Valverde: Můžeme mít slabší a horší zápasy, ale na konci sezony jsme to my, kdo vyhrává tituly
- Španělský superpohár
- dnes 18:18
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Federico Valverde se zúčastnil tiskové konference před finále Španělského superpoháru proti Barceloně. Přinášíme přepis tohoto setkání záložníka Realu Madrid s novináři v Centru krále Abdulláha.
Zítra můžeš odehrát svůj 30. zápas za Real Madrid v této sezoně. Na svém kontě máš 7 gólů a 2 asistence. Další finále. S Realem Madrid můžete získat svůj 15. titul. Jak důležitý je tento zápas? Jak se před tímto finále cítíte vy a vaši kolegové?
„Ahoj všichni. Zítra nás čeká další finále. Je samozřejmě velmi důležité, je to první titul v tomto roce a my k němu přistupujeme s velkým sebevědomím. Po těch prvních měsících, které nebyly tak dobré, jak jsme očekávali, se nám daří skvěle. Zítra máme dobrou šanci začít rok tím nejlepším způsobem. Přistupujeme s vírou, sebedůvěrou a nadějí na vítězství.“
V posledních třech sezónách pak vítěz této trofeje vyhrál šampionát. Přidává tato skutečnost a střetnutí s Barcelonou této trofeji na prestiži?
„Ano, myslím si, že trofej je velmi důležitá zejména kvůli sebevědomí, které vám dodá do zbytku sezony. Po náročném půlroce je to něco důležitého. Teď samozřejmě přichází to nejtěžší a nejdůležitější, a to bojovat o všechny tituly. Vždycky nám zisk této trofeje dával velký náskok před zbytkem zápasů. Samozřejmě i zítřejší soupeř je pro nás velmi speciální a chceme se ukázat z té nejlepší stránky.“
V této sezoně jste odehrál všechny zápasy Realu, v každém jste nastoupil od začátku. Pravděpodobně jste odehrál nejvíce zápasů na celém světě. Jak přistupujete k tomu, že vždy hrajete, ať už jde o přátelské utkání, nebo finále? Dokážete jednou říct trenérovi: Možná dnes začnu na lavičce?
(Smích) „Jsem rád, že můžu hrát zápasy pořád, navíc v základní sestavě. Jak už jsem říkal minule, těší mě důvěra trenéra v každém zápase. Před Královským pohárem jsme se spolu bavili. Řekl mi, že jsem z těch, kteří by měli odpočívat, ale dohodli jsme se, že budu hrát 45 minut. On byl spokojený a já byl spokojený. Stále dávám další góly za tento klub a snažím se zanechat svůj otisk, který by měl napsat mé jméno v Realu Madrid, což je nejlepší klub na světě. Je to pro mě velká radost. Jsem také pyšný, když poslouchám své rodiče, blízké, manželku nebo děti, kteří mě sledují v televizi a kteří jsou hrdí na to, že za tento klub stále hraji. To je pro mě něco krásného. A v červenci budu mít čas si odpočinout, pokud tomu Bůh bude chtít.“
Střídal jste v semifinále kvůli únavě nebo přetížení? Zotavil jste se z něj? Jste připraven na sto procent? Jakou práci děláte, abyste byl k dispozici pro každý zápas?
„Především odpočívám. Pravdou také je, že teď nemám moc práce, protože jsem pryč od dětí, a ty jsou nejtěžší (smích). Nakonec s nimi musíte hrát 24 hodin denně, a to je nejtěžší. To mě unavuje nejvíc. Když to pominu, tak samozřejmě využívám ticha v místnosti a povídám si s kolegy. Získáváme další rozhovory, což stmeluje kolektiv a posiluje tým. Kromě toho se dobře najím a odpočívám. Máme fyzioterapeuty, kteří dělají vše pro to, abychom byli v pořádku. Totéž platí pro lékaře. Lidé pracující v tomto klubu dělají maximum pro to, abychom byli v každém zápase v nejlepší kondici. Je to skupina, je to tým a všichni jdeme stejným směrem. To je to nejdůležitější.“
Co si jako fotbalista myslíte o situaci, kterou procházejí Dani Olmo a Pau Víctor? Budou moci hrát ve finále. Na to se neptám, ale co si o jejich situaci myslíte z pohledu hráče?
