„Ztracená matrjoška“ v akademii Realu: Florentinova citlivost, Ancelottiho rozhodnutí a neshody s Barçou
- Mužstvo
- včera 9:44
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
„Mor zranění v klubu si vynucuje podporu rezervy, kterou Asencio poskytuje jen sporadicky, a znovu otevírá diskusi, když ji konfrontuje s pokračujícím příspěvkem největšího rivala,“ zahajuje svůj článek Orfeo Suárez na El Mundo. Přinášíme jeho úplný překlad.
Matrjoška je tradiční ruská panenka, i když její kořeny možná sahají až k podobným hračkám vytvořeným v Japonsku, které se do Ruska dostaly prostřednictvím obchodníků na konci 19. století. Panenky umístěné jedna v druhé, které objevujeme otevíráním postupných vrstev, se staly dřevěnou metaforou následnictví. Používaly se dokonce v politických karikaturách, které v sovětských dobách mohly stát život v gulagu – od Lenina a Stalina až po Gorbačova. Ve skutečnosti to byla strana, kdo byl skutečnou matrjoškou.
Při pohledu na sport může ruská panenka znázorňovat předávání štafety prostřednictvím idolů následujících generací. V našem globálním světě však tito nástupci často nemají mnoho společného – pokud nejsou „ze stejné hlíny“. Nejlepším příkladem tohoto jevu jsou fotbalové akademie. V Barceloně můžete vidět Casada, který se objevil po Busquetsovi, Xavim, Guardiolovi nebo dokonce Millaovi, a to ne vždy za obtížných finančních podmínek. V Realu Madrid se navzdory morové ráně zranění v obraně objevuje a mizí Asencio v prvním týmu. Je to ztracená matrjoška.
Proč tomu tak je?
Odpověď, že „Real nespoléhá na absolventy“, se zdá být příliš banální. Klub investuje obrovské množství peněz a prostředků do výchovy mládeže. Sportovní městečko Realu o rozloze 1 200 000 m² je téměř desetkrát větší než komplex Barcelony (136 000 m²). Je také desetkrát větší než bývalý komplex, jehož proměna pomohla Realu dostat se z finanční krize a zahájit éru Galácticos.
Tato operace byla umožněna díky dohodě s městskými orgány o využití zisku na nové investice, což vedlo k vytvoření základny Valdebebas. Dnes se toto zařízení, které se rozlohou rovná 40 hřištím Bernabéua, rozrostlo z „La Fábriky“ – jak Di Stéfano nazval bývalou školku v Castellaně – na skutečnou továrnu. Této továrně však chybí její La Quinta del Buitre (Supí pětka).
Prezident, rodiče a peníze
Sportovní městečko už nese jméno Florentina Péreze – alespoň oficiálně, podle rozhodnutí klubového shromáždění. Když Pérez před více než 20 lety převzal funkci prezidenta, přišel s heslem Zidanes y Pavones (to odkazovalo na rozdělení na hvězdy a odchovance v týmu – pozn. redakce)
Realita však ukazuje, že Zidanes má tendenci dominovat jeho vizi a že jejich prosazení v mateřském klubu nezávisí pouze na solidní práci. Na počátku svého působení byl Pérez rozladěn situací, kdy rodiče a agenti talentovaných mladých hráčů požadovali za jejich účast v prvním týmu přemrštěné částky. To vyvolávalo drobné, ale nepříjemné neshody. Césarovo svraštělé čelo je špatným znamením, protože jeho postoj prostupuje celou strukturou klubu. Jak se říká ve velkých korporacích: Tón nahoře, neboli „příklad shora“.
„Můžete mít všechny prostředky, ale neukázat srdce,“ říká jeden z trenérů, který pracoval ve Valdebebas. Fotbalu dnes obecně chybí trpělivost a vřelost – stejné vlastnosti, které Vicente del Bosque vyžadoval od mladých trenérů, když děti dělaly chyby. Jeho posedlostí bylo nekřičet na ně, protože by to mohlo potlačit jejich kreativitu v klíčovém okamžiku jejich fotbalového vývoje. Del Bosque dokonce vypracoval návrh příručky, ale nikdy ji nedokončil.
