Cristiano: Španělsko je můj domov, je to místo, kde jsem byl nejšťastnější. Vždy budu mít Real v srdci
- Bývalí hráči Realu
- včera 7:47
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Cristiano Ronaldo poskytl rozhovor svému příteli Edu Aguirremu. Přinášíme nejdůležitější odpovědi Portugalce z tohoto rozhovoru.
Al-Nassr?
„V Saúdské Arábii se cítím velmi dobře, brzy to budou dva roky a toto zkušenost se mi velmi líbí. Rád tu žiju, i moje rodina. V mém životě jsem vždy měl výzvy – od doby, kdy jsem ve 12 letech odešel z Madeiry. Velké výzvy mě nezastrašují, mám je rád. Odchod do Saúdské Arábie nebyl to samé jako hrát v Evropě. Věděl jsem, jaká je tu liga, ve fotbale je vše známé. Byl to jiný směr v mém životě a moc se mi to líbí.“
„Odešel jsem z domova jako mladý kluk, viděl různé země, kultury… proto to pro mě nebylo těžké. Stačí, že mám u sebe rodinu, děti a Georginu. Máme tady všechno, co rodina potřebuje k tomu, aby se nám tu dobře žilo: vzdělání, bezpečnost, dobré školy, dobrý domov… Fotbal je součástí mého života, a když jde fotbal dobře, je šťastná i moje rodina. Když jsem se rozhodl přijít, nemyslel jsem, že se liga tak rychle rozvine, ale věděl jsem, že během jednoho nebo dvou let bude na špičce, jako teď.“
„Lidé nevědí a přesto hodnotí a mluví příliš. Mrzí mě to, protože je to jiná realita, když lidé mluví o Saúdské Arábii a když mluví o Spojených státech. Je MLS horší liga? Samozřejmě, ale protože je to Saúdská Arábie, zlehčují to. Ale vím, že lidé nevědí, o čem mluví… Už jen to, kdo tu hraje, by mělo být důvodem pro ocenění této ligy.“
„Stále vstávám s touhou trénovat a hrát zápasy. Možná trochu menší než dřív, ale je to moje vášeň, mám rád to, co dělám. Je to těžké, ale jdu dál. Myslíš si, že každý den chci jít do posilovny? Ne, ale mám závazky a jdu.“
„Španělsko je můj domov, mé děti tam vyrostly. Je to místo, kde jsem byl nejšťastnější po fotbalové stránce, vždy budu mít Real v srdci. Udělal jsem tam krásné věci a lidé na ně nezapomínají. Stále střílím góly, předvádím své oslavy… lidé to prožívají. Vrátím se domů a Mateo se dívá na YouTube, sleduje fotbalisty. Má rád Bellinghama, Camavingu, Mbappého… a škádlí mě tím, že jsou lepší než já.“
Odchod z Realu?
„Chtěl jsem novou etapu, ta předchozí už byla uzavřená. Potřeboval jsem jinou motivaci. Řekl jsem to prezidentovi a on souhlasil, že mohu odejít, i když se během jednání ke mně nezachoval příliš dobře. Chtěl to vzít zpět, ale já už nemohl, protože jsem dal slovo Juventusu. Vážím si a respektuji Florentina, občas s ním mluvím. Je to seriozní muž, dobře se ke mně choval a společně jsme toho spoustu vyhráli.“
Návrat na Bernabéu?
„Možná jednoho dne. Nevylučuji to. Zanechal jsem tam odkaz, krásnou stopu. Možná po skončení kariéry se dá něco pěkného udělat. Dnes lidé oceňují ty souboje s Barcelonou, to byly týdny plné napětí. Fanoušci, televize mluvily jen o tomto zápasu. Real – Barcelona, Cristiano – Messi, Piqué a Ramos… Bylo to krásné, existovala rivalita, ale byla zdravá.“
Rivalita s Messim?