„No, jak říkáte, nebudu se vyjadřovat k věcem, které jsou mi cizí a nezáleží na mně. Nebudu to dělat, protože to nezáleží na mně. Mou povinností je bránit Real Madrid a tento klub a hrát co nejlépe. Samozřejmě, když se vžiji do situace těchto dvou hráčů, je to těžké a je těžké prožívat takové chvíle, protože jako fotbalista chcete vždycky hrát. Vždycky chcete pomoci týmu.“
„Je těžké trénovat, když víte, že nebudete moci dělat to, co máte nejraději, tedy hrát fotbal. Pro většinu hráčů je to vášeň, alespoň si to myslím. Vždycky si chcete obléknout dres a hrát. Musí to být něco těžkého. Nejdůležitější věc, kterou vždycky říkám, je pracovat na konzistentní úrovni a připravovat se. Jak říkám, pro fotbalistu není dobré prožívat takové období.“
Když s vámi mluvíme, říkáte o Ancelottim skvělé věci. Podobně je tomu i v opačném směru. Trenér o vás řekl, že jste nejlepší pravý obránce za Carvajalem a Lucasem. Po chybě v Bilbau také řekl, že jste pro něj nedotknutelný. Když se podíváme na tento skvělý vztah, co se stalo před dvěma měsíci po zápase s Milánem, kdy vaše manželka údajně na sociálních sítích zveřejnila příspěvky zpochybňující vaše dosazení na pozici, na kterou vás Ancelotti dal. Mluvil jste o tom s trenérem? Kdybyste to mohl objasnit, bylo by to skvělé.
„Především je důležité, že mezi ním a mnou nikdy nedošlo k jediné diskusi nebo konfliktu, jak si možná lidé myslí. Jelikož nepoužívám sociální sítě, bylo to pro mě celé překvapení. Když zápas skončil, začal jsem dostávat zprávy od svých blízkých o tom, co se stalo. No, myslím, že trenér chce pro mě a pro tým vždycky to nejlepší. Tady není pochyb. Zároveň mám doma manželku, která pro mě samozřejmě chce to nejlepší. Nemůžu se do toho pouštět a rozebírat, kdo má pravdu a kdo ne. Obě strany samozřejmě hájily to, na čem jim záleží nejvíce: trenér hájil tým a moje žena hájila mě, protože jsme pár a já jsem otec jejích dětí.“
„To je pochopitelné, je to naprosto normální. Nejdůležitější je, že mezi mnou a trenérem je všechno jasné. Jsme k sobě upřímní a čestní. Po zápase jsme spolu vůbec nemluvili, protože jsem o tom v té době nevěděl. Jak říkám, dozvěděl jsem se to až doma, když mi přišly nějaké zprávy. Ale vlastně až v následujících dnech jsme se spolu bavili a tím to skončilo. Nic víc se nedělo. Ani jsem se nerozčiloval nad tím, co si myslí moje žena, ani jsem se nerozčiloval nad rozhodnutím trenéra, nebo přesněji v tomto případě šéfa, musíte vždycky respektovat. Musíte dál trénovat a prezentovat se co nejlépe a zůstat pro tým vzorem.“
Myslíte si, že ten památný faul na Moratu byl dobrý? Ancelotti říkal, že by jste mohl dát 30 gólů. Byl byste toho schopen? Byl byste schopen předvést lepší výkon než Mbappé nebo kterýkoli z ostatních útočníků?
„Především je velmi těžké vstřelit více gólů než kterýkoli z našich útočníků, které dnes v Realu Madrid máme. O tom ani nepřemýšlím (směje se). Snažím se dělat svou práci a to, co je potřeba na hřišti dělat, tedy bránit a snažit se útočit. Musím přispívat tam, kde mě tým potřebuje. Co se týče Álvara Moraty, nebudu hodnotit, jestli to bylo dobře, nebo špatně. Taková byla situace. V tu chvíli jsem se tak rozhodl a pro tým to bylo nejlepší. Nevím, jestli to bylo dobré, nebo špatné. Pro tým to bylo nejlepší a v mém případě jsem se v tu chvíli rozhodl, že to bude dobré. Tak to je, u toho zůstávám.“
Říkáte, že této trofeji musíte dát smysl. Před dvěma lety Araújo po tomto finále vykřikoval, že jde o novou éru. Před rokem kapitán Nacho odpověděl, že éra Realu je nekonečná. Pokud Real zítra porazí Barcelonu, jaký slogan pronese Fede Valverde?