Rodiče nežádali Del Bosqueho o peníze, ale opakovaně klepali na jeho kancelář a dožadovali se, aby jejich děti hrály. Gutiho matka, skromná a houževnatá žena, nikdy nepřestala bojovat za jeho šanci. Všichni, kdo se v té době pohybovali v blízkosti klubu, už viděli jeho talent. Viděli ho i mimo klub. Během oběda s Johanem Cruyffem v polovině devadesátých let se skupina novinářů ptala Nizozemce na největší mladé talenty ve Španělsku. Cruyff odpověděl: „Nejlepší je El Guti. Nikdo z nás tehdy nevěděl, o kom mluví.“
Cruyffovo vnucování
Ani Pep Guardiola nebyl výjimkou – jako záložník třetího týmu Barcelony nebo rezervy to neměl jednoduché. Johan Cruyff, který na hřišti hledal „technika“, viděl jeho potenciál a rozhodl, že Guardiola pro něj musí hrát na správné pozici ve všech zápasech: „Je to čtyřka“. Nizozemec také výrazně ovlivnil tréninkový proces mládeže, když převzal první tým Barcelony. Nařídil, aby mladí hráči byli trénováni v systému poziční hry, který hodlal zavést v celém klubu. Tvrdil také, že: „Kluci z Barçy a Realu mají oproti přestupujícím hráčům výhodu, protože vědí, co je to tlak. Byli uráženi na všech stadionech ve Španělsku“. Opět se jedná o příklad tónu z nejvyšších míst.
Del Bosque a jeho začátky
Vicente del Bosque si velmi dobře pamatuje, kdy takový tlak sám zažil. Ještě jako teenager přišel ze Salamanky a poprvé oblékl dres Realu Madrid. Přestože později dosáhl velkých úspěchů jako trenér – s Realem vyhrál dva evropské poháry a se španělskou reprezentací mistrovství Evropy a světa – považuje dobu strávenou prací s mládeží za jeden z nejpřínosnějších momentů své kariéry.
Pokračoval v metodách svých předchůdců, jako byli Miguel Malbo, Luis Molowny a méně známý Antonio Mezquida, objevitel Ikera Casillase a klíčová postava dnes již neexistujícího Společenského turnaje Realu, dolu mladých talentů. Bývalí hráči jako Miguel Ángel, Gallego a Míchel zastávali v akademii zodpovědné funkce a odborníci jako Ramón Martínez – důvěrník Jorgeho Valdana – měli na vývoj akademie obrovský vliv.
Dnes je řízením akademie pověřen Manu Fernández, syn legendárního ředitele Manuela Fernándeze Triga, zatímco vyhledáváním talentů se zabývá Brazilec Juni Calafat, který se více než na vlastní trénink zaměřuje na přestupový trh.
Míchelova generace
Míchel v době, kdy vedl rezervní tým, urychlil vývoj skupiny mladých hráčů, který sice v těžkých podmínkách druhé ligy skončil sestupem a vysloužil si kritiku uvnitř i vně klubu. Mnozí z této generace však dosáhli úspěchů, i když mimo Real: Codina, Kiko Casilla, Miguel Torres, Granero, De la Red, Mata, Borja Valero, Callejón, Parejo nebo Negredo.
Nikdo z pracovníků akademie Realu si nemyslí, že by Barça byla ve výchově mládeže lepší. Mnozí však uznávají, že skutečnost, že katalánský klub má jasně definovaný herní model, usnadňuje formování hráčů se specifickým profilem.
„Real naproti tomu produkuje fotbalisty, kteří jsou nezávislejší na systému, všestrannější a schopnější přizpůsobit se v jakémkoli herním modelu,“ – říká jeden z bývalých trenérů. O tom svědčí i fakt, že přibližně stovka odchovanců Realu hraje v Primera División a Segunda División a dalších padesát v profesionálních ligách po celém světě. Trénování umožňuje Realu vydělávat peníze, ale není to jeho hlavní účel.
Úloha prvního trenéra
Vlastnictví La Masie Barcelonou dávalo v minulosti klubu výhodu, která přitahovala rodiče hledající pro své děti bezpečný rozvoj. Dnes, díky rezidenci ve Valdebebas, již tento aspekt nehraje roli. Lze pochopit, že talent kalibru Raúla nebo Lamina Jamala se neobjeví vždy. Nicméně skutečnost, že i v době krize je nedostatek mladých středních obránců, je zarážející.
Klíčový rozdíl spočívá v přístupu trenéra prvního týmu. Ne vždy záleží na tom, zda je součástí klubové historie nebo zda má hluboké znalosti o klubu – jak dokazuje Hansi Flick, pro kterého byla finanční krize důležitým faktorem. Stejně tomu bylo i za éry Quinta del Buitre.
Carlo Ancelotti udržuje výborné vztahy s Raúlem, trenérem rezervy, a podle lidí z jeho okolí má všechny potřebné informace. Na trénincích prvního týmu se často objevují odchovanci. Sportovním ředitelem je Santiago Solari, který během své krátké epizody v roli trenéra prvního týmu představil hráče jako Marcos Llorente, Reguilón, Valverde a mladého Viníciuse.
V Realu tedy věří mladým hráčům, kteří jsou na Bernabéu vždy vítáni – jako když fanoušci tleskali Asenciově asistenci, jako by to byl gól. Když však Ancelotti zvedne obočí, odpovědí v obraně zůstává Tchouaméni.
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: elmundo.es
