KRONIKA BÍLÉHO BALETU (6): La Sexta – Poslední evropská párty pro Puskáse a Genta
- Kronika Bilého baletu
- 19. května 2018
- 7 Komentářů
- redakce
Na začátku 60. let Real Madrid částečně vyklidil pozice. V La Lize sice sbíral úspěchy, ale na evropském kolbišti to nebylo ono. Tým stárnul, a bylo jasné, že Di Stéfano a spol jsou již za zenitem svých schopností. Opět silný tým v evropském měřítku se Bernabéuovi podařilo vytvořit až v polovině 60. let, kdy Real podnikl další výpravu za ziskem Poháru mistrů.
Každá série musí jednou skončit. To poznali počátkem 60. let i fotbalisté Realu Madrid, kteří v šestém ročníku PMEZ, v sezóně 1960/61, nedokázali navázat na úspěchy z let minulých. Vypadli hned v 1. kole, ve kterém se střetli s Barcelonou, pozdějším finalistou tohoto ročníku.
Ani v následujících letech se Bílému baletu, který začal pociťovat dopady generační výměny, nedařilo v soutěži uspět, byť v roce 1962 a 1964 hrál ve finále. A tak další úspěšné tažení Los Blancos připadlo až na sezónu 1965/66. Z úspěšné sestavy z let 50. zůstali jen Ferenc Puskás a Francisco Gento, z pozice trenéra jim šéfoval Miguel Muňoz.
V této době do soutěže vyslalo své zástupce již 31 zemí, což byla téměř většina Evropy. Pohár mistrů ale stále bojkotoval Sovětský svaz, a dále již jen fotbaloví trpaslíci jak San Marino, Lichtenštejnsko nebo Andorra. Československo tentokrát bylo zastoupeno pražskou Spartou.
A por La Sexta
Real Madrid procházel generační obměnou. Hráči jako Di Stéfano, Kopa, Marquitos nebo Zárraga týmu již nepůsobili. Na jejich místa nastupovala generace nová. Amancio, Pirro, Velázquez nebo Sanchís se měly stát jejich nástupci.
Jenže Bílý balet již přišel o dominanci, kterou měl v 50. letech. Špička se vyrovnávala, hlavně Benfica Lisabon a Inter Milán začaly sbírat tituly poté, co úderná síla Realu začala uvadat. Aura neporazitelného týmu byla pryč.
Bernabéuovi hoši to poznali hned v předkole Poháru mistrů, kde potkali holandský Feyenoord. Pod bystrým dohledem československého sudího Karola Galby sice Los Blancos v prvním poločase rotterdamského utkání vedli zásluhou Puskáse.
Estadio Santiago Bernabéu ale stále bylo magickým místem, kde Real Madrid dosahoval skvělých výsledků. V odvetě zřejmě naposledy v dresu Los Blancos zazářil Ferenc Puskás, který během půlhodiny stihl nasázet soupeři hattrick. Do poločasu se trefil Grosso a koncem zápasu pak počtvrté Puskás.
V dalším kole los zavedl Bílý balet do Skotska. Soupeřem byl tentokrát Kilmarnock FC, pro který byl zápas vrcholem v evropských soutěžích. V předchozím roce tým vybojoval svůj jediný titul, a nyní se v Poháru mistrů měl střetnout s pětinásobným vítězem.
Úvodní zápas ve Skotsku skončil remízou 2:2. Thomas McClean poslal Skoty ve 22. minutě do vedení proměněnou penaltou. Za tři minuty ale José Martínez Sánchez, známější pod přezdívkou Pirri, srovnal. V 56. minutě poslal Los Blancos do vedení Amancio, ale Skotové ještě dokázali vyrovnat.
Na Bernabéu to opět byl jiný Real. Kilmarnock sice vedl, ale ještě do konce první půle Grosso dvěma brankami a jednou Ruiz dokázali otočit. Zkušený Gento přidal ve druhém poločase přidat čtvrtý gól, a na konečných 5:1 upravil Pirri.
Puskásovo Adios
Pouť Bílého baletu dále vedla skrze belgický Anderlecht. Duel Los Blancos opět začali na půdě soupeře, a ani třetí zápas venku nedokázali vyhrát. Na branku Paula van Himsta ze 2. minuty Real nedokázal zareagovat, a prohrál 1:0.
Real Madrid v Bruselu neodehrál dobrý zápas, a jak už tomu bývá, média hledal obětního beránka. A našla jej v osobě Ference Puskáse. Cválající major proti Anderlechtu vskutku vypadal velice unaveně, a bylo jasné, že jeho éra v dresu Los Blancos se chýlí ke konci. Proti Anderlechtu to ale bylo jeho poslední představení v PMEZ. Do odvety ani dalších zápasů již nenastoupil, ukázalo se, že na špičku již nemá.
