Carvajal: Fotbal není matematika, nejde o to, dát dohromady dobré hráče
- Mužstvo
- 12. června 2024
- 0 Komentářů
- Zbynek H.
Dani Carvajal poskytl rozhovor deníku MARCA. Španěl se rozpovídal především o své uplynulé sezoně a o nejpamátnějších momentech, které ho potkaly.
Už jste si uložili svůj gól ve Wembley do oblíbených?
„V této sezoně jsem vstřelil poměrně dost gólů, ale ten ve finále je velmi, velmi speciální.“
Jak jste došel do takové střelecké formy?
„Trenér mi dal větší volnost. S hráči, které máme, a taktickým nastavením, které máme, bez hráče přede mnou, jako je Vini, mi to umožňuje hrát s Fedem, abych se dostal výš. Objevuji se více vepředu a co se týče sebevědomí, mám ho hodně. A díky bohu to vyšlo velmi dobře.“
Ale góly hlavou…
„Teď už je to méně normální. Dal jsem dva góly. Mám dobré načasování a často je to otázka odhodlání a agresivity, jít s chutí, hledat prostor, vyhrát. To všechno mi vyšlo.“
Dá se tento nezdolný duch Realu vštípit i v národním týmu?
„Samozřejmě, to je moje představa. Předat mladším hráčům, aby na veteránech viděli, že jsme toho tolik vyhráli a že můžeme být vzorem, že to jde. Že je třeba bojovat až do konce, přizpůsobit se každému zápasu, každému okamžiku. To je to, co nás může dovést daleko.“
Co způsobilo, že je Real téměř neporazitelný?
Od všeho trochu. Talent, způsob, jakým soutěžíme, a to, že se nikdy nevzdáváme. To by mohly být tři základy, jsou i další, které jsou specifičtější, ale tyto jsou nejdůležitější.
Talent je vždy na prvním místě?
„To všechno jde ruku v ruce. Ancelotti nám říká: v Madridu jsou dnes velmi dobří fotbalisté, ale samotný talent k vítězství nestačí. Musíte mít odhodlání, agresivitu, hodně správného přístupu a hodně pokory. To vše vychází z toho, že jste nápomocni svým spoluhráčům a běháte za nimi, když je to potřeba.“
Uvědomujete si, co znamená vyhrát šest evropských pohárů?
„Jednou se mě Unai u stolu zeptal, jestli si uvědomuji, že mám šest titulů v Lize mistrů. Myslím, že časem tomu budu přikládat mnohem větší hodnotu, protože teď je mým cílem stále doplňovat svou vitrínu s trofejemi.“
Ale jste žijící legenda, to je nepředstavitelné.
„Ano, je to nepředstavitelné. Právě jsme vyhráli Ligu mistrů, teď je v centru pozornosti mistrovství Evropy, sezona začíná mrknutím oka a ve hře je další evropský titul. Tím to ale nekončí. Myslím, že v den, kdy odejdu do důchodu, se ohlédnu za vším, čeho jsem dosáhl, a budu mít dost videí, na která se budu moci podívat.“
Jak se v průběhu let stáváte lepším fotbalistou?
„Na to mám citát od Zidana. Řekl, že se můžete zlepšovat až do posledního dne před odchodem do důchodu. To mi utkvělo v paměti. Fotbal se vyvíjí a vždy je co zlepšovat. Nyní je tento sport fyzicky náročnější a vy se mu musíte přizpůsobit.“
Co chcete zlepšit?
„Všechno se dá zlepšit. Taktika se dá zlepšit, když jsem dal sedm gólů, proč bych jich nemohl dát deset, když jsme obdrželi tři, na kterých jsem se podílel, pojďme to snížit na dva nebo jeden. Vždycky je co zlepšovat.“
Lidé mluví o nejlepším pravém obránci na světě…
„Co se týče sebevědomí, vždycky jsem měl pocit, že jsem nejlepší. Pro mě, pro mé okolí, pro mou ženu. Člověk tomu musí věřit. Odtud pramení spousta sebedůvěry. Pokud jde o úspěch, může být jedním z nejvýraznějších. Ale čeho si opravdu cením, je mít skvělou sezonu, odehrát dobré zápasy ve 32 letech, být hrdinou, dát gól ve finále. Je to ocenění vaší práce, vašeho úsilí, být na velmi vysoké úrovni ve věku, který byl dříve nemyslitelný.“
Toho nedosáhnete konzumací velkého množství brokolice
„Samozřejmě, že ne! Stojí za tím spousta práce. Je pravda, že dieta je velmi strukturovaná a přísná, ale je za tím mnohem víc: odpočinek, přístup, být tátou…. .“
Být tátou?