„Těžké, velmi těžké. Myslím, že to jsou chvíle euforie, které jako fotbalisté prožíváme. Jak vždycky říkáme, když prohrajete, máte po zápase zlost, a když vyhrajete, jste ve velké euforii a můžete říkat spoustu věcí. Samozřejmě musíte respektovat slova obou hráčů. Můj názor je, že pokud zítra vyhrajeme, budu mít pocit, že i nadále ukazujeme, že jsme nejlepší klub na světě. Můžeme mít slabší a horší zápasy, ale na konci sezony jsme to my, kdo vyhrává tituly. Jsme tým, který vždycky všechno vyhraje. U toho zůstávám i nadále.“
Obáváte se vysoké obrany Barcelony a těch 12 ofsajdů v říjnovém El Clásicu? Mluvil jste s Mbappém, abyste ho upozornil, že se svou rychlostí nemusí tolik spěchat?
„Nemůžu dávat lekce fotbalistovi, který v tak mladém věku vyhrál mistrovství světa a už si zahrál další finále mistrovství světa. Vyhrál všechno, je legendou francouzského fotbalu a jedním z nejlepších fotbalistů na světě. Ví, co má dělat. Jsme tu proto, abychom ho doprovázeli a pomáhali mu. Samozřejmě nás to trápí, protože Barcelona dělá své věci dobrým způsobem. Hrají tuhle vyspělou obranu dobře. Musíme to předvídat, zejména záložníci a obránci, protože my jsme ti, kteří mohou vytvořit přihrávku na gól. Jako záložníci a obránci se toho musíme snažit využít a zahrát správnou přihrávku, aby byli útočníci před brankou.“
Jak jste jako jeden z kapitánů prožíval nápor po zápase s Mallorkou? Neobáváte se, že by takové chování mohlo trochu pošramotit vítězství týmu?
„Ne, myslím, že mám názor, že to jsou fotbalové věci. Takové věci se mohou stát. Jak jsem řekl, když prohrajete, jste naštvaní a vyhecovaní, a když vyhrajete, jste v euforii. Jsou to různé situace. Po 90 minutách, kdy běháte sem a tam, pomáháte týmu, můžete říct nějaká slova, která vás najednou napadnou, nebo něco udělat. Jsem toho názoru, že to k fotbalu patří a že se něco dělo ze strany obou týmů. U toho se zastavím. Nejdůležitější je, že to tam skončilo. Takový je fotbal a takový je vždycky a zítra mě čeká další finále.“
Vyhráli jste La Ligu, Ligu mistrů a Světový pohár. Poslední El Clásico jste však prohráli 0:4 – jak na ten zápas vzpomínáte? Jak velká je ve vás touha po odvetě?
„Velká. Samozřejmě se mi ten den špatně spalo. Bylo to těžké. Člověk nečeká tak vysoký výsledek. Stálo nás to hodně sil, protože jsme doufali, že ten den odehrajeme skvělý zápas. Věřili jsme, že můžeme vyhrát. Zejména na začátku a v prvním poločase jsme měli příležitosti ke skórování. Samozřejmě pak máte jiné sebevědomí. Ve druhém poločase byli lepší a my jsme nevystoupili tak soustředěně, jak bychom měli. Nedělali jsme věci dobře nebo dokonce dokonale, což takový typ zápasu vyžaduje. To nám uškodilo. Nejdůležitější je, že nám to dodalo chuť a sílu jít dál a stát se týmem, kterým jsme dnes.“
Po El Clásiku přišlo zklamání ve Zlatém míči a prohráli jste s Milánem, když vás trenér o poločase vystřídal. Viděli jste v té době, že vám sezona utíká? Že musíte něco rychle změnit, jinak se to všechno rozpadne? Kde k té změně došlo? A už si tady někdo dělal legraci z toho faulu na Moratu, když jste se zároveň stal nejlepším hráčem superpoháru?
„Co se týče Moraty, pro mě byl ten den výjimečný, protože díky němu a také díky penaltám mých spoluhráčů jsme mohli vyhrát další titul. Moje jméno od toho okamžiku vzrostlo. Bylo to krásné a dodnes si to někteří lidé pamatují. Někdy je to legrační, ale nejdůležitější je, že dnes za tento klub hraji dál a dál nosím tento dres. To je krásná věc. S tím, že někdy po porážce tým posílí a silně roste.“
„Po tolika výhrách v minulé sezóně a tolika titulech nám možná nějaká porážka mohla pomoci, abychom to otočili. Nemohli jsme se považovat za lepší než kdokoli jiný a museli jsme zůstat sami sebou. Museli jsme pracovat s pokorou. Museli jsme posílit tým. Myslím, že tyto dva zápasy byly klíčové pro změnu situace a změnu týmu prostřednictvím rozhovorů nebo jiných věcí, které jsme předtím nedělali. To nám pomohlo.“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: realmadrid.com