„Během 15 let jsme sdíleli scénu při udílení cen a vždy jsme se dobře rozuměli. Pamatuji si, že jednou jsem mu něco překládal z angličtiny, to bylo legrační. Vždy ke mně choval dobře, hájil svůj klub a reprezentaci, a já bránil svůj klub a svoji zemi. Navzájem jsme se motivovali, byly roky, kdy jsme měli zdravou rivalitu jako Senna a Prost.“
„Rád jsem hrál na Camp Nou, povzbuzovalo mě to, pískali na mě, a já tam střílel góly radši než na Bernabéu. Jednou, když jsem hrál ve Sportingu, mohl jsem přejít do Barcelony, chtěli mě. K tomu však nedošlo, protože mě chtěli koupit a nechat na rok ve Sportingu. Tehdy se objevil Manchester United a vzal mě hned. Podle mě je Real největší klub na světě.“
„Jsem nejlepší střelec klubu v historii. Nejsem levonohý, ale jsem v první desítce nejlepších střelců v historii podle gólů vstřelených levou nohou. To jsou čísla – jsem nejkomplexnější fotbalista, jaký kdy existoval. Dobře hraju hlavou, skvěle kopám přímé kopy, jsem rychlý, silný, skáču vysoko… Neviděl jsem nikoho lepšího než mě.“
„Pozice útočníka trochu komplikuje život Mbappému, protože neumí hrát jako útočník. Podle mě to není tak, že by to neuměl, jen to není jeho pozice. Kdybych byl v Realu Madrid, naučil bych ho hrát jako „devítku“, protože já jsem také nebyl útočníkem, a přesto jsem si na tuto pozici zvykl. Byl jsem křídlo. Lidé na to zapomínají, protože Cristiano střílel góly, ale nejsem typický útočník.“
„Myslím, že by měl hrát podobně, ne být typický útočník, ale najít svůj vlastní styl. Nevím… Kdybych byl jím, hrál by asi tak, jako Cristiano na pozici útočníka. Musíme se o něj starat. Mluvím o fanoušcích Realu Madrid. Ten kluk je velmi dobrý a dosáhne velkých věcí. Real Madrid mu musí pomoci, chránit ho. Nemám pochybnosti, že přinese mnoho radosti fanouškům Královského klubu. Mám ho velmi rád, nejen kvůli tomu, jak zbožňoval Cristiana a jak byl jeho idolem v mládí, ale opravdu v něm vidím talent a věřím, že přinese mnoho radosti Realu Madrid.“
Vinícius a Zlatý míč?
„Byl jsem překvapený, myslím si, že měl vyhrát Zlatý míč. Ale na druhou stranu – nepřekvapilo mě to, protože ta soutěž ztratila důvěryhodnost. Vyhrál Ligu mistrů, byl rozdílový… Byl jsem zklamaný kvůli Viníciusovi, zasloužil si to. Zažil jsem to dvakrát, je to pocit bezmocnosti, ale pak jsem to pochopil… a když něco pochopíte, nebojujete o věci, které nemůžete vyhrát.“
Bellingham?
„Má před sebou dlouhou cestu, připomíná mi Zidana. Zidane byl geniální, to bylo krásné. Bellingham má 21 let, celý život před sebou, ten kluk bude hvězda.“
„Mohl bych ukončit kariéru dnes a ničeho bych nelitoval, ale bylo by to škoda, protože se stále cítím skvěle, stále dělám rozdíl. Odešel bych s myšlenkou: ‚Sakra, mohl bych ještě rok nebo dva dělat rozdíl,‘ proto žiji přítomností a nemyslím dlouhodobě.“
„Mám velmi rád Carla, je to skvělý člověk, gentleman fotbalu. Vyhráli jsme spolu mnoho věcí. Tlak v Realu Madrid je takový, jaký je, on je na něj zvyklý, protože tak to je, když nevyhráváte v klubu takové velikosti. V 90 % případů pomáhá, že někdo byl dříve fotbalistou. Člověk, který nikdy nebyl v šatně, na hřišti… to má velmi těžké. Nejlepší trenéři v historii? Z padesáti jich bylo 48 bývalých fotbalistů.“
Oblíbený trenér?
„Ne, ne, od každého jsem se něco naučil. Byli někteří horší? Byli velmi špatní. Lidé, kteří nemají ponětí o fotbale, ale myslí si, že jsou jako poslední Coca-Cola na poušti. Ale jsem na to zvyklý. Opravdu byli velmi slabí.“
Můj každodenní život?
„Rád snídám se svou ženou, dobře trénuji, obědvám, vyzvedávám děti ze školy, doprovázím je na sportovní aktivity… odpočívám, regeneruji, občas jdu na večeři.“
Být slavným?
„Není to moje chyba, že jsem nejslavnější, nejvíce sledovaný, lidem se líbí Cristiano. Jít do baru, dívat se na projíždějící auta, aby mě nikdo náhodou nepoznal? Proč bych měl přemýšlet o něčem, co je nemožné? Jsem jiný. Tečka. Statistiky nelžou, čísla nelžou – ve fotbale i mimo něj – proto se nemusím chvástat. A pokud se chvástám, tak kvůli věcem, které jsou pravdivé.“
Změnil se fotbal?