„Ano, něco mi to dalo, ale také jiné věci. Vaše pozornost je zaměřena na jiné věci. Díky tomu už nejsem tak posedlý fotbalem. Když máte děti, změní se vám prizma života. Nejde o to, že by fotbal ustupoval do pozadí, ale že už nejste tak posedlý, není tak důležitý. Díky tomu hraji svobodněji.“
Z toho temného období se vynořil klíčový den. Zápas proti Chelsea ve Valdebebasu v roce 2021. Utrpěl jste zranění, ale chtěl jste hrát dál.
„To je pravda. V té sezoně jsem měl několik recidiv po nešťastném zranění kolena. Bylo tam několik svalových problémů. Nedávno, když bylo v pozadí EURO, se zranil i Lucas. Chtěl jsem mu pomoci, i když jsem věděl, v jakém jsem stavu a že se zlomím. Necítil jsem se dobře. Ale byl konec sezony a já chtěl týmu pomoci.“
Schovával jsi ruce za zády a…..
„Udělal jsem to ze studu. Říkal jsem si: Nechci zase odejít ze hřiště zraněný, že na mě bude upřena veškerá pozornost, že si řeknou ‚chudák, to je škoda…‘.“
Je to těžké…
„To je pravda. Ležet na zemi znamenalo, že jsem se znovu zranil. Hlava mi říkala, že to není možné. Proto jsem hrál. Druhý den jsem u fyzioterapeuta viděl, že mám hematom a je tam trhlina. Rozloučil jsem se s EURO, se sezonou. Začal jsem pracovat, zkoumal jsem, co všechno se dá dělat. A od té chvíle to bylo jako znovuzrození.“
To zvláštní gesto…
„Ano, můj otec to viděl. Ptal se mě a já mu řekl, že je to v pořádku. Takové jsou okamžiky v životě. Moji rodiče hodně trpí, hlavně kvůli zranění, ale také mi hodně pomáhají.“
Když už jsme u nich, existuje fotka z oslav Ligy mistrů, jak se to stalo?
„Bylo to, když jsme vyhráli ligu. Můj otec má rok před důchodem. Na Cibeles jsem viděl jeho spolupracovníky jezdit na koních. On už šestnáct let nejezdil. Řekl jsem mu, že bych byl rád, kdybychom vyhráli Ligu mistrů a on nás doprovodil. Podíval se na mě a řekl, že se zeptá svého šéfa. A on to udělal. Pro mě je ta fotka úžasná. Je to vyvrcholení celé jeho kariéry, jeho života u policie. Je to velmi výjimečná fotografie.“
Kde jí má?
„Ještě jí nemá, ale budu je mít. Je to dárek, který mu chci dát.“
A taky tu s těmi blondýnkami, co ti toho tolik daly, že?
„Samozřejmě, samozřejmě. Život otce člověka změní. Rutina vás k nim připoutá o něco víc. Moje žena kojila své první dítě do dvou let a druhé dítě taky. Vstanu, odvezu ho do školy, vyzvednu ho, vykoupu ho, povečeříme. Moje rutina s dětmi spočívá v tom, že jsem poměrně přítomný rodič, což mi umožňuje později cestovat.„
Nová smlouva přišla v době, kdy někteří ukazovali prstem na Carvajala. Co znamená pro vás tento klub po celou dobu vaší kariéry, a ještě více v těžkých časech?
„Mám jen slova díků a plné důvěry. Pro dnešek platí, že ať už se mnou chce klub v uvozovkách udělat cokoli, budu to plně akceptovat. Když mi bylo nejhůř, klub mi dodal důvěru. Sdělili mi své pozitivní myšlenky, že mám být v klidu, že mi věří, a to bylo velmi důležité.“
Víte, co bude Nacho dělat?
„Nevím. Má pochybnosti. Má čas se rozhodnout. Doufám, že zůstane, protože je pro nás velmi důležitý, ale jak jsem řekl u Toniho, ať už se rozhodne jakkoli, budeme to akceptovat.“
Co ti Ancelotti dal kromě toho, že ti řekl, abys šel více dopředu?
„Je to trenér, který si mě podle mě hodně váží. Byl jsem tu během jeho první fáze. Byl jsem velmi mladý a během té dekády jsme spolu vyrostli. On odešel, ale jako bychom to dělali společně. Velmi si ho vážím. Dodává mi hodně klidu a sebedůvěry.“
Podívejme se dopředu na sobotu a je tu další blonďák, Luka Modrić.
„Doufám, že v sobotu nebude mít svůj den. Je to zvláštní zápas, hrát proti němu na EURO. Pokusím se s ním vyměnit dresy.“
Během této dekády všichni trenéři, kteří seděli na lavičce Španělska, počítali s Carvajalem.