[popisobr] Cesta za La Sextou (© Realmadrid.com)[/popisobr]
Zůstal tak už poslední mohykán – Gento. Do odvety nasadil Miguel Muňoz sestavu, složenou kompletně ze španělských hráčů. Ferenc Puskás vzal celou záležitost sportovně, a pro deník Marca prohlásil: „Těm mladíkům musíte věřit, mají na to.“
A mladíci, dirigovaní Gentem, to zvládli. Dvě branky Amancia a dvě Genta znamenaly, že Real vedl 4:0. Belgičané až v samotném závěru vstřelili dvě branky, ale aby vybojovali postupový výsledek, na to již síly neměli.
V pozici outsidera
V semifinále Los Blancos změřily síly s milánským Interem, který v té době byl nejlepším mužstvem v Itálii, a jedním z nejlepších v Evropě. Je nutné přiznat, že Real, s obměněným kádrem, byl považován za outsidera. Vždyť Inter zvítězil v posledních dvou ročnících PMEZ a útočil na hattrick.
V úvodním utkání na Bernabéu byli Los Blancos po celých 90. minut horším týmem. Světlým momentem byla branka Pirriho ze 13. minuty. Jinak ale hráči v bílém utkání doslova protrpěli, což platí hlavně o brankáři Betancortovi, který dochytal zraněný. Čisté konto ale udržel a Real zvítězil.
Co bylo pikantní, Inter trénoval Helenio Herrera, bývalý trenér Barcelony. Po prohře utrousil: „Na San Siru Real vyhoří, bezpochyby.“ No, opak byl pravdou, a v odvetě San Siro ztichlo poté, co ve 20. minutě Amancio poslal dalekonosnou střelou Los Blancos do vedení. Facchetti sice srovnal, postoupili ale madridští.
Celý dvojzápas na sobě nesl jednu kaňku. Podle pozdějších zpráv anglického deníku Sunday Times se Inter snažil podplácet sudí, a v jednom případě se mu to zřejmě podařilo. V úvodním utkání rakouský rozhodčí z nepochopitelných důvodů nastavil pět minut. V odvetě ale k žádnému podivnému chování Maďara Vadase nedošlo, a Real postoupil zcela zaslouženě.
Poslední finále pro Genta
Finálový zápas se hrál na stadionu Heysel v Bruselu, na který měl Real ty nejlepší vzpomínky. V roce 1958 tam proti Fiorentině vybojoval Terceru. Tentokrát mu šlo o Sextu, a za soupeře mu byl jugoslávský Partizan, který do finále prošel postupně přes Nantes, Brémy, Spartu a Manchester United.
Zápas je označován, jako první slavná remontada Realu Madrid. Šlo o velkou zkoušku tzv. „Ye-Ye“ dětí, jak se Amanciovi a spol. přezdívalo. Nastal čas, aby dospěli, a ukázali co v nich je. Bílý balet potřeboval zase uspět v PMEZ.
Muňoz opět nasadil sestavu Španělů, což bylo velmi oceňováno. První poločas branky nenabídl. Skóre otevřeli Jugoslávci a to v 55. minutě díky Vasovićovi. V 70. minutě si Amancio ale vychutnal brankáře Partizanu a dokázal vyrovnat.
Obrat dokonal o šest minut později Serena. Real Madrid se tak po šesti letech opět dočkal prvenství v Poháru mistrů. Šlo o šestý triumf pro Genta, což je počet, kterým se nikdo jiný pyšnit nemůže.
PMEZ, finále18. 5. 1960 (19:30) |
2 |
: |
1 |
||
Real Madrid |
Partizan Bělehrad |
Stadion:
Heysel, Brusel
Rozhodčí:
Rudolf Kreitlein (Německo)
Statistiky |
Amancio | 70. | Góly | 55. | Vasović |
Serena | 76. |
Sestavy |
Real Madrid
Nevyužití náhradníci:
Trenér: Miguel Muñoz
Partizan Bělehrad
Nevyužití náhradníci:
Trenér: Abdulah Gegić
Další informace o španělském fotbale |
Novinky nejen o španělském fotbale, sleduj na ŠpanělskýFotbal.cz. |
7 Komentářů
opat vyborne *thumb*
ako skoncil puszkas, gento, ako pohar vyhrali mne viac menej nezname mena *cool*
ak by sa ti chcelo – mozno viaceri ako ja by sme uvitali clanok aj o neuspesnych rokoch. zhrnut do jedneho clanku niekolko rokov (desatrocie alebo podla nejakej hracskej/osobnej epochy).
treba poznat aj tumenej uspesnu historiu , aby sme ju uz neopakovali *cool*
S týmto sa plne stotožňujem…jeden článok o tom prečo sme 32 rokov čakali na výhru v LM*thumb*
Perfektný článok ďakujem veľmi pekne a klobúk dole pres tebou… celý koncept článku atď človek hltá na jeden dych*thumb*
zase skvělý, díky! Odkud čerpáš informace btw?
odkud se dá – mám dvě knihy: "Bílá bouře: 100+1 rok Realu Madrid" a "Láska a nenávist v La Lize" o El Clásiku. Potom klasicky wikipedia (to většinou jen na data, skóre a tak), oficiální stránky Realu…
děkujem *thumb* a těším se na další.
kurzové sázky, velmi spolehlivé informace
http://vitosen.blogspot.cz/