„Jsem si vědom mnoha věcí, a to je jedna z nich. Trénink, regenerace. Vím, že jsem změnil vnímání fotbalu u mnoha hráčů. Měl jsem v kariéře 23, 24, 25 trenérů. Mám vlastní vizi fotbalu a života, péče o vlastní formu, jinou než všichni. Fotbalisté si stěžují na počet zápasů, na zranění… A já hraju v Saúdské Arábii více než jsem hrál v Evropě. Proč nemám zranění? Je v tom prvek štěstí. Ale štěstí je třeba pomoci – snažím se dělat vše, abych měl to štěstí.“
„Cestou, jak omezit zranění, je méně trénovat, dělat tréninky přizpůsobené každému hráči. Pioli a Luis Castro to chápali – nemůžu se zatěžovat stejně jako 21letý. Můžu nemyslet na fotbal, ale moje podvědomí se k němu stále vrací. Myslím na trénink, myslím na odpočinek, na regeneraci. Pokud se tři hodiny unavím, musím tři hodiny věnovat regeneraci.“
„Lidé jsou posedlí těmi 1000 góly. Střílím spoustu gólů a lidé to neocení, jen říkají: ‚Chybí ti ještě 85.‘ Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi to. Musí se to dít přirozeně. Pokud vstřelím 920 nebo 930 gólů… stejně jsem nejlepší střelec v historii. Pokud dosáhnu na 1000 – skvělé. Nevím, jestli toho dosáhnu, možná jednoho dne se probudím bez motivace. Žít přítomností je krásnější než plánovat na dlouhou dobu. Více si vážíte soutěží. Mistrovství světa? Do toho je ještě rok a půl, tolik věcí se stane předtím… Vše nasvědčuje tomu, že bych tam chtěl hrát, ale nejsem na tom závislý. Přijde moment, kdy bez ohledu na to, jestli děláte něco dobře, nebo špatně, lidé stejně budou mluvit a vymýšlet si věci.“
Kritika? Jak změní můj život názor novináře nebo někoho, kdo pracuje v mediích? S věkem získáváte odstup a nevěnujete tomu pozornost, protože to nemá smysl. To se mi ani nevejde do hlavy, to jsou lidé, kteří mě neznají, kteří mi závidí. Být na mém místě vyvolává mnoho závisti, a mám také jiné věci, které tuto závist zhoršují. Vždy to tak bude. Musím žít s lidmi, kteří mě milují: fanoušky, rodinou.
Jak se vyrovnávám s porážkami?
„Ten hněv je menší než když jsem byl mladý, ale stále tam je. Vše, co se děje na hřišti, zůstává na hřišti. Nemůžu přinášet problémy z fotbalu domů. Ale na začátku to bylo velmi těžké. V Realu Madrid, když jsem promarnil šanci nebo neproměnil penaltu, zavřel jsem se v pokoji, ve tmě, byl jsem nemocný z frustrace. Šel jsem spát bez večeře, mluvil jsem sám se sebou. Nelituji, že jsem takový byl. Vždy jsem byl velmi ambiciózní, od dětství. Sousedé mě nazývali uplakánkem. Když jsem prohrál, plakal jsem vztekem. Takový jsem byl, takovou jsem měl výchovu. Ale časem jsem dospíval. Pokud mám stále stejnou motivaci, je to proto, že mi zůstal ten zbytkový hněv. Moje děti se mě ptají: „Proč děláš taková gesta na hřišti, na rozhodčího?“ A já jim říkám: „Protože táta je takový.“
Co po kariéře?
„Připravuji se na to, připravuji svou budoucnost, firmy, věci, které mě mohou motivovat, ve kterých mohu pomáhat společnosti, mladým lidem… Hotely, kliniky, firmy zabývající se regenerací. Dělat věci, které mi umožní trávit čas zábavně. Ale bude to těžké, víme, že to bude těžké. Nemyslím na to, ale vím, že to je blízko. Myslím, že budu připravený.“
„Mluvím s Pepem, který nedávno ukončil kariéru, a říká, že se cítí lépe než kdy předtím. Jednou z věcí, které vám mohou poskytnout klid, je prodloužit kariéru tak dlouho, jak to jen jde, a vědomí, že když skončíte, řeknete: ‚Dal jsem do toho všechno‘ a jste na sebe hrdí. Pokud ukončím kariéru ve věku 42 let, bude to přirozené, ale vím, že to bude ve vysokém věku na fotbalistu… je to dar. Věnuji tomu příliš mnoho a někdy žiji příliš málo. Stále je pro mě těžší to sladit – byl jsem na srazu reprezentace zrovna v době, kdy byly narozeniny mé dcery Alany.“
„Nechci se dostat do bodu, kdy řeknu, že moje tělo už to nezvládne, ale je moment, kdy je to z metabolického hlediska normální. Stárneme a věk má v soutěžním sportu velký význam. Staral jsem se o sebe a teď mi moje tělo vrací to, co jsem mu dal předtím.“
Být trenérem?
„Ne, nechci. Chci dělat věci, které jsem neovládl, a chci se učit. Hrál jsem fotbal celý život a myslím si, že být trenérem je ještě těžší. Moje osobnost spíše neodpovídá roli trenéra, nepotřebuji to. Ale být majitelem klubu? To dává větší smysl. To nevylučuji. Pokud to bude dobrý obchod, tak to nevylučuji.“
Dívám se na zápasy?
„Ano, samozřejmě, to je moje vášeň. Ne každý den, ale sleduji Sporting, Manchester United, Real Madrid… Nejsem fanatik, ale dívám se. Můj syn Mateo má velmi rád Mbappého.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: realmadryt.pl