„Je pravda, že musím všem poděkovat za důležité místo, které mi v národním týmu dali. Dostal jsem své šance. Nyní jsem na hřišti ve své nejlepší fotbalové chvíli a doufám, že to budu moci ukázat na hřišti a splatit důvěru, kterou do mě během mé kariéry vkládali.“
Začal jste hrát za Španělsko s velmi výrazným stylem Xaviho nebo Iniesty. Změnilo se to nějak?
„Trenér po nás chce jiné věci, s hráči jako Nico nebo Lamine jsme přímočařejší. V životě se všechno vyvíjí, fotbal také. Máme hráče, kteří jsou více vertikální a připravení na jiný způsob hry.“
Jaké je soužití hráčů Realu Madrid a Barcelony, které tisk někdy líčí jako komplikované?
„Vůbec ne. Všichni jsme na stejné straně, v dobré atmosféře. Každý ve svém klubu hájí to své. To je normální. Tady všichni nosíme španělský znak, a to se počítá. Neexistují žádné špatné pocity.“
Když se podíváte doprava (Lamine poskytoval rozhovor), je tam šestnáctiletý kluk…..
„Nedávno jsme se o tom bavili a já mu řekl, že když mi bylo sedmnáct, slavil jsem s Realem Madrid vítězství v mládežnickém Poháru mistrů a on je tady, hraje na mistrovství Evropy se seniorským týmem a v Barceloně hodně znamená.“
Máte ho před sebou na hřišti, jaký je?
„Je to dobrý hráč, ale někdy ho musím tahat za uši, aby mi pomohl v obraně (smích). Je to čistý talent, mladý a plný elánu.“
Ruku na srdce, máte šanci na vítězství?
„Ano, myslím, že lidé zvenčí předpokládají, že nejsme favorité, to hraje v náš prospěch a myslím, že je to dobře.“
Ještě jsme se nebavili o Mbappém…
„Co k tomu můžeme říct? Nejlepší hráč. Ti nejlepší musí hrát v nejlepších týmech. Doufám, že nebude mít dobré EURO, ale že bude od srpna v nejlepší formě.“
Už se stalo, že vám dal gól….
„Ano, v roce 2022 jsem hodně trpěl. Je to jeden z nejsilnějších soupeřů, kterým jsem čelil. Co se týče rychlosti, techniky, síly…..“
Po jeho příchodu už se říká, že Real Madrid je neporazitelný.
„Ne, to ne. Fotbal není matematika, není to o tom dát dohromady dobré hráče. Abyste vyhrávali, abyste získávali tituly, musíte z toho udělat tým a musíte nás všechny přimět, abychom šli stejným směrem, aby to byl společný úkol trenéra, veteránů, všech.“
Další velká výzva pro Carvajala?
„Pokračovat ve sbírání ocenění. Mým cílem je být v The Best, v nejlepší jedenáctce, což se mi zatím nepodařilo a rád bych tam byl. Také bych se chtěl stát hráčem s největším počtem titulů v klubu. To jsou krátkodobé a střednědobé cíle.“
Dotkl jste se Zlatého míče….
„Ne, to ne. Bavíme se o větších věcech (smích)… Možná když dám patnáct gólů na mistrovství Evropy… Být v The Best by pro mě bylo jako Zlatý míč.“
A kdo získá Zlatý míč?
„Vidím více šancí pro Viniho. To ještě zbývá Copa América, ale byl tři měsíce zraněný, ale to nevadilo, aby dal hodně gólů a byl rozhodující v Lize mistrů a La Lize. On a Jude mohou být těmi, kdo vyhrají.“
Povězte nám o proslovu, který jste pronesl před finále Ligy národů.
„Jsem v rozpacích! Ve své kariéře jsem vynechal jen jedno finále, a to proti Arábii, protože jsem měl koronavirus. To bylo první finále, ve kterém jsem nemohl hrát. Sdělil jsem to týmu, že nebudu hrát, ale mohl jsem být stejně důležitý. Řekl jsem jim, že jsem s národním týmem nevyhrál žádný titul a že tohle je naše chvíle, trochu jsem se rozohnil a nakonec mi osud dovolil dát poslední penaltu.“
Byly tam slzy?
„Téměř (smích).“
Zbyněk je redaktorem webu Bilybalet.cz. Realu Madrid fandí 20 let, od střídání a skvělého výkonu San Ikera ve finále LM. Specializuje se na články o financích Los Blancos a Castillu. Je také otcem ligového dorostence a má tak blízko k mládežnickému fotbalu.
Zdroj: marca.com
