„Ano, a Sarabia taky. Později, když Sarabia přišel do PSG, přišel za mnou a zeptal se mě: ‚Pamatuješ si na mě?‘ Odpověděl jsem, že ano. Dokonce mi ukázal naši starou fotku z doby, kdy jsem působil v Realu Madrid.“
A co se stalo?
„Po třech nebo čtyřech dnech, kdy už Real začal všechno zařizovat kvůli mému pobytu, jsme podepsali nějaký předběžný dokument, abych mohl v sobotu nastoupit k zápasu. Ale ve čtvrtek večer už jsem byl hodně vyčerpaný. V pátek jsem trénoval skvěle, dal jsem spoustu gólů, ale pak jsem šel za otcem a řekl mu: ‚Tati, já chci jít domů. Nechci tady zůstat‘. Brečel jsem. Otec se mě zeptal: ‚Co tě trápí?‘ zeptal jsem se. A já: ‚Nevím, stýská se mi po Brazílii, po rodině.‘“
Bylo ti tehdy 14 let, že?
„Ano, to bylo tehdy. No, a v té době můj otec vyjednával se Santosem, kde byl prezidentem Marcelo Teixeira. Vzpomínám si, že jsme tenkrát špatně jedli v hotelu a Robinho nás pozval k sobě na oběd… Člověče, já jsem se tenkrát tak najedl, že jsem se nemohl hýbat! Já a můj otec… fazole, rýže, všechno jsme snědli! Vzpomínám si, že tehdy Wagner učinil Santosu nabídku. Můj otec za mě tehdy chtěl 200 000, abych se vrátil do Santosu. No a Wagner vzal smlouvu, něco tam napsal, opravil… a najednou přihodil milion! Milion za to, že se kluk vrátí! Můj otec se zhroutil: ‚Wagnere, zbláznil ses! Nedělej to, on to nepřijme!‘. A Wagner: ‚Marceli, počkej, dej mu dvě minuty na odpověď‘. A po chvíli: ‚Dobře, můžeš se vrátit do Brazílie‘. To už jsem byl v Madridu strašně vyčerpaný, tak jsme se vrátili.“
První milion ve 14 letech!
„Ano, jeden malý týden v Madridu a už máte na kontě milion. A my, čtrnáctiletí, jsme ve favelách sbírali kukuřici na popcorn…..“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: realmadryt.pl